Příběhy, články, recenze

  Veronis rychle zabouchla dveře a zamkla, sedla si na podlahu a zády se o ně opřela. Mauro vyběhl hned za ní. A jakmile viděli vojáci někoho utíkat, hnali své koně za ním. Mauro se snažil na Veronis dobouchat a ona poznala, že je to on. Pustila ho dovnitř a znovu zamkla.,,Proč se tak plašíš proboha?'',,Nechci se tam…

  Veronis seděla na lavičce před domkem ve zbytku svých červených šatů, hlavu měla opřenou o stěnu domku a zpříma na ní svítilo slunce. Mezi dvěma prsy si prohmatávala prsten a myslela na matku, kterou z části nenáviděla. Přemýšlela o důvodu, proč by jí mohla zanechat v lese, bez kousky citu a svědomí. Přemýšlela také o dnešní noci. Jak probudila…

  Stála na hranici přivázaná k dřevěnému kůlu. Bouřící dav chtěl její smrt, aniž by věděli kde je skutečná pravda. Stačilo jen jedno poukázání na nevinného člověka a jeden jediný drb o tom, že vyznává čarodějnictví. I ti, co toho člověka znali, neobtěžovali se jej zastat, zachránit jej, či jej obhajovat. I sebelepší přátelé se potom projevili pokrytecky…

  Zvedla hlavu a podívala se na člověka zarudlýma a uplakanýma očima. Díval se na ní svýma modrýma očima plnými soucitu, jeho hnědé vlasy stažené v culíku spadaly až po ramena, pár pramenů mu viselo do obličeje. Pořád jí držel za ruku. Veronis stekla slza a ukápla do kanálu slané vody, odvrátila pohled zpátky.,,Můžu vám s něčím pomoct?'' opatrně se…

  Zábava byla v plném proudu. Světla zářila, hudba nádherně hrála a šlechta se neustále mezi sebou bavila. Franceska si stále hrála s těmi dvěma sourozenci, takže jejich rodiče si nemuseli o ně dělat starost, či je hlídat. Královna Stefanie seděla mezi nejvyššími vrstvami. Jiní šlechtici hráli karty. U některých stály i jejich ''štěstěny''. Jediná žena…

  Nastal velký den, na který se půl napůl Veronis docela těšila a docela taky ne. Byla docela nervózní, protože nevěděla jak se má před tou ''smetánkou'' chovat. Přesto že věděla, že se pilně učila a že dostala i pár pochval. Bála se aby neudělala nějaký incident, ale zároveň se nepoznávala. Zhruba před týdnem by udělala před šlechtou takových…

  Dny, které se měla Veronis učit společenskému chování, uběhly jako voda. Veronis si myslela, že už to nikdy neskončí. Považovala to za to, že je to to nejhorší co už má za sebou. To ještě ale nevěděla co jí doopravdy čeká. Paruky, krinolíny, pudr, těžké šperky které by jí pomalu stáhly ke dnu. Jen s náhrdelníkem by jí ztěžkl krk a náušnice by jí…

  Veronis běžela s úsměvem ve tváři za keř pro míč. Prohrabávala se keřem, nemohla ho najít. Podlézala keř, prohrabávala i vedlejší.,,Nehledáš tohle.'' zaslechla povědomý hlas. Vstala, oklepala si šaty a otočila se a před ní stál Federico, držel v ruce míč. Veronis se trochu zrychlil tep a dech. Federico měl na sobě červený oblek. V tu chvíli…

  Po hodině stolování se snažila Veronis odreagovat od všech těch povinností, které ještě musí vykonat. Nesnášela povinnosti, nesnášela šlechtu, nesnášela pudr. Milovala volnost, přírodu a zábavu. Ani jedno z toho tady nebylo...byla tam jen ta předešlá trojice. Byla tam jak ve zlaté kleci, obětovala svoji volnost, pro dobro druhých. Vděku se…

  Jelikož Veronis tvrdě ''dřela'', její ''oblíbená'' hodina byla odložena na následující den. Stefanie přemluvila učitele, kterému Veronis ''zničila'' oblek, aby jí dal ještě šanci. I když se mu do toho moc nechtělo, nakonec ho přemluvila, zaručila se za ní.   Při její ''velmi oblíbené'' hodině stolování si Veronis prohlížela příbor,…

  Při té zprávě, kterou Veronis nešťastně Francesce oznámila, se jí rozzářily oči. Veronis vše brala podle sebe a svého názoru, tudíž Francesčinu reakci nechápala. Seděly na lavičce v zahradách. Kolem nich nádherně kvetly bílé, růžové a rudé oleandry. Veronis na slunci zářily její žluté šaty. Byla ráda, že se oči Francesky tak rozzářily,…

  Franceska seděla na růžově polstrované židli před dveřmi do královniny pracovny, její výraz nebyl nijak šťastný. Židle na ní byla vysoká, nohy se jí pomalu houpaly, ruce měla složené v klínu a hlavu skloněnou. Sluneční paprsky se lomily v oknech na chodbě, krémově bílé závěsy byly tak ozářené, že při doteku hřály až skoro pálily. Ve stínu mezi okny…

  Tentýž den domluvila královna Stefanie Francesce a Veronis něco jako hodinu etikety - stolování. Veronis to přišlo jako hrozná nuda a otrava, Franceska ''naštěstí'' ještě pořádně nevěděla o co jde. Seděly v jídelně, u dokonale prostřeného stolu  krajkovým ubrusem. Nádherné porcelánové talíře byly lemovány zlatem a…

  Staré oblečení malé Francesky se pokoušeli nějak zachránit. Jenže s takovými cáry už nešlo nic dělat, takže se s nimi Franceska musela rozloučit...přece jenom, byly to její jediné šaty, které měla. Dítě si vzaly na starost komorné a šly jí umýt. Mezitím Veronis vybírala pro Francesku nejvhodnější šaty. Dětských šatů měli málo. Pak Veronis padly do oka…

  Veronis seděla na polstrované židli, lokty měla opřené o stůl a lokty se jí sesouvaly tak moc, že drchaly bílý krajkovaný ubrus. Veronis měla dlaně zabořené ve tvářích tak, že jí nebyly pomalu vidět oči. Byla plná smutku, vzteku a zklamání. Myslela si, že může královně Stefanii věřit...zmýlila se. Byla tak zklamaná, nejradši by něco rozmlátila...třeba…