Čau, tady Terka

   Tááákže, ahoj lidi. Po sto letech tu je další část. Upřímně mi začínají docházet nápady, takže nečekejte, že budou třeba dvě části za jeden den ( to už je minulost). Možná, že za chvíli tuhle sérii ukončím. Ale nezdržujme už a ZAČNĚME!   ...od toho pocitu utekly už dva týdny. Nevěděla jsem, jak je na tom Rafal. Možná stejně jako já,…

   Tááákže, jelikož o tomhle blogu teď ví i moje kamarádky ze školy, tak se teď budu ještě víc snažit. Protože až si to přečtou, tak to budou ve škole komentovat. Ale dost o nejhorších rozhovorech v dějinách. Takže ZAČNĚME!   ...jen tak jsem tam stála a koukala jak mizí. Proč? To jsem líbala tak špatně? Nechtěla jsem, aby odešel.…

   Taaakže, celý den jsem přemýšlela, jak to dokončit. Ovšem nebude to jen tak hned. Teď mám v hlavě plno nápadů. Tak bez dalšího zdržování ZAČNĚME!   ... nebezpečně se ke mě přibližoval. Co to proboha dělá? Už byl skoro u mých rtů, když jsem ho odstrčila. "Co si proboha myslíš, že děláš?" vykřikla jsem na něj. Zbledl ještě víc než…

    Jelikož jsem skončila poslední díl trochu moc zhurta, tak ještě teď tu máte další díl. Opravdu mám radost, že se vám tahle "šílenost" líbí. Takže ZAČNĚME!    ..."Jmenuji se Rafael Anderson a naše rodina postavila tento dům. Vyrůstal jsem spíše se svými osobními učiteli." na chvíli se odmlčel. Bylo legrační, že mluví takhle. Opravdu…

    Dneska jsem si řekla: Nebuď lenoch, vždyť máš celý den volno. Ty to prostě napíšeš! A taky že to napíšu. Tak bez dalšího zdržování ZAČNĚME!    ...začala jsem křičet. Jak se sem dostal? Proč mi říká Helen? Proč je tak hezký? Panebože! V mém pokoji je cizí kluk a mně zajímá to, že je hezký?! Přiložil si prst na ústa, abych byla zticha.…

    Tááák. Po sto letech tu je další část Kluk z mého pokoje. Možná jste všimli, že jsem změnila jméno blogu. Asi jsem to měla ohlásit předem, ale co? Tak či onak první část neměla moc úspěch, tak další části se budou líbit (snad). Tak bez dalšího zdržování ZAČNĚME!    ...v tom snu jsem byla vznešená dáma. Zrovna jsem seděla v hudebním…

    Přemýšlela jsem nad další creepypastou a nic mně nenapadlo. Prostě nic. Úplně duto. Ale včera se mi zdál sen a já si ho pamatuji (to se nestává tak často) a byl úžasný. Měl příběh a celkově se mi líbil. Tak když ho trochu upravím, tak se snad bude líbit i vám. Ale je to úplně jiné kafe, než to ,co jsem psala doteď.    Pomalu jsem…

    Tancuji pro národní divadlo ve Velké Británii. Byl to můj sen už od pěti let. Ale nebylo lehké toho dosáhnout. Tréninky jsme měli pětkrát týdně. A jeden trénink trval tři hodiny. Ale výsledek stál za to. Dostala jsem od divadla smlouvu. A nabídli mi roli v Labutím jezeře. Hlavní roli!!! Hrát Odettu byl můj sen a ten se mi splnil. Ale znamenalo…

    Zazvonil mi budík a tím mně probudil z noční můry. Posadil jsem se na posteli a chvíli koukal do zdi. Až potom, když mi zvuk budíku začal být otravný, jsem ho vypnul. Všiml jsem si, že jsem včera špatně dal nabíječku do zásuvky. Výborně. Snad se nabije, než pojedu do práce. Šel jsem šouravým krokem do sprchy s domněním, že dnešek nějak…

1. Před pár lety jsem ukládal do postele kamarádovu dceru. Byly jí asi tři roky. Zeptala se mně, proč musí jít spát. Odpověděl jsem jí: "Všechny malé holčičky už musí jít spát." a ona ukázala přes pokoj do tmy a řekla:"A co tamhleta holčička?"2. Jsou to dva roky zpátky, když jsem listoval fotoalbem a vedle mně seděla moje pětiletá sestřenice.…

    Už jako malá jsem měla potíže se srdcem. Rodiče se kvůli tomu hodně hádali. Ale až na to jsem byla normální holka. Jako ostatní jsem měla problémy ve škole, hádala se s rodiči, měla potíže s láskou a experimentovala jsem různými styly jako byl dubstep, steampunk a různé šílenosti. Dá se říct, že moje denní rutina bylo vstát, přežít den a zase…

    Procházela jsem se večerním městem, užívala jsem si samotu, temnotu podvečera. Najednou mě přepadl zvláštní pocit, jako když vás někdo pozoruje, ale rozhodla jsem se ho ignorovat, i když jsem ho měla jednou za uherský rok. Měla jsem po škole a s kamarádkami jsme se rozhodly, že si vyrazíme někam do kavárny. Už  jsem byla skoro na místě,…

    Konečně. Byl víkend a naši měli výročí, takže to jeli oslavit. Dvacet let, tak dlouho spolu byli. Celý víkend bez rodičů a dům mám jen a jen pro sebe. Ještě než odjeli, tak mě máma ještě dvakrát zkontrolovala a napsala hromadu úkolů, které jsem měla splnit. Zbytek dne jsem strávila na počítači, hrála si s naším psem a jen tak polehávala po…

    Ahoj. Teprve teď jsem si uvědomil, že tě znám tak dlouho a ani nevím, jak se jmenuješ. Musel jsem se hodně skrývat. Sledoval jsem tě, jak spíš, slyšel jsem tě zpívat si ve sprše, viděl jsem tě bavit se s tvými kamarády a přesně vím, co jsi měl který den k obědu. Jsem tady od doby co jsi se sem nastěhoval. Znáš takový ten pocit, když si myslíš,…

    Byla sobota ráno. A já byl po škole. Máma nebyla zrovna nadšená, že mě musí vézt do školy, když má volno. Zamířil jsem do učebny 106., která sloužila pro poškoláky. Nebyl jsem tam sám. Byl tam Nick, kapitán fotbalového týmu, jedna tichá dívka a Jeremy, kvůli kterému jsem byl po škole. Byla to jeho vina. V pátek mi nastavil nohu a já spadl na…