Příběhy, články, recenze

  Když už normálně přijala Veronis příchod na královský dvůr, vyslechla se její žádost. Dostala na vlastní přání šaty, pod kterými nepotřebuje korzet, které jsou pohodlné a ne tolik dlouhé. Veronis dostala žluté s hnědými květinami, šaty byly délkou ke kotníkům a měla pod ně pohodlnější střevíce...ale punčochy musela mít. Nemusela mít žádné šperky, měla…

  Veronis se táhla bílou cestou celá utahaná. Šaty měla místy špinavé a potrhané (i když nebyla fintivá, bylo jí docela těch šatů líto, protože byly docela nádherný), vzadu měla rozřízlé šněrování a šněrování u korzetu, naštěstí se jí to ještě drželo u těla. Rukou nesla zaprášené střevíce, bílé punčochy měla špinavé a roztrhané. Z jejího účesu už…

,,Ty nafoukanče! Já ti vyškrábu ty tvoje jedovatě zelený oči!!'' sápala se po něm.,,Veronis, uklidni se!'' Stefanie jí držela.  Federico jenom stál se založenýma rukama a provokativně se na Veronis uculoval. Ta ovšem rudla vzteky, ale tak moc, že se to začalo vymykat kontrole...blankytné oči se jí změnily na žlutooranžové a místo nehtů se…

  Veronis měla vyvalené oči. Pře dní stály dvě komorné a kolem byla spousta krásných šatů + jeden kadeřník. Nechápavě se podívala na královnu.,,No co? Musíme tě přece nějak zkrášlit, ne?'' popadly jí komorné a posadily na židli. Pustili se s kadeřníkem do ní. ,,Za chvíli jsem zpátky.'' usmála se a zavřela za sebou obrovské…

  Veronis přešlapovala v síni na jednom místě, už byla nervózní. Nesnášela čekání. Podívala se na strop, byly na něm fresky s barokními (přesto že bylo rokoko) andělíčky. Docela se jí to líbilo. Fascinovaly jí ty kombinace barev a jak je to krásně zvýrazněný, ty tahy a záhyby. Prostě jí to fascinovalo, a ty andělíčci byli jako živí... blonďaté…

  Cesta kočárem byla snad věčná, stejně tak i Veronisin pohled. Nedalo se na to věčně dívat, její oči byly plné nenávisti...no, u koho ne...kdyby viděl hladovějící lid a napudrovance, kterým to je jedno. Kdyby Veronis mohla, přeměnila by se ve vlkodlaka a všechny ty hajzly pozabíjela a lidem by pomohla. Jenže nemůže, prozradila by se její identita a ona…

  Veronis se v posteli převracela. Polštář si přidržela u ucha. Asi po dvou minutách toho měla plné zuby, vztekle odhodila polštář a vstala z postele. Bušení bylo silnější, div nerozrazilo dveře.,,Nójó, už jdu!'' křičela.  Byla celá rozcuchaná a ospalá. Když otevřela, unaveně padla na otevřené dveře, který naštěstí držela.…

  Kolem odpoledne seděla Veronis na špalku před chalupou a dívala se do země. Pak zvedla hlavu, vstala a šla sundat prádlo. V chalupě na stole ho složila, položila postupně na sebe tak, že byla košile úplně navrchu. Na stole bylo prádlo přichystaný a Veronis si šla sednout na kámen. Myslela na matku, koukala se do korun stromů, Slunce za ně zalezlo.…

  Veronis se probudila na kameni, držela zavinovačku v ruce. Když se podívala na prst, na kterém měla diamant, popadl ji v tu chvíli hrozný vztek a nenávist vůči její matce. Prsten sundala, hodila ho do zavinovačky, kterou shodila z kamene na zem. Veronis se přetočila na záda, Slunce bylo po ránu jasné a ostré, až z toho oči bolely. Veronis to vzdala a…

  Veronis chodila v sednici své chalupy od stěny ke stěně, byla nervózní a poprvé měla strach. Nikdy strach neměla, co se týkalo všeho kolem. Nikdo neví, že je vlkodlak, ani Giovanni. Teď jestli se to rozkřikne a budou chodit lovci do lesa, tak je s ní konec. Třeba vlkodlaka nenajdou a budou podezřívat jí. Veronis ví, že se tohle nikdy neutají, ale…

  Je 18. století...období rokoka. Ve Veroně zářilo slunce, racci poletovali nad městem, mořský vzduch byl nádherný. Některá šlechta se vznešeně procházela ulicemi města, obyčejní lidé obchodovali, procházeli se...vypadali šťastně. Mezi nimi byla i jedna černovlasá Španělka v červených šatech s bílou blůzou a černým korzetem. Měla zákeřné tmavě hnědé oči…

  Byla půlnoc, ticho. Jen bylo z dálky slyšet soví houkání. Měsíc byl v úplňku, bylo bezvětří. Obloha byla čistá, hvězdy zářily. Měsíční svit modře rozzařoval tmavou oblohu. Všude byl klid. Měsíc ozařoval celou Itálii.   Lesem šla rychlou chůzi žena v kápi, držela něco v náručí. Kápě za ní vlála a dlouhé šaty jí…

  Chtěla bych poděkovat všem čtenářkám, že si mojí povídku přečetly a dávaly kladné komentáře a pochvaly. Opravdu si toho moc vážím, díky vám a vaší podpoře jsem objevila svůj talent. Inspirací k vytvoření tohohle příběhu mi byl Percy Jackson, je to něco na podobný způsob. Miluju mytologii, řecké bohy, nymfy a jiná stvoření z řecké mytologie.…

  Když jsme vyšly ven, ještě jsem mluvila se svojí mámou. Vysvětlila mi, proč mě nechala v pozemském světě. Pořád se mi chtělo brečet, já se zamilovala a zároveň se mi zlomilo srdce. Ale byla jsem ráda, že už to mám za sebou a že jsem to přežila. Už jsem v to ani nedoufala. Zvážila jsem to s tou arachnofobií...po tom, co jsem prožila a postavila jsem se…

  Kopím jsem sekla Arachné no paže. Arachné zařvala. Z rány jí místo krve vytékala žlutozelená tekutina. Arachné vzala do ruky tekutinu a hodila ji do ohně. Oheň se v mžiku rozhořel a na chvilinku zezelenal. Arachné vylezla na obrovský balvan. Dívaly jsme se jedna druhé do očí. Pohodila jsem kopím a Arachné se na mě vrhla. Naštěstí na mě dosáhla jenom…