Veronis, život italské vlkodlačice..24. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Stála na hranici přivázaná k dřevěnému kůlu. Bouřící dav chtěl její smrt, aniž by věděli kde je skutečná pravda. Stačilo jen jedno poukázání na nevinného člověka a jeden jediný drb o tom, že vyznává čarodějnictví. I ti, co toho člověka znali, neobtěžovali se jej zastat, zachránit jej, či jej obhajovat. I sebelepší přátelé se potom projevili pokrytecky jako ostatní. A toto byl i její případ. Zatímco se Barbara chladně a lstivě usmívala, jí tekla jedna slza za druhou po strhaných tváří. Byla hodně vyčerpaná, už nedokázala ani bojovat. Byla zašpiněná od krve a po těle měla rány od biče. Unaveně opřela hlavu o kůl, dívala se na zataženou oblohu, přemýšlela o svém životě. Snažila se naposledy nasát čerstvý vzduch, než bude muset dýchat dým. Když byl rozsudek vykonán, dva muži přiložili oheň z pochodně k hranici, která okamžitě vzplanula. Plameny se k ní blížily a začaly jí pohlcovat nohy. Zaryla nehty do kůlu, snažila se být silná. Když jí ale plameny začaly spalovat hrdlo, nevydržela. Snažila se sebrat poslední síly co měla. Veronis vydala naposledy bolestný a zoufalý křik...

Probudila se celá zpocená s rychlým dechem a tepem, a rychle bušícím srdcem. Zaryla prsty do slabé peřiny. Snažila se popadnout dech a zhluboka dýchat. Polkla, stále pociťovala plameny na svém hrdle, jednou rukou se za něj chytla. Měla ještě mžitky před očima, promnula si je a párkrát zamrkala. Pořád zhluboka dýchala. Tohle byl doslova živý sen, nebo spíš noční můra. Pokrčila nohy, o kolena si opřela lokty, dlaněmi se chytla za čelo tak, že mezi pár prsty byly propletené její hnědé lokny. Když se její dech uklidnil, rozhlédla se kolem sebe, na vedlejší posteli ležel Mauro. Spal tak klidně, asi se mu zdálo něco pěkného, protože se tvářil bezstarostně.

I přesto, že se Veronis trochu uklidnila, bylo jí hrozně blbě. Měla sevřený žaludek. V té noční můře viděla nejen vlastní smrt, ale i tvář, kterou už párkrát viděla. Pak si vzpomněla na tu španělskou ''prostitutku'', které si ve Veroně odchytávala všelijaké muže. Ale ve chvilce si vzpomněla na Eso lady. Teď už jí to bylo jasný, že ta s tím lstivým výrazem a jménem 'Barbara', že to byla ta Španělka. Ale zároveň nechápala, proč si tu tvář spojovala i s Eso lady. Ale už jí to bylo fuk.

Každopádně byla šťastná, že to byl jen sen....nebo aspoň v to doufala. Teď ji přepadl pocit strachu, jestli to byl opravdu jen sen, nebo jestli to byl nějaký náznak či znamení. Protože, když tam viděla ženu kterou de facto zná, ale od vidění, a když tam viděla vlastní smrt, se kterou nejspíš byla ta žena propojená, už to něco znamenalo. Pravda je, že kdyby se jí to zdálo víckrát, že by to fakt bylo nějaké znamení. Ale uklidnilo jí to, že se jí to zdálo jen jednou, ale nechce nic předbíhat. Bude doufat v to, že to byl jen sen.

Byla zády opřená o opěrku postele, nemohla zamhouřit oči. Komu by se to taky v její situaci podařilo? Různě proplétala mezi sebou prsty a dívala se do otevřeného okna, do kterého pronikal svit měsíce. Podívala se na Maura, odhrnula ze sebe slabou peřinu a potichu vstala, ani postel moc nevrzala. Šla přímo k oknu.

Z okna dopadal jasný měsíční svit přímo na podlahu a tvořil jakýsi kruhu, do něhož se Veronis posadila v tureckém sedu. Zadívala se přímo na měsíc a přejížděla po diamantu na svém prstenu. Nádherně se v měsíční záři třpytil. Dlouze se na něj dívala, až se jí z jednoho blankytně modrého oka vykoulila jedna třpytící se slza v měsíčním svitu a dopadla přímo na diamant. Otřela si zasychající slzu z tváře a vstala. Otočila se za Maurem, potichu se podívala z okna, ze kterého během chvíle vyskočila neuvěřitelnou rychlostí.

Stála přímo na ulici, kterou měsíc ozařoval. Byla na kraji Benátek. Rozhlédla se, nikde nikdo. Zalezla si za roh a dlouze zavyla. Ale její vytí nebylo jako vytí vlků. Bylo hodně jiné. Pak zpozorovala rozsvěcování světel v domech a štěkot psů, pochopila, že to asi přehnala. Bleskovou rychlostí se vrátila do Maurova domu a byla opřená v okně. Slyšela hlasy mužů a štěkot psů. Díky svému dobrému sluchu zaslechla, jak Mauro vydává ospalý zvuk a všímala se, že se nejspíš probouzí. Během mikrovteřiny byla pod peřinou a pootevřeným okem pozorovala Maura, jak vstává z postele. Rychle obě oči zavřela a předstírala že spí, k čemuž jí nechybělo málo a během chvíle konečně usnula.

E. J.

Pokračování...25. kapitola