Čau, tady Terka

Kluk z mého pokoje -3.část

    Dneska jsem si řekla: Nebuď lenoch, vždyť máš celý den volno. Ty to prostě napíšeš! A taky že to napíšu. Tak bez dalšího zdržování ZAČNĚME!


    ...začala jsem křičet. Jak se sem dostal? Proč mi říká Helen? Proč je tak hezký? Panebože! V mém pokoji je cizí kluk a mně zajímá to, že je hezký?! Přiložil si prst na ústa, abych byla zticha. Bála jsem se, ale přestala jsem. Obešel postel a sedl si na pelest. Přiložila jsem si kolena k bradě. Částečně proto, abych mu udělala místo a protože jsem se ho trochu bála.

    "To jsem já. Nepoznáváš mně? Ten ples? Povídali jsme si až do rána." řekl nadějně. Zavrtěla jsem hlavou. Vždyť ho vidím poprvé v životě. Pak mi na mysl vyskočila ta fotka. "Kdo jsi?" zeptala jsem se ho tiše. Povzdychl si. "Jsem Rafael. A ty jsi Helen. A teď ses mi vrátila..." "Počkej," přerušila jsem ho "já nejsem Helen, jsem Tereza. A nevrátila jsem se. Včera jsme se přestěhovali s rodiči. A vůbec, neznám tě, takže jdi tam, odkud jsi přišel." možná jsme to řekla tvrdě, ale co?

    Smutně se zvedl a před očima se mi rozplynul. Zůstala jsem na to místo koukat jako pitomá. Jak to proboha udělal? To nedává smysl, vždyť duchové neexistují! Nemůžou existovat! Najednou mně z přemýšlení vyrušily zvuky bouchnutí dveří. "Jsem doma." zavolala máma ze schodů. Přece už nemůže být půl třetí. Ale bylo. To jsem celý den prohledávala půdu a mluvila s klukem, který je asi duch?

    Půl hodiny na to přijel táta. Dali jsme si večeři, ale já jsem nemohla jíst po tom co se dnes stalo. Omluvila jsem se, že mi není moc dobře a šla do svého pokoje. Nedalo mi to a tiše jsem řekla do prázdna:"Rafaeli?" neobjevil se. Asi jsem usnula a jen se mi to zdálo.

    Vysprchovala jsem se a šla si lehnout. Jakmile jsem si lehla, objevil se přede mnou. Tak se mi to opravdu nezdálo. Koukal na mně s nadějí. Skoro jsem se v jeho smaragdových očích ztratila. zatřásla jsem hlavou, abych se soustředila. Vyzvala jsem ho, aby si sedl. Nadechla jsem se a začala:" Hele, nezačali jsme nejlíp, takže navrhuju, abychom se představili, trochu pokecali a pak mi řekneš něco o tý tvý Helen, jo?" chvíli vstřebával co jsem řekla, ale  souhlasil. Nadechl se a začal...



        Trochu jsem to utla v nepravý čas, ale mně se zdá, že to tak bude lepší. No (tohle píšu vždycky) Jestli se vám to líbilo, nebojte se mi napsat do komentářů. Takže u dalšího článku ČAU ČAU

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.