Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..4. kapitola

  Kolem odpoledne seděla Veronis na špalku před chalupou a dívala se do země. Pak zvedla hlavu, vstala a šla sundat prádlo. V chalupě na stole ho složila, položila postupně na sebe tak, že byla košile úplně navrchu. Na stole bylo prádlo přichystaný a Veronis si šla sednout na kámen. Myslela na matku, koukala se do korun stromů, Slunce za ně zalezlo. Veronis na kameni pokrčila nohy a objala je pažemi, naklonila hlavu směrem k lesu a položila jí na kolena. Bylo jí docela smutno.

  Jako vlkodlak měla lepší čich a sluch, uslyšela zvuky u sebe v chalupě. Zvedla hlavu, opravdu se to ozývalo z chalupy. Seskočila z kamene a šla normální chůzí. Chtěla vejít do chalupy ale srazila se s ''krajkou'' ve dveřích, byl oblečený.

,,Můžeš laskavě dávat pozor?!'' vyštěkl po ní. Neurvalec! Protáhl se kolem ní.

,,No pardon! Vychování se vám očividně nedostalo, a to si lítáte po lesích v krajkách!'' byla docela ostrá.

,,Co si to dovoluješ ty špíno z lesa?!'' tak tohle Veronis částečně popudilo a zároveň jí to nahrnulo slzy do očí.

,,Tak hele ty nafoukanče! Já ti zachránila krk! Nebejt mě, tak už je dávno po tobě a neproducíruješ se tady dál v krajkách!''

,,Měl jsem to pod kontrolou!''

,,To jsem viděla! Tu kontrolu jste měl v podobě kordu zapíchlou v těle!''

  Otočil se a měl se k odchodu.

,,Jo a ještě něco...nic za záchranu vašeho krku nechci...poděkování, projev úcty a respektu by mi stačil. Jenže vy očividně nejste k tomu vedený, pořád říkáte jak jdete lidem příkladem...Jak jim jdete příkladem?! Tak, že ani nepoděkujete člověku za záchranu vašeho proradného sobeckého života?!'' Veronis na něj měla hrozný vztek.

  Na chvíli se zastavil, pak ale pokračoval dál v chůzi a Veronis se úplně sesypala. Vešla dovnitř a s brekem padla na podlahu, přesně na to místo, kde má schovanou zavinovačku s prstenem. Byla úplně na dně, tohle vážně nečekala. Nechce žádnou odměnu, chtěla jenom poděkování. Přišlo jí to hrozně líto, mívala o šlechtě nějaký ''obrázek'' (pozitivní), teď se projevil negativní ''obrázek'' šlechty. Myslí jenom na sebe. Dělá se jí ze šlechty zle, zanevřela na ní.

  Na zemi ležela asi deset minut, měla zarudlé ubrečené oči. Jenom ležela na podlaze a dívala se někam mimo. Do vchodu vešel Giovanni. Veronis ho ani neslyšela přicházet. Zvedal jí, Veronis byla jako loutka. Nechala se zvednout. Nic nevnímala, byla úplně mimo. Giovanni jí posadil na postel a sedl si vedle ní. Veronis pořád koukala před sebe, nejspíš ani nevěděla, že s ní někdo je.

,,Veronis...'' začal Giovanni.

,,Ani trochu se na mě neusmál...'' přerušila ho.

,,Ale já se na tebe usmívám...'' myslel si, že jde o něj.

,,Zachránila jsem mu život, nevděčníkovi...''

,,Ale já ti jsem vděčný. Co to říkáš?!''

,,On se ke mně chová, jako bych byla prašivá...'' tekla jí slza.

,,Veronis! Prober se!'' třásl s ní. Nereagovala, a ještě ke všemu dala hlavu na stranu od Giovanniho.

,,To nemá cenu tohle! Myslel jsem, že jsme...to je už jedno!'' vstal a odešel.

  Veronis padla na postel a snažila se usnout.

  Probudila se kolem jedenácté večer. Už byla normální, uvědomila si co se stalo. Nejradši by si dala pár facek.

  Vyšla ven, tentokrát jenom s prstenem. Byla opřená o kámen a povídala si s prstenem, jako by to byl člověk, jako by to byla její matka. Řekla mu, co se všechno stalo.

,,...tak nějak přemýšlím, že mě ostatní nesnáší. Ne lid, ale šlechta. Já vím matko, nejsem sama, všichni tihle povýšenci se chovají k lidu jako k prašivým psům. Jaká jsi asi ty? Chudá nebo šlechtična? To mi asi neřekneš co? Řekni mi aspoň, jak to mám napravit u Giovanniho? Myslel si, že mluvím o něm, ale já mluvila o tom nafoukanci. Matko, prosím...zařiď, aby se stal nějaký zázrak.'' vzdychla, odešla od kamene a prsten dala na svoje místo.

  Zalezla do postele, zavřela oči a chtěla spát navždy, aby nemusela snášet to zlo kolem.

  Brzo ráno začal někdo bušit na dveře...

  E. J.

Pokračování...5. kapitola 

+6

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 30.08.2015   |   Zobrazeno: 562x