HryProDivky.cz
Příběhy, články, recenze
Veronis, život italské vlkodlačice..25. kapitola
Veronis seděla na lavičce před domkem ve zbytku svých červených šatů, hlavu měla opřenou o stěnu domku a zpříma na ní svítilo slunce. Mezi dvěma prsy si prohmatávala prsten a myslela na matku, kterou z části nenáviděla. Přemýšlela o důvodu, proč by jí mohla zanechat v lese, bez kousky citu a svědomí. Přemýšlela také o dnešní noci. Jak probudila ostatní lidi, a že to s tím vytím asi přehnala. Docela jí to ohrozilo. Ale kdykoliv někdo kolem ní prošel a ptal se jí, jestli slyšela v noci totéž, dělala jako že o ničem neví. Jeden by si myslel, že lidi uznají, že se jim asi jenom něco zdálo. I když pravda je, že ani sama Veronis neví, s čím by si lidé mohli splést vytí vlka. Ale pravda je, že se v Itálii ještě vlk nezahlédl. Jenže ona není vlk, ona je vlkodlak...napůl vlk napůl člověk, a to může existovat možnost, že by v Itálii žil vlkodlak. Ve středověku na ně možná věřili, ale je vůbec možnost, aby na ně věřili v období rokoka - v období vznešenosti? Tak pravda je, že v dnešní módě se každý zamaskuje tak věrohodně, že by nebylo ani poznat, kolik mu vlastně je. A to, že nepoznají rozdíl mezi vznešenou šlechtičnou, která je nejlepší mezi karbaníky a vždy s esem v rukávu vyhrává, a Španělkou, která jen svádí zadané ale i nezadané muže, tak může být Veronis v klidu že jí jako vlkodlaka neodhalí, aspoň v to doufala. Teď ale každopádně musí královna Stefanie počítat s jedním...že už se Veronis do paláce nevrátí, i když tam má svou zavinovačku. Jenže za zavinovačku by nic nedostala, kdežto za diamantový prsten ano, a ještě ke všemu z bílého zlata. Za něj si pak může pořídit zavinovaček sto, i když pravda je, že jí v této matka zanechala v lese, tudíž další památka či vzpomínka na matku. Nato jak byla zavinovačka prostá - bílá bez krajek, myslela si , že matka byla chudá a bála se, že by jí neuživila...takový důvod by byl vskutku přijatelný. Ale matka očividně chudá nebyla, když jí tam zanechala diamantový prsten z bílého zlata.
Přestala prohmatávat prsten a vydala se směrem k mostu, kam odhodila krinolínu a zbytky krajek od šatů. Sedla si na kraj zábradlí a v teplém větru jí vlály kaštanové vlasy. Se zavřenýma očima si ten pocit vychutnávala. I když to nebylo úplně ono, takhle vypadala svoboda. Tamto byla jen pozlacená klec, nic víc.
Byla opřená o kamenné zábradlí mostu a dívala se do vody, přemýšlela nad tím, co se za poslední dobu stalo. Pak k ní přišel Mauro. Opřel se o zábradlí vedle ní.
,,Nevíš, co se to stalo v noci?'' opatrně se jí zeptal.
Veronis trochu ztuhla, i když věděla, že se jí na tohle ptalo hodně lidí, bylo jim jedno jestli jí ve městě někdy viděli nebo ne.
,,Eh...ne...co se stalo?'' na tohle se jí už lidi neptali, jestli slyšela vytí vlka.
,,Ále, lidi se v noci úplně pomátli. Všechny probudilo vytí vlka.''
,,Cože? Vlk? Tady?'' dělala hloupou a pozvedla obě obočí.
,,No..lidi ho prostě slyšeli, i psi štěkali.''
,,Tak to je ten největší nesmysl, který jsem kdy slyšela. Já žila v lese a nikdy tam žádný vlk nebyl, a to jsem tam žila osmnáct let.''
,,No...to je vlastně pravda. Když už jsi ho za celých osmnáct let neviděla ani v lese, tak proč by byl v Benátkách...''
,,Třeba to byl jenom racek.'' teď věděla, že vypustila z pusy nesmysl, protože vytí vlka a řev racka, je jeden velký rozdíl.
,,A není v tom trošku rozdíl?'' zvedl jedno obočí.
,,To máš jedno,'' snažila se jeho výraz zamluvit ,,Já jsem prostě nic neslyšela.''
,,No...tak fajn. I když je divný, že by se to zdálo tolika lidem najednou, a dokonce i psům...'' Veronis to už vytáčelo.
,,Můžeš se v tom už laskavě přestat šťourat?! Děkuju.'' každý by byl v její situaci nervózní. Kord když věděla, že v tom má prsty ona a nechce aby se to provalilo.
,,No dobře...hlavně se uklidni prosim tě.'' zvedl ruce na obranu.
Veronis bezmyšlenkovitě zírala z mostu do vody. Pak jí Mauro poklepal na rameni. Veronis jenom otráveně zafuněla a zvedla pohled z vody na Maura.
,,Co je?!'' i její výraz byl docela otrávený.
,,Městem projíždějí vojáci od královny.'' na tohle Veronis vyvalila oči.
,,Cože?!'' napřímila se. A když je viděla v dáli, utíkala do Maurova domu...
E. J.
Pokračování...26. kapitola
