Fazoloidní Příběhy

  To jsem vám takhle jednou seděla. Popíjela čajdu. Povídala si se synem Lukášem o všem možném, co se dělo a bude dít na jeho cestách. A pak navrhl, že bych se mohla jet podívat na ten zázrak jménem Švédsko. Div jsem se v čaji neutopila, když dodal, že pojedu autobusem z Prahy.   Hlavou mi vrtala jedna věc; jak to v té Praze funguje? Když…

  Jakožto asociální introvert se spoustou přátel a schopností vést rozhovor dlouhé hodiny jsem měla na výběr z široké škály volnočasových aktivit a prázdninových akcí. A tak jsem si vybrala například tábor a, a tak no. Vedle tábora ale nesmím zapomenout na svou velice oblíbenou volno i nevolnočasovou aktivitu, a to konkrétně čtení. To má velkou…

Probudil se svázaný provazy u opravdu horké trubky. Ruce se mu pálily, ale v šoku si nevšiml. Těkal po tmavé a zatuchlé místnosti. Cítil plíseň na stěnách a vlhkost v plicích. Na velkém, dřevěném stole vedle něj se rozsvítila malá lampička. Přivřel víčka, než přivykl světlu. Ve stínu se pomalu něco pohnulo a vyšla žena v rukavicích a klobouku. V ruce držela…

 Bílé povlečení nemocničního lůžka a holé stěny, dětské oddělení v nové nemocnici v centru našeho města. Když jsem se poprvé probudil, neměl jsem nejmenší tušení, kde jsem a už vůbec ne proč. Teď to vím ale přesně. Až moc přesně. Dlouhé dny plné samoty a občasných prohlídek s prášky a teploměrem na přemýšlení, vzpomínání.  Možná by se slušelo se…

Tohle už tu bylo nejméně dvakrat a to bych nebyla já, abych to neudělala taky.O co jde?Od pěti z vás si vezmu postavy, od pěti z vás nějaké menší zápletky a od pěti z vás nějaká místa. Do dvou měsíců z toho něco zplácám a vydám. :3Proč právě tohle?Dlouho jsem nic nevydala, respektive žádný příběh/povídku, proto vám to chci vynahradit. Myslím si, že když se…

Důležité jen pro mé sledující, jen se mi název nevešel do znaků (už tak se mi tam nevlezlo krátké :( )Pokud si vzpomínáte na již smazaný kastrůlek, tak vám říkám toto. Mé názory se mění ze dne na den a tak chci oznámit, že normálně pokračuju na hpd. Na Wattpadu budu mít to samé, jako tady, takže Lizy (o té jediné vím), můžeš mi zrušit sledování na jedné ze…

17.Monika Zaslechla známý hlas. Došla na světlo a před sebou měla zablácenou hroudu hlíny. Pohlédla nahoru a jiskra z Erikových očí ji dodala odvahu na hromadu vůbec sáhnout. Propadala se už na samotném začátku a že měla na sobě něco jako šedou mikinu, nebo bílé ponožky už nepřicházelo v úvahu. Když bylo nejhůře, tak byla po pas v bahně. Měla víc…

12.Erik Nohu měl v jednom ohni a byl poměrně dezorientovaný. Co je před ním za holku neměl ani ponětí a co se stalo mu taky ještě nedocházelo. Připadal si před ní jako koktavý blazen, co místo toho, aby ležel ve špitále leze po trávníku. Ona měla na druhou stranu taky co vysvětlovat. ,,C-co t-tu vlast-tně ď-děláš?" ,,Narovinu? Chtěla jsem…

7. Monika  Noc, kolem půl jedné. Batoh připravený a Monika na startu.  Sluchátka, powerbanka, mobil přišly do přední kapsy batohu. Deka, maličkatý stan, rýže v krabičce, papíry, penálek, doklady a peníze do hlavní kapsy. Dvě termosky, jedna s čajem, druhá s kávou zase do kapes na pití, na bocích batohu. Mikina, legíny, tenisky, ty přišly na…

1.Monika Bylo už poměrně pozdě, ale Monika pořád seděla u noťasu a ve snaze neusnout si pročítala své zápisky z chemie. Ovšem jedinou zmíňkou o chemii v její hlavě byla láska. Maturiťák je už za dva měsíce a po ní zatím neštěkl ani pes. Kávovar spokojeně hučel, když si šla pro další várku kofeinu. Sedla si do měkoučkého křesla a zachumlaná v…

Úvod: Dnes jsme se o hodině s holkama nudily a tak jsme si vzaly papír a začaly psát. Střídaly jsme se asi po větě. Je to něco na odlehčenou a taky bych už konečně něco ráda vydala. Práce mám sice dost a to, co potřebuju stihnout určitě nestihnu, ale co.Upozornění: napíšu to i se všemi hrubkami a neudělanými čárkami a s odstavci ať je co nejautentyčtější.…

 Její dříve červené tenisky se změnili v botičky na nizoučkém podpatku, které se leskly a svítily na celé kolo.  Adéla nevěděla, co si o tom myslet. Ono, probudit se s tetováním, které se na slunci chová jako spálenina, není nic moc. A teď. Její zápěstí bylo, jako pominuté zářilo pomalu víc než, její kdysi červené tenisky a hledalo…

  Byl už večer, v pokoji číslo 115, už všichni spali. Opatrovnice Gabriela ze zdola podřimovala a bylo slyšet jen televizi. Marcel ovšem nemohl usnout. Spal u okna a neuvěřitelně ho děsila představa, že tím oknem někdo vleze dovnitř a první, co mu bude stát v cestě, bude on. On, když spí a nemůže se bránit, nemůže uhnout.  Nervózně si hrál s…

  V daleké zemi, která existuje a neexistuje zároveň, mají jednu tradici. Ze které se stalo nepsané pravidlo. Kdo ho nedodrží je považován za nenormálního a je vyvržen ze společnosti. Každý obyvatel této země musí umět zpívat.  Každému je přidělen určitý hlas a nadání. Toto nadání se čísluje. V šuplíku, doma u rodičů se objeví karta s čísly. Ty…

Zní to jako prachsprostý clickbait, ale tento článek skrývá něco víc. Skrývá příběh. Příběh jedné holky. Můj příběh.Když už jsem cítila, že nespatřím světlo světa, chtěla jsem to někomu říct, ale, už to nestihnu. Vezmu si ho s sebou. Jedno velké...Zvoní budík. Víčka se rozevírají. Rty se šklebí. Schody vržou pod matkou a lžička v hrnku od čaje cinká o jeho…