Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..23. kapitola

  Zvedla hlavu a podívala se na člověka zarudlýma a uplakanýma očima. Díval se na ní svýma modrýma očima plnými soucitu, jeho hnědé vlasy stažené v culíku spadaly až po ramena, pár pramenů mu viselo do obličeje. Pořád jí držel za ruku. Veronis stekla slza a ukápla do kanálu slané vody, odvrátila pohled zpátky.

,,Můžu vám s něčím pomoct?'' opatrně se jí zeptal, jako by se bál, že na něj vykřikne. 

  Chvilku bylo ticho, mladík si už myslel, že mu ani neodpoví, ale Veronis musela trochu zalapat po dechu.

,,Dones mi roztavený stříbro a vylej mi ho na hlavu!'' řekla v klidu ubrečeným hlasem, přitom se pořád koukala z mostu do vody. Mladík na její požadavek jenom vytřeštil oči.

,,C - co prosím?'' vykoktal.

,,Stejně tady nikomu nebudu chybět.'' narovnala se, držela se zábradlí. 

  Ke všem těm problémům jí ještě tlačily střevíce. Snažila se podhrabat sukni, s velkou námahou se jí to podařilo. Mladík na jí jenom s otázkami v očích zíral. Sundala si rudě červené střevíce a po jednom je hodila do vodního kanálu. Mladík jenom vytřeštil oči. Veronis vypadala docela děsivě s tím rozmazaným make-upem. Sešla most, kde bylo u konce vědro s vodou, umyla si obličej. Už nevypadala tak děsivě. Mokrý obličej si utřela do bílého kanýrového rukávu u šatů, na kterých jí vůbec nezáleželo. Rukáv byl mírně zašpiněný. Veronis se na sebe podívala do vody, sklesla tak, že si k vědru sedla. Ruku o něj o přenou a na ní měla položené čelo. Měla nervy v kýblu. Mladík šel k ní a posadil se vedle ní.

,,Stalo se něco hroznýho signoro?'' chudák, myslel si že mluví se šlechtičnou.

,,Nejsem žádná šlechtična! Jsem špinavá holka z lesa!'' doslova zavrčela.

,,Proč špinavá?''

,,Podle šlechty špinavá jsem!''

,,Podle šlechty jsme špinaví všichni, kdo jsou z nižších vrstev než oni, a nemusíme být nutně z lesa. A navíc...ty šaty.'' trochu jí uklidnil.

  Ale to s těmi šaty...Veronis mu to všechno řekla. Celou pravdu (až na vlkodlaka). Odkud pochází, proč má na sobě ty šaty, proč brečela...prostě kromě vlkodlaka mu řekla všechno. Když jí vyslechl a pokusil se jí podpořit, začali si tykat. Mladík vzal Veronis někam na lavičku a bavili se o dnešním večeru. Oba byli sirotci. Mladík byl celkem pohledný. Jmenoval se Mauro a Veronis se o něm dozvěděla, že je malíř...nebo se aspoň o malíře pokouší. Byl asi o rok nebo o dva starší než Veronis. Docela se o ní zajímal. Veronis hned bylo líp, když se někomu vyzpovídala, hrozně se jí ulevilo. Potřebovalo to jít ven. Mauro zjišťoval, kde Veronis vzala ten diamantový prsten. 

,,Darovala mi ho matka, než mě nechala v lese. Nevím kde je jí konec. Možná jí hryzalo svědomí tak dlouho, že si hodila mašli. Tohle mi po ní zůstalo...jenom tohle a zavinovačka, ve které mě v lese nechala. A já jí nechala v paláci...ten prsten a zavinovačka bylo de facto to jediný co jsem měla. Aspoň že mám ten prsten.''

,,Já pořád nechápu, jak tě ten nafoukanec mohl nazvat špínou z lesa....on, kterému si zachránila krk.''

,,Já si myslím, že neunesl pomyšlení, že ho zachránila žena.''

,,Mně by to bylo jedno, já bych se jí spíš klaněl, že sama přemohla jednoho ozbrojenýho chlapa.''

,,Jenomže ty nejsi šlechtic, pro kterýho by bylo ponižující se klanět chudákovi, a ještě k tomu ženě.''

,,Je to od něj ubohý. Mohl bejt tuhej nebýt tebe.''

,,Radši zemře s ''důstojností'' než aby přežil s myšlenkou, že ho zachránila venkovanka.''

,,To mi nedává rozum...''

,,Ani nedá Mauro, tohle nedá rozum nikomu.

,,A to s tou malou holkou...šlechtic ti vyčítá, že máš dobré srdce?''

,,Ne, vyčítá mi, že jsem přivedla do vznešeného paláce zavšivenýho sirotka.''

,,Takhle to doslova řekl?!''

,,No, ona to řekla ještě Eso lady a on se z ním může zbláznit.'' protočila oči. Vlasy měla hozený na stranu.

,,Počkej Eso lady...není to ta údajná šlechtična z Anglie, která vždy vítězí v kartách?''

,,Počkej...údajná? A odkud jí znáš?''

,,Eso lady je prý úplně obyčejná žena vydávající se za šlechtičnu. Eso lady se jí říká proto, že v kartách má vždycky esa a tudíž vždy vyhrává. Někdo jí má za karetní bohyni, jiní zase za podvodnici. Vetře se na každý ples, či jiné zámecké radovánky. Nikdo nezná její pravé jméno...ale tvrdí se, že ve skutečnosti pochází ze Španělska.''

,,Áha...'' Veronis se něco začalo šrotovat v hlavě. Jenže do toho přemýšlení zasáhly další problémy...problémy se sukní. Veronis vstala, otočila se zády k Maurovi. Narostly jí drápy a snažila se najít krinolínu, kterou měla pod sukní. Drápy jí přesekla a krinolínu hodila do kanálu, pozorovala, jak se potápí. Šaty bez krinolíny jen tak visely. Veronis vadila délka a rukávy. Požádala Maura o nůž. Když jí jej podal, Veronis nařízla sukni, za kus látky zatahala a délka sukně byla do půli lýtek. Bílý kanýrový rukáv, který se od loktu rozšiřoval a visel jí přes zápěstí, u loktu, kde končila rudá látka, nařízla a od rudé látky odtrhla kanýr a spolu s kusem látky odhodila vedle vědra, které bylo nedaleko nich. Přes horní část šatů visely perly, Veronis je všechny chytla a od látky odtrhla. Perly se koulely po kamenné ulici u mostu a padaly do vodního kanálu. Mauro na Veronis jenom zíral s vyvalenýma očima a spadlou čelistí. Veronis ještě kudlou nařízla pod vrškem šatů korzet a se svou vlkodlačí sílou jej roztrhla a odhodila jej přímo do kanálu. Všechno se to potápělo. Veronis už bylo o mnoho líp + si ještě sundala bílé punčochy. Cítila se tak uvolněně. bylo jí o něco líp. V ruce ještě držela kus červený látky, kterou si stáhla vlasy do culíku.

,,Tak to vypadá, že už se tam nevrátím...sice nemám zavinovačku...ale mám aspoň prsten...však oni se ještě připlazí Mauro.''

,,Jestli chceš, poskytnu ti přístřeší.''

,,To bys byl hodnej.'' usmála se na něj.

  E. J.

Pokračování...24. kapitola 

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 18.10.2015   |   Zobrazeno: 584x