Příběhy, články, recenze

  Její tělo leželo bez jediného pohybu na kameni, ztěžka dýchala, ale vnímala. Když pohnula panenkami ke straně, šilhavě zaznamenávala postavu vedle ní, už ani nebyla schopna křičet. Už se svítalo. Postava vedle ní stála na vedlejším kameni a se založenýma rukama jí pozorovala.  ,,Dopadlo to přesně dle mého očekávání.'' promluvila a sedla si do…

  Deatherie si myslela, že to záhadné šepotání je jen vítr, avšak bylo skoro bezvětří. Nevšímala si toho, užívala si dál noční klid. Klid jí však narušilo nějaké vzlykání. Deatherii se rozšířily zorničky a oči v mžiku změnily. Cítila další oběť. Zvedla hlavu a rozhlížela se, nikde nikdo. Slezla z kamene a šla prozkoumat celý záliv.   Nikde nikoho,…

  Deatherie se následujícího večera mimořádně procházela po pláži. Byla oděná ve svém slabém bílém rouchu a své štíhlé nohy ponořovala do písku. Bílé šaty a černé vlasy měla už úplně suché. Vypadala jako normální dívka, která si vyšla nadýchat se mořského vzduchu. Vypadala tak nevinně. Vzhledem k tomu, jak vypadala ve své pravé podobě, kůži měla…

  Deatherie ležela na zádech a jednu ruku měla za hlavou, ležela na svém kameni v jeskyni. Měla úžasný pocit, který se objevoval i na jejím úsměvu s pocitem vítězství. Svým ocasem šplouchala na kraji kamene ve vodě. Kromě vody odstrkovala i malou lidskou lebku. Pocit vítězství měl i její žaludek, který naplnila o dva lidi (děti jako jeden…

  Deatherie trpěla (dalo by se říct) hlady. Hladověla po nešťastných a zlomených tvářích utrápených lidí. Měla touhu stáhnout zase člověka pod vodu a zakousnout se do něj, zatímco by jej slaná voda ''dochucovala''. Už léta ''za ní'' nikdo nepřišel. Moře Mrtvých bylo prokleté místo a Deatherie byla prokletá bytost, která v něm byla podvědomě spoutána.…

  Profukoval studený vítr, na nocí ztmaveném pobřeží. Moře bylo překvapivě klidné, dnes v noci měl nastat příliv. Skaliska pod vrchem prokletých se nebezpečně klikatila a tvořila oblouky spojující se v jeskyně, jedna byla hlubší než druhá, až nebezpečně hluboké. Pronikaly až do samotného nitra vrchem prokletých. Dalo by se říct, že tvořily jakýsi tunel,…

  Byla chladná, ale nádherná noc. Mraky pluly po tmavé obloze, zakrývajíc hvězdy a úplňkový Měsíc. Přesto se ale jeho záře probíjela skrze mraky. Moře hučelo, vlny narážely do skalních útesů, slaná voda stříkala všude kolem. Vítr foukal mírně silně, stromy na pobřeží se ohýbaly, lístky na keřích se ve větru třepotaly. Vítr mírně rozfoukával písek na…

  Foukal střední vítr. Mořské vlny narážely na skaliska a roztříštily se na miliony kapek, jimiž omývaly písečnou pláž za záři zapadajícího slunce. Palmy, tráva...vše rozfoukával vítr. Naoranžovělé sluneční paprsky se odrážely na hladině moře, které se sluneční září nádherně třpytilo. Do větru zazníval i tenoučký hlásek či zvuk. Zřídka bylo…

   Klid, který panuje ve vesnici Hillwerie celá léta, naruší rozsápané tělo v lese. Místní si vzápětí vzpomenou na krutou minulost - zapomněli na čekající slibovanou pomstu. Klid se změní v paniku, strach a doufání v zázrak. V následující úplňkovou noc, v noc Krvavého měsíce, se vrací. Pomsta za vůdcovu smrt a vyhnaní z kraje. Ale vlci povstali a…

  Vážně vám všem moc děkuju, že jste mě podrželi i u třetí povídky. Doufám že se taky líbila jako ty dvě předchozí. Sice jsem několik dní vynechávala, že jste museli čekat, ale jelikož byla o deset kapitol delší, trvalo mi, než jsem dostala nápady. Veronis měla být původně kniha a měla mít i druhý díl. Jelikož jsem nevěděla jakou další povídku napsat,…

  Bleskovou rychlostí se vlkodlak dostal s Veronis skrz Benátky, dokonce i skrz Veronu, až do lesa ke kameni, kde byla Veronis zanechána. Vlkodlak položil Veronis na zem, ta rychle vstala a od vlkodlaka několik metrů odstoupila. Z vlkodlaka se zase stala žena, Stefanie - její matka. ,,Už znáš celou pravdu...'' sklopila pohled.,,Neznám.''…

  Do cely vešel dozorce, další dva muži a kněz, který byl i u jejího mučení. V ruce držel krucifix a cosi zaříkával. Dva muži šli k Veronis a zvedli ji  prudce ze slámy. Nebránila se, spíš se už tomu jenom poddávala. Nasadili jí okovy na zápěstí a vyváděli jí z cely. Jeden by čekal, že se rozbrečí a bude prosit o milost. Veronis to…

  Veronis seděla v koutě s hlavou opřenou o stěnu a mnula si zničené dlaně. V noci skoro vůbec nespala, a taky přišel její osudný den. V sobě měla smíšené pocity...smutek, nenávist, zklamání...prakticky vše, co by bylo v její situaci přijatelné a pochopitelné.   Někdo koho nezná jí udal za něco v čem je nevinná, za záchranu jednoho…

  Veronis seděla za mřížemi na slámě, ruce měla přikované řetězem ke kamenné stěně a hlava i vyčerpaně visela. Byla tak oslabená, že se jí ani rány nezacelily, spáleninu na ruce měla ještě hlubokou. Na špinavých tvářích měla ještě stopy po slzách. Nesnažila se zvednout, neměla na to sílu.   Zaslechla za rohem dva hlasy, jeden mužský, jeden ženský.…

  Veronis křičela bolestí. No aby ne, když ji natahovali na skřipec. Snesla toho dost. Přikládali jí žhavý kov na tělo (naštěstí je nenapadlo použít stříbro), utahovali jí španělskou botu, dokonce ji i bičovali. Chtěli po ní přiznání, na které pouze existovalo jedno slovo...Ne. Byli u toho i královnini ministři, až na nejstaršího. Jeden z nich měl ale…