Veronis, život italské vlkodlačice..3. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Veronis se probudila na kameni, držela zavinovačku v ruce. Když se podívala na prst, na kterém měla diamant, popadl ji v tu chvíli hrozný vztek a nenávist vůči její matce. Prsten sundala, hodila ho do zavinovačky, kterou shodila z kamene na zem. Veronis se přetočila na záda, Slunce bylo po ránu jasné a ostré, až z toho oči bolely. Veronis to vzdala a rozespale seskočila z kamene, sebrala zavinovačku a vložila ji zpátky pod prkno. Byla úplně vyřízená, hlavně ze včerejška...z toho ''šoku''. Taky to nemusela přežít, mohli jí podezřívat a zkusit jí mučit stříbrem, tím by se vlastně prozradila. No, ono by stačilo, kdyby jí třeba stříbrná tyč pálila ruku. Mohla by sebelíp předstírat, že jí to nepálí, ale výsledek na kůži a poté zacelování, by prozradil své. Sice neříkala úplně pravdu, taky jak by mohla...vlkodlaka sice neviděla, protože to byla ona sama. Veronis ani neměla chuť k jídlu, neměla ani chuť něco dělat.

Veronis vyšla z chalupy, chtěla si vyčistit hlavu procházkou v lese. Přesněji, měla namířeno k jednomu jezírku, kam vždycky chodila den po narozeninách. Měla to místo ráda, byl tam klid a občas se tam objevila nějaká ta rybka. Prostě...Veronis to místo uklidňovalo, čišela z něj jakási čistota a čiré dobro, jako čirá voda v jezírku.

Došla na místo. Sundala si hadrové boty a ponořila si nohy až po lýtka do vody. Máchala si je, rukama se opřela, zaklonila hlavu a relaxovala. Pak uslyšela malé švitoření, otevřela oči a podívala se před sebe. Na jednom z menších kamenů seděl malý ptáček. Veronis z něj měla hroznou radost...měla společníka.

,,Ahoj.'' usmála se na něj. Zašvitořil. Veronis natáhla ruku, přiletěl a posadil se jí na ukazováček.

,,Ty mi asi nepovíš, kde jsem se tu vzala, viď?'' neodpověděl jí, jen naklonil hlavičku a zahýbal křidýlky.

,,Tak asi ne.'' Veronis poklesl výraz. Mírně zahýbala rukou a ptáček odletěl.

Veronis vytáhla nohy z jezírka, pokrčila je a objala je rukama, hlavu položila na kolena a zavřela oči. Užívala si klidu, šumění stromů. Měla pocit, jako by do toho lesa patřila, jako by se z lesa zrodila. Bylo to tak uklidňující. Veronis si tu chvilku klidu užívala. V tom ale přerušil klid lidský křik. Veronis rychle vstala a vyběhla.

Stála za křovím a pozorovala v dálce dva muže. Jeden byl oblečený jako vagabund a druhý vypadal vznešeně, v krajkách, v černých vlasech svázaných vzadu mašlí do culíku. Vypadal jako nějaký šlechtic, a tamto byl pravděpodobně nějaký lupič nebo co. ''Krajka'' ho prosil, aby ho nezabíjel. Pak Veronis uslyšela krátké ''začvachtání'' a popadl jí vztek. Z křoví k nim najednou vyběhl tmavohnědý vlkodlak. Lupič se zděsil ale držel v ruce kord, takže se ho snažil zabít. Krev u ''krajky'' už prosakovala přes zelenou vestu. Veronis se pustila do boje s lupičem. ''Krajka'' viděl trochu rozmazaně a viděl před sebou vlkodlaka, ale už neměl sílu křičet. Když se chystal útočník Veronis bodnout, Veronis chytla čepel a přeměnila se zpátky na normální holku. Lupič vytřeštil oči. Veronis držela kord a přelomila ho vejpůl. Zíral ještě víc, Veronis zabodla čepel do stromu, popadla útočníka a zezadu ho nabodla na ostrou část. Oči mu málem vypadly. Veronis se sklonila nad ''krajkou'' a podívala se mu do tváře, měl silně zelené oči a docela pohlednou tvář. ''Krajka'' už neviděl vlkodlaka, ale obyčejnou dívku. Pousmála se na něj. Otočila se k útočníkovi, který ještě dýchal. Chytla jeho hlavu a škubla s ní, zlomila mu vaz. Vytáhla z něj čepel a on sjel ze stromu na zem. Bylo po něm. Veronis čepel odhodila a běžela ke ''krajce''. Sundala z něj tmavozelený kabát a obmotala ho kolem jeho břicha a utáhla. Zvedla ho ze země a přehodila jeho ruku přes svoje rameno. Takhle ho táhla až k sobě do chalupy.

Položila ho na malou postel a z nějakých bylinek, které si koupila (některé sehnala i někde ''jinde'' v lese''), snažila se z nich udělat nějaký lék. Několikrát se na něj otočila, nemohla z něj spustit oči. Když lék připravila, snažila se ho do něj nějak dostat. Chvilkama byly nějaké komplikace, ale nakonec se jí to podařilo. Sundala jeho kabát z břicha, kabát odhodila na zem. Sundala mu vestu a bílou košili s krajkami a kanýry. Šla pro kýbl s vodou a hadrem se mu snažila ránu očistit. Pak vzala suchý čistý hadr a obmotala mu jím břicho. Přikryla ho jen tak nějakou lehkou přikrývkou a šla ven z chaty. Vzala víc kýblů s vodou, nalila vodu do necek a prala jeho vestu, košili a částečně i kabát, protože byl taky trochu od krve. Naštěstí šla krev rychle dolů a prádlo bylo čistý, pověsila ho na krátkou šňůru. Vodu z necek vylila a necky někam odložila. Když vešla dovnitř, musela se usmát. Ležel v jiný poloze než ho nechala. Posadila se k němu na postel a dotkla se lehce jeho ruky. Nijak nereagoval, asi tvrdě spal. Veronis se na něj musela pořád dívat. Docela ji okouzlil. Ale něco takového si Veronis nechtěla připustit.

Vstala a šla si něco dělat ven.

E. J.

Pokračování...4. kapitola