Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..18. kapitola

  Po hodině stolování se snažila Veronis odreagovat od všech těch povinností, které ještě musí vykonat. Nesnášela povinnosti, nesnášela šlechtu, nesnášela pudr. Milovala volnost, přírodu a zábavu. Ani jedno z toho tady nebylo...byla tam jen ta předešlá trojice. Byla tam jak ve zlaté kleci, obětovala svoji volnost, pro dobro druhých. Vděku se možná nedočká, ale měla na výběr. Jedinou výhodou na tom všem je, že té vesnici bude moci kdykoliv pomoct, kdyby nevzala královský dvůr, nemohla by jim nadále pomáhat, protože by jako venkovanka nezmohla nic. Pravda je, že z té druhé trojice se splňovala jediná věc - zábava. Ale tu má jen díky Francesce, jinak by žila jen v nudě. To je asi ono, v zámku chybělo dítě, protože to tam dodá harmonii, ne každé ovšem. Některé děti bývají pod vlivem svých ambiciózních a ctižádostivých rodičů. Veronis si celý život, když byla ještě na svobodě, hrála s malými dětmi. Jejich rodiče říkali, že jí děkují za to, že učí jejich děti životu, zábavě a fantazii. Děti jí měly rády, měla smysl pro humor a fantazii. Vyprávěla jim příběhy a o tom, co se asi děje po nocích v lesích. Místo strachu byly fascinovány. Veronis má ráda děti, kéž by měla taky takové dětství jako ona...s rodiči, veselý...Veronis se přes ten boj o přežití usmívala. Snažila se utajit, že je vlkodlak. Její celkový život byl jeden velký adrenalin. Nikdy se nenudila, teď to bude nuda k chcípnutí. Teď je ovšem otázka kdo chcípne...Veronis nebo někdo jiný?

  Veronis seděla na bílé lavičce v zámeckých zahradách, přímo u ní nádherně kvetly rododendrony. Slunce jí ozařovalo ne žluté, ale oranžové šaty. Ten den byla spíš sladěná do oranžova (šaty, stužka ve vlasech, střevíce), jediným doplňkem byl její prsten. Franceska pobíhala po trávníku ve světle růžovoučkých šatičkách. Když jí Veronis pozorovala, říkala si, jaký asi měla život ona...nejspíš ho měla podobný jako Veronis...bez matky, bez otce, sama jako kůl v plotě.

  K Veronis přilítl do klína míč. Vzala ho do ruky a prohlížela si ho. Pak když se ho chystala odložit a ze svého pohledu jej dala pryč, stála před ní Franceska a koukala se na ní svýma modrýma očima. V tu chvíli to vypadalo, jako by jí přinesl pejsek míček s tím, že si chce hrát. Veronis to okamžitě pochopila, usmála se na Francesku a vstala z lavičky.

  Běžel s Franceskou na trávník, její dlouhé kaštanové vlasy za ní při běhu vlály. Možná podle ministrů, kteří se na Veronis dívali znechuceným pohledem z okna královniny pracovny, se Veronis chovala jak malé dítě. Královna jim na to nic neříkala. Částečně si myslela, že mají pravdu...tedy, z velké části. Ale ona zase z té zbylé části uznává, že Veronis žila celý život jako venkovanka, není na tohle zvyklá, akorát by se nudila. Ale ministři vždy obraceli názory vládců na nějakou stranu...vždycky to spíž byla záporná strana. Vládce se podle nich řídil aby si uchoval čest a morálku, přičemž byl akorát zneužíván a všem pro smích, ostatní jej měli za jeho chování za zrůdu. Přesto že nevěděli odkud vítr skutečně vane. Ministrům se nelíbilo, že zemi vládne žena. Při každé příležitosti se snažili vzít vládu do svých rukou. Královna, v důsledku brzké smrti jejího otce, nastoupila na trůn jako velmi mladá. Ministrům to přišlo zvláštní, že na trůn nastoupila zrovna ona, když má ještě bratra. Jenže se svým bratrem nepohodla a ten Benátky opustil a žije v Římě. Mohl si vybrat...buď vláda nebo odchod. Královna trvala na svém, že Benátky neopustí. Ti dva se nesnesli, tudíž její bratr odstoupil a vládu přenechal sestře. Ministři si ovšem myslí, že je v tom nějaká lest.

,,Francesko.'' zavolala na ní a hodila jí míč. Franceska jí ho házela zpátky. Zkoušely si s míčem házet i třeba při běhu. Franceska znova hodila míč po Veronis. Když se ho snažila chytit, spadla na zem. Franceska se smála.

,,Smát se cizímu neštěstí? Takže teď se zasměju já až tě chytím!'' Franceska vypískla a se smíchem začala utíkat. Veronis rychle vstala a začala Francesku honit.

,,Tak toto už je pod lidskou důstojnost veličenstvo! Podívejte se na to!'' řekl ten s tou největší parukou. Královna na to jen protočila oči, nesnášela, když jí někdo vyrušoval od práce, a už vůbec ne kvůli hloupostem.

,,Jen je nechte.'' smála se u okna ,,Vypadají šťastně a na tom mi záleží.'' dívala se na ně docela se smutným výrazem. Něco si pro sebe řekla...bylo to něco v tom smyslu ,,Taky jsem tohle mohla prožít.'' pro ministry bylo i záhadou, jak to že královna nemá žádného dědice. Pokud by jej neměla a její bratr s vládou nesouhlasil, vládu by převzal její synovec Federico.

  Veronis se pořád honila s Franceskou, už byly obě docela unavené. Pak Veronis udělala takovou zákeřnost, že chvíli čekala a pak vyběhla Francesce do protisměru. Chytla jí a obě se smíchem padly na trávu. Tedy spíš napřed na míč, který vystřelil až někam do křoví mezi rododendrony. Tomu se smály taky. 

,,Já pro něj dojdu.'' řekla ještě se smíchem. Docela ještě s energií vstala a vyrazila pro míč, Franceska mezitím seděla na trávě s nataženýma nohama a čekala až se Veronis vrátí.

  E. J.

Pokračování..19. kapitola 

+6

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 26.09.2015   |   Zobrazeno: 423x