HryProDivky.cz
Kluk z mého pokoje -1.část
Přemýšlela jsem nad další creepypastou a nic mně nenapadlo. Prostě nic. Úplně duto. Ale včera se mi zdál sen a já si ho pamatuji (to se nestává tak často) a byl úžasný. Měl příběh a celkově se mi líbil. Tak když ho trochu upravím, tak se snad bude líbit i vám. Ale je to úplně jiné kafe, než to ,co jsem psala doteď.
Pomalu jsem vystoupila z auta a nemohla jsem věřit vlastním očím. Ten dům byl prostě nádherný. Pro jistotu jsem se štípla, jestli se mi to jen nezdá. Zahrada se táhla dozadu, jakoby neměla konce. Uprostřed byl altánek. Konečně budu mít kde relaxovat. Dům byl spíš něco jako panství z 19. století. Zdědili jsme ho po dědečkovi. Před měsícem zemřel a mi jsme byli v závěti jako dědici domu.
Rozběhla jsem se k těžkým dveřím a otevřela je jen lehkým dotekem. Přede mnou se rozléhala dlouhá chodba a na jejím konci bylo vidět točité schodiště do druhého patra. Otevřela jsem dveře nejblíže od schodů, které vedly do hudebního salonku, kde stály dva klavíry, cemballo, housle a hromady notových zápisů. Tam asi budu trávit hodně času. Na klavír hraji od svých pěti let. Nalevo od salonku byla obrovská jídelna. Do kuchyně jsem nesměla, protože ta byla pro personál. To je super!!!
Vyběhla jsem do druhého patra a prohledala pokoje. Vybrala jsem si ten s výhledem do zahrady. Byl velký, ale ne moc a velice útulný. Postel byla pohodlná tak moc, že jsem z ní nechtěla vylézt. Ale máma mně volala, abych si odnesla věci do pokoje.
Večer se naši u večeře bavili, jak si pořád budou dávat stranou, i když jsme teď byli bohatí. Já si radši hleděla večeře. Byla tak výtečná a moje oblíbená. Boloňské špagety, mňam. Najednou se na mně obrátila máma:"Tak co, zlato, jak se ti líbí dům?" usmála jsem se:" Je to tu nádherný. Ta zahrada je úžasná. Postel je hrozně pohodlná a vaří tu výborně." "To jsem ráda." Máma byla taková ta starostlivá máma, která se pořád ptá, jestli mi něco nechybí. Byl mi hodně podobná. Zrzavé vlasy jí sahaly po ramena a míhaly se v nich stříbrné prameny. Její modré oči byli velmi laskavé. Byla jen o centimetr menší než já. Já vypadala stejně, ale vlasy jsem měla dlouhé po pas a bylo mi na rozdíl od ní sedmnáct. Táta byl pořád v dobré náladě a jeho oříškové oči byly vždycky veselé. Vždycky, když jsme byli venku a byli vidět hvězdy, říkal mi:" Terez, něco si přej. Ty hvězdy ti to splní."
I když jsem byla unavená, nemohla jsem usnout. Převalovala jsem se na posteli asi do půl třetí do rána. Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a vzala jsem si knihu. Po chvilce jsem koutkem oka něco zahlédla. Pohyb. Zvedla jsem oči od knihy a uviděla chlapce, tak v mém věku. Měl na sobě košili s volánky. Tmavé vlasy mu rámovaly bledý obličej. A díval se smaragdovýma očima přímo na mě. Neodvážila jsem se ani nadechnout. Mrkla jsem a on zmizel. Jakoby tady vůbec nebyl. Prohledala jsem celý pokoj, ale on tam nebyl. Zkusila jsem znovu usnout a povedlo se. A zdálo se mi o něm...
Já doufám, že se vám to líbilo. Pokud ano, napište mi do komentářů, jestli mám psát další části. Takže u dalšího článku ČAU ČAU
