Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..26. kapitola

  Veronis rychle zabouchla dveře a zamkla, sedla si na podlahu a zády se o ně opřela. Mauro vyběhl hned za ní. A jakmile viděli vojáci někoho utíkat, hnali své koně za ním. Mauro se snažil na Veronis dobouchat a ona poznala, že je to on. Pustila ho dovnitř a znovu zamkla.

,,Proč se tak plašíš proboha?''

,,Nechci se tam vrátit!''

  Vojáky hrdě následovala ta Španělka, která se objevovala ve Veroně. Na uších se jí leskly velké zlaté náušnice, černé šaty s korzetem a bílou halenou měla mírně pod kotníky, při chůzi za ní vlála rudá kápě a havraní vlasy.

,,Určitě je Stefanie poslala za mnou!''

,,Vojáky?'' zvedl obočí.

  V tu chvíli na tom Veronis něco nehrálo. Kdyby někoho královna posílala, tak by to nebylo tucet vojáků, ale byli by to určitě ministři, které za Veronis poslala do lesa, aby ji přivedli ke dvoru.

,,Objevují se tu často?''

,,Vůbec ne! Jen když hledají nějakou konkrétní osobu!''

  Veronis se zrychlil tep. V tu chvíli to v ní zadunělo a generál se silným hlasem a pěstí, se snažil dovolat a dobouchat. I když ho Veronis prosila aby neotvíral, Mauro stejně otevřel. Ve dveřích stál generál a vedle něj Španělka.

,,To je ta čarodějnice generále!'' ukazovala na Veronis.

,,Cože?! Co je to za nesmysl?!'' nechápal ,,Ty jsi čarodějnice?!'' otočil se na ní.

,,Nejsem!!''

,,Vskutku? A jak jsi tedy vyléčila Federica?! Černá magie v tom byla, nic jiného!''

,,Já nejsem čarodějnice!!!''

,,Pravdu z tebe dostaneme mučením!'' když toto generál vyslovil, Veronis vytřeštila oči. Pak generál jenom rychle pohnul hlavou a do dveří se hrnuli vojáci. Mauro se je snažil zadržet.

,,Nestůj tady! Uteč! Dělej!!!'' zápasil s nimi ve dveřích. 

  Veronis ani chvíli neváhala, poslechla ho a bleskovou rychlostí vyskočila z okna přímo na ulici. Měla docela výhodu se svou vlkodlačí rychlostí, která ale zničehonic slábla, a Veronis nevěděla proč. Barbara (ta Španělka) popadla kovovou tyč, která byla u futer a praštila s ní Maura do hlavy. Pak se vojáci vydali nahánět Veronis. Její zeslabující rychlost ale neměla žádnou výhodu oproti Barbařině mrštnosti a vychytralosti. Barbara popadla dlouhý provaz a pokusila se jej hodit na Veronis, jako laso. Veronis provaz obmotal a Veronis se sotva mohla hýbat. Jeden z vojáků vzal zbytek provazu, svázal Veronis zápěstí a zbytek provazu přivázal generálovi k sedlu.

  Jeli přes Benátky a každý se za Veronis ohlížel a každý si něco šuškal. Veronis tekla jedna slza za druhou, chvilkama i popotahovala, kdykoliv popotáhla, Barbara se na ní otočila s lstivým úsměvem. Kráčela s hrdě vystrčenou hlavou a napřímeným tělem vedle generála. Veronis to nechápala, nikdy jí nic neudělala, ani jí nezná. Ale přemýšlela o tom, jestli jí neudal Federico. Pravděpodobnost v tom byla, protože jestli je Barbara vážně Eso lady, tak jí to všechno nejspíš Federico vyžvanil, protože se k sobě na plese docela měli. A stačilo aby se jí zmínil, že z toho nemá zrovna radost, a ona udělá cokoliv pro přízeň muže...takže udělá vše pro to, aby jí poté uctíval. Veronis si svázaným zápěstím utřela slzy a naposledy rychle popotáhla. Hrdě vztyčila hlavu a snažila se pobrat ještě zbytek důstojnosti, který jí zůstal, protože o většinu důstojnosti přišla, když zachránila Federicovi život. Kdyby ho nechala zemřít... čert to vem. Už na to nechtěla myslet, protože měla starost o něco jiného.

  Tam, kam měli namířeno, nebyl královnin palác, ale šatlava s mučírnou. Jen doufala, že nepoužijí stříbro. Ale hlavně byla zklamaná, ze své vlkodlačí moci, která ji náhle zradila. Bála se toho, bála se všeho...

  E. J.

Pokračování...27. kapitola 

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 07.11.2015   |   Zobrazeno: 570x