Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..19. kapitola

  Veronis běžela s úsměvem ve tváři za keř pro míč. Prohrabávala se keřem, nemohla ho najít. Podlézala keř, prohrabávala i vedlejší.

,,Nehledáš tohle.'' zaslechla povědomý hlas. Vstala, oklepala si šaty a otočila se a před ní stál Federico, držel v ruce míč. Veronis se trochu zrychlil tep a dech. Federico měl na sobě červený oblek. V tu chvíli Veronis cítila, jak se trošku červená, ale přitom by Federicovi jednu vrazila.

,,No...jo hledám. Tak mi to dej!'' rozmáchla se po míči, Federico s ním uhnul na stranu.

,,Napřed kouzelný slůvko...'' smál se, ve Veronis v tu chvíli bublal vztek.

,,Hned!'' takhle to očividně znala ona, ale Federico si tím nebyl tak jistý.

,,Ne, ne, ne...samá voda.'' pořád jí provokoval a ucukával s míčem na opačný strany než na ty na které se Veronis po míči lapala.

,,Přestaň! Na zahradě je malá holka a ten míč je její, chceš snad vidět dětské slzičky?'' zamrkala.

,,Ále prosim tě...malá holka? Tady? Kde by se tady vzala.'' na to ho Veronis popadla za límec a vystrčila mu hlavu ze křoví tak, aby viděl na malou Francesku, jak sedí v trávě a čeká na míč. Na to Federico vytřeštil oči.

,,Kde se tady vzala?!''

,,Moje práce, a teď mi dej ten míč!''

,,Počkej!'' ucukl s ním ,,Jak tvoje práce?!'' srandičky ho očividně přešly.

,,Přivedla jsem jí sem.'' znova chňapla po míči. Už jí rozčilovalo, jak s ním Federico neustále uhýbá.

,,Přivedla?!'' schoval míč za záda.

,,Jsi hluchej nebo co?!'' už doslova rudla vzteky.

,,Jak?! A odkud?!''

,,Pomohla mi královna a přivedla jsem jí z té nejchudší vesnice v celé Itálii.''

,,Jo aha...královna, už tomu rozumím.'' hodil po ní ten míč a vyšel z křoví.

,,Kam jdeš?'' držela míč v dlaních.

,,Nestarej se!'' buran! Řekla si pro sebe. Federico mířil k zámku, Veronis vrtalo hlavou, co se s ním stalo, nebo jestli není psychicky labilní. Čert to vem, šla za Franceskou. Hrála by si s ní ale má teď na starosti něco jiného.

  Franceska stála na trávníku a Veronis jí hodila míč.

,,Jak si budeme hrát?'' zamrkala na ní jako mrkací panenka.

,,Víš co Franchie? Zkus si hrát sama, já si musím něco vyřešit, ano?'' chytla jí za bradičku a podívala se jí do očí. Franceska jenom pokývla, ale nevypadalo to, že by byla smutná...ba naopak, dokázala si vyhrát sama a to se Veronis na ní moc líbilo, že nebyla na někom závislá, ale na to si už asi chudinka malá zvykla.

  Veronis šla krémově vymalovanými stěnami v dlouhé chodbě. Šla rychlou chůzí, předpokládala, že Stefanie bude ve své pracovně. Prošla kolem dvou služebných, které se na ní divně ohlížely. Otočila se na ně, zvedla jedno obočí. Odkašlaly si a pokračovaly tam, kam měly namířeno. Veronis se podívala před sebe a párkrát zamrkala. I ona si hleděla své činnosti, šla ke královnině pracovně. Stála před dveřmi, věděla, že odposlouchávat je neslušný, a taky docela trapný a ponižující. Ale taky docela riziko, co kdyby někdo otevřel a praštil ji dveřmi rovnou do hlavy a nebo nedejbože jí měl za štěnici, špeha a bůh ví co ještě. Pořádně se rozhlédla po chodbě, polkla, protočila oči a přiložila ucho ke dveřím. Si připadám jako tchýně, která špehuje souložícího syna s manželkou. Proběhlo jí hlavou. Slyšela uvnitř hlasy, dost nahlas...a respektive jen jeden hlas, mužský. Podle toho, jak jí to říkala Stefanie, ministři by tam už dávno neměli být. A tam slyšela jen jeden, ne tolik hrubý jak měl hlavní ministr. Ten hlas podle všeho nejspíš patřil Federicovi a nevypadalo to, že by říkal něco veselýho, naopak, byl pěkně naštvanej.

,,O co ti jde?! Že ta holka má dobré srdce?! Že pomohla malýmu hladovýmu dítěti?!'' konečně zaslechla i Stefanii, té už očividně došla vůči Federicovi trpělivost, Veronis ho měla za rozmazlenýho spratka.

,,Prostě...otci by se nelíbilo, že sem nějaká venkovská husa přivedla špinavýho sirotka!'' tak tohle Veronis už neustála, bylo jí jedno co si o ní budou myslet, vtrhla do pracovny.

,,Ty jeden napudrovanej rozmazlenej spratku! Zatímco ty jsi byl vychovávanej v krajkách a přepychu, já a Franceska jsme byly chudý jak kostelní myši! Vyrůstaly jsme bez rodiny, ty jsi si žil se svou famílí do aleluja! Franceska je malý dítě, tak se podle toho chovej! Děláš ze sebe vznešenýho a přitom jsi jenom obyčejnej buran! Buran, který myslí jenom na sebe!'' vyběhla a práskla dveřmi. Šla rychlou chůzí chodbou, už i pomalu běžela. Federico vyběhl za ní, ale nevypadalo to, že by to dělal dobrovolně. Očividně mu to nařídila Stefanie.

,,Veronis počkej!'' chytil ji za loket. Veronis se mu vyvlíkla.

,,Nešahej na mě!!! Ještě jednou na mě šáhneš, tak ti zlámu obě ruce!!! A jestli se pokusíš něco říct nebo udělat Francesce, tak přísahám bohu, že tě zabiju!!!'' křičela na něj. Otočila se a odešla.

  E. J.

Pokračování...20. kapitola 

+4

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 30.09.2015   |   Zobrazeno: 546x