Video se načítá

Příběhy, články, recenze

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Veronis, život italské vlkodlačice..17. kapitola

Jelikož Veronis tvrdě ''dřela'', její ''oblíbená'' hodina byla odložena na následující den. Stefanie přemluvila učitele, kterému Veronis ''zničila'' oblek, aby jí dal ještě šanci. I když se mu do toho moc nechtělo, nakonec ho přemluvila, zaručila se za ní.

Při její ''velmi oblíbené'' hodině stolování si Veronis prohlížela příbor, který dostala. Lehce se ho dotýkala, jako tenkrát u toho stříbrnýho. Nic jí nepálilo. Vzala vidličku pořádně do ruky a silně jí mačkala, žádné začervenání, žádná spálenina. Podle všeho byl příbor z bílého zlata a očividně o tom nikdo nevěděl. Jenom ona a Stefanie. Když už přinesli jídlo, Veronis položila vidličku na své místo.

Dalo by se říct, že při dalším setkání jí a učitele, oba se na sebe dívali jako vrazi, tedy spíš on na ní, Veronis byla hlavně otrávená. I přesto se snažila, aby nezpůsobila další scénu. Nechtěla problémy ale zároveň se nestyděla za to, co se stalo posledně. Pravda je, že se trošku zkrotila. Při polévce nesrkala, držela příbor decentně, po každém jídle si utřela rty do hadříku, který ležel vedle příboru. Když pila (na hodině je pouze voda), pila decentně a lehce. Seděla rovně, nemlaskala, neklepala nohama ani neodfukovala. Nehltala, nepřecpávala se, u dezertu si dávala malé porce do úst. Malá Franceska jí hodně obdivovala a brala Veronis svým příkladem, dělala to co ona. I z ní měl učitel radost, že takhle malá a už se chová jako dáma. I když slyšela jen samou chválu, Veronis byla přesto ráda, že už hodina skončila a že má na zbytek dne volno, aby si mohla hrát s Franceskou.

Královna Stefanie seděla jako obvykle ve své pracovně a řešila úřední věci ohledně Itálie, ale taky hlavě ohledně té vesnice, kterou chce dát Veronis do pořádku. Už to bylo na dobré cestě, lidé denně dostávali jídlo, čisté oblečení a sháněla se jim práce, vypadali, že jsou znovu šťastnější a šťastnější. Někdo lehce ťukal na dveře od její pracovny. Když ho vyzvala, aby vešel dál, zvedla hlavu, byl to ten učitel.

,,Nuže veličenstvo, vypadá to, že jsem signoru Veronis podcenil. Šlo to prakticky samo, jako by měla etiketu už v krvi.'' řekl jí hrdě. Na to poslední se královna zatvářila trochu divně.

,,To je v pořádku, děkuji vám, že jste si udělal čas...a ten poslední incident mě opravdu mrzí.'' vstala od stolu.

,,Signora Veronis je mladá veličenstvo. Taky jsem býval mladý a vzdorující...ale život mě o něčem naučil. Však on jí život ještě něco přichystá...spásu či zkázu? To je otázkou budoucnosti, ale mohu říci, že jde skvělým příkladem slečně Francesce. Na její věk se učí velmi rychle...mohu říct, že jsem se svým výkonem spokojený...zkrotil jsem dravou šelmu. A nemusíte se omlouvat.'' přišel k ní a políbil jí ruku.

,,Signore Lorenzo, bylo by mi ctí, kdyby jste přišel na ples.''

,,Pro mě též veličenstvo.'' uklonil se a odešel.

E. J.

Pokračování...18. kapitola