Čau, tady Terka

Hádka

    Už jako malá jsem měla potíže se srdcem. Rodiče se kvůli tomu hodně hádali. Ale až na to jsem byla normální holka. Jako ostatní jsem měla problémy ve škole, hádala se s rodiči, měla potíže s láskou a experimentovala jsem různými styly jako byl dubstep, steampunk a různé šílenosti. Dá se říct, že moje denní rutina bylo vstát, přežít den a zase jít spát. Až na dnešek. Kamarádka měla osmnáctiny. Takže pořádala velkou párty. S rodiči jsem se poprvé za život domluvila, že tam můžu jít, pokud se do dvanácti vrátím. Slíbila jsem, že teda jo.

    Po škole jsem jí byla koupit dárek. Měla hrozně ráda modrou a já měla tu výhodu, že jsem znala její velikost, tak jsem jí koupila minišaty na které měla už dlouho spadeno. Okolo šesté mě vyzvedla Simona a jely jsme. Byl to ten nejlepší mejdan na kterém jsem kdy byla. Ztratila jsem pojem o čase, takže jsem se domů vrátila až v pět ráno. Samozřejmě jsem si nechala mobil na tiché vyzvánění, takže si to dovedete představit. 500 textovek a 100 nepřijatých hovorů. Jakmile jsem otevřela dveře máma vyběhla z postele a zkontrolovala mě. Začaly jsme se hádat. Ale tohle byla ta nejsurovější hádka, kterou jsme kdy měly. Nakonec mě máma poslala spát s otiskem její ruky na tváři. Vzala jsem si prášky na srdce a nějak jsem usnula.

    Probudila jsem se někdy kolem jedenácti hodin. Ocenila jsem, že mě máma nechala spát. Když jsem sešla dolů a pozdravila jsem jí, neodpověděla mi. Asi byla ještě pořád naštvaná. Snídani jsem si radši udělala sama. Bylo ale divné, že na mě máma ani jednou nepromluvila. A to už jsem byla dole asi hodinu. Ani, když jsem jí položila ruku na rameno,tak se neotočila. Jakoby jsem tu nebyla.  Řekla jsem si, že až se máma vybzíká, tak mě zavolá dolů.

    Vrátila jsem se do svého pokoje. Ale něco tu bylo špatně. Hned mi došlo co, ale to nemohla být pravda, prostě nemohla!!! Proto mě máma ignorovala. Já stála ve dveřích pokoje, ale zároveň jsem ležela na posteli. Vedraly se mi do očí slzy. Tedy, jestli to byly slzy. Já byla mrtvá. Jen tak jsem tam sála a koukala se na svoje tělo na posteli.

    Nikdy jsem z toho domu neodešla. Ani na svůj pohřeb, ani když se rodiče odstěhovali, ani když se nastěhovala další rodina. Nikdy...

Komentáře

tereza2003

Je to podle skutečnosti. Když jsem byla malá, tak jsem před mým pokojem viděla asi sedmnáctiletou holku. Ale teď už jí nevídám...smajl

tereza2003To se mi líbí 0 To se mi nelíbí

tereza2003

josefa: je to podle skutečnosti. Když jsem byla malá, tak jsem před mým pokojem viděla asi sedmnáctiletou holku. Ale teď už ji nevídám.smajl

tereza2003To se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.