Víkend

Víkend

Konečně. Byl víkend a naši měli výročí, takže to jeli oslavit. Dvacet let, tak dlouho spolu byli. Celý víkend bez rodičů a dům mám jen a jen pro sebe. Ještě než odjeli, tak mě máma ještě dvakrát zkontrolovala a napsala hromadu úkolů, které jsem měla splnit. Zbytek dne jsem strávila na počítači, hrála si s naším psem a jen tak polehávala po celém domě.

Večer jsem koukala na televizi. No, spíš jsem jen tak přepínala kanály. Zaujali mě až zprávy. ,,Dnes utekl z kalifornské věznice San Quentin, nedaleko San Francisca, nebezpečný sériový vrah Randy Steven Kraft. Tento muž je velice nebezpečný. Žádáme okolí, aby dbali zvýšené opatrnosti." zpozorněla jsem. Mi žili v San Franciscu!!! Ihned jsem vyskočila z gauče a pozamykala všechny dveře a okna. Pouštěla jsem si komedie a srandovní videa, abych se odreagovala. Když jsem si šla lehnout, znovu mě přepadl nepříjemný pocit. Jakoby mně něco pozorovalo z té temnoty za dveřmi. Po chvíli ke mně přišel můj pes a olizoval mi ruku. Hned jsem se cítila lépe a nakonec se mi nějak podařilo usnout.

Další den jsem si připadala mnohem lépe a zapomněla na včerejší zprávy. Máma mi snad stokrát volala, aby se ujistila, že mi nic nechybí a jestli jsem v pořádku. Měla jsem její přehnanou péči ráda, ale co je moc, to je moc. Zavolala jsem kamarádkám a šly jsme do nákupního centra. Byly jsme v kině, zkoušely si oblečení, koupily si zmrzlinu a různě blbly. Večer jsem volala psa ale nepřišel. Pokrčila jsem nad tím rameny, však on se objeví. V noci mě probudilo olizování ruky, která mi visela z postele. Tak se přece objevil, projelo mi hlavou. Otočila jsem se na druhý bok a znovu usnula. Ráno jsem šla do koupelny a krve by ve mně nedořezal. Náš pes ležel uprostřed koupelny v tratolišti krve. A na zrcadle bylo krví napsáno: ,,I člověk dokáže olizovat ruku." Se slzami v očích jsem se rozběhla zpátky do svého pokoje. Zabouchla jsem dveře a svalila se na podlahu. Z druhé strany pokoje ke mě dolehlo jen tiché a zlověstné: ,,Ahoj."