Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..7. kapitola

  Veronis přešlapovala v síni na jednom místě, už byla nervózní. Nesnášela čekání. Podívala se na strop, byly na něm fresky s barokními (přesto že bylo rokoko) andělíčky. Docela se jí to líbilo. Fascinovaly jí ty kombinace barev a jak je to krásně zvýrazněný, ty tahy a záhyby. Prostě jí to fascinovalo, a ty andělíčci byli jako živí... blonďaté kudrdlinky, baculaté tvářičky a faldíky. Vypadali roztomile a k sežrání. Veronisiny oči ''visely'' na stropě, nic jiného ani nevnímala, ani to, že už vyslovili královnino jméno. Pořád koukala na strop, různě nakláněla hlavu. Pak ji někdo šťouchl do ruky. Odvrátila pohled, šťouchl jí ten, který seděl vedle ní v kočáře.

,,Co je?!'' dívala se mu upřeně do očí.

,,Už je tady královna!'' řekl jí potichu.

  Veronis rychle hodila hlavou, tak, že se jí rozlítaly dlouhé kaštanové vlasy. A skrze pár pramenů vlasů se dívala svýma blankytnýma očima na královnu. Přesto, že měla královna na sobě dlouhé hnědé rokokové šaty a napudrovanou paruku u které jí na jedné straně visela lokna, Veronis se na ní dívala jako na obyčejného člověka. Neukláněla se, bylo to něco jako No bóže královna, se hned nezbláznim! Královna Stefanie se na ní ale dívala s úsměvem a měla slzy v očích. Veronis vůbec nevěděla proč, ale bylo jí to jedno. Asi jí někoho připomněla, nebo je někomu neuvěřitelně podobná, nebo spíš královnu dojaly Veronisiny oči, protože je měla úplně stejné jako ona. Nebo je moc přecitlivělá a každého takhle vítá.

,,Ukloňte se!'' vrazil do ní ten samej.

,,Dej mi pokoj napudrovanče!'' odbyla ho. Královna si lehce dala ruku před pusu a uchechla se.

,,Jsem ministr! Tu paruku nenosim jenom proto, že je mi zima na hlavu!'' teď se uchechtla i Veronis.

,,To je v pořádku...pánové omluvili by jste nás?'' přidala se královna.

  Oni se jenom uklonili a rozešli se na svá místa. Teď už si zbyly jenom Veronis a královna Stefanie.

,,Tak co s tebou?'' na tuhle větu jenom Veronis zvedla jedno obočí. Královna se usmála. ,,Tak pojď ke mně do salónku.''

  Přišly do bledě modrého salónku se zlatými ornamenty, obrazy a zlatým zrcadlem. Posadily se ke stolku, kde už byly šálky s čajem. Královna seděla způsobně, ale Veronis seděla opřená se založenýma rukama.

,,Nuže...doslechla jsem se, že jsi zachránila život modré krvi.'' propletla prsty a položila je do klína.

,,Proradný život, signora.''

,,Pročpak proradný?'' 

,,Žádný poděkování...jenom hrubost!'' když si na to vzpomněla, nahrnulo jí to zpátky slzy do očí.

,,Ale já mám něco čím bych toto chování vynahradila...''

,,Opravdu? A co teda?'' dívala se nedůvěřivě.

,,Chtěla bych, abys patřila ke dvoru, cením si tvé odvahy. A hrubost mého synovce by tím měla být vynahrazena.''

  Veronis seděla a chvíli koukala. Sundala si plášť s kápí odhodila ho, vstala.

,,Za svou údajnou odvahu vyžaduji něco jiného a není to královský dvůr.'' procházela se po místnosti.

,,A co tedy?''

,,Cestou sem, jsme narazili na jednu vesnici, z pohledu na ní se mi chtělo plakat. Hladoví lidé, především děti, špinavé ulice...vycházel z ní chlad. Tam odkud pocházím je město Verona. Chtěla bych aby se lidé v tamté vesnici měli jako ve Veroně....krásně a šťastně. Nic víc za svůj čin nepožaduji.'' po tomto chvíli koukala královna.

,,Máš velmi dobré srdce...Veronis.'' její oči byly plné slz a jinak se na ní dívala.

,,Jak víte jak se jmenuju?'' posadila se.

,,Na tom nesejde...asi jsem o tobě někdy zaslechla.'' sáhla si do koutka oka. 

,,Pomůžete jim, signoro?'' koukala se na ní s nadějí.

,,Ano...ale budeš to nyní mít ve svých rukou.''

,,Tomu nerozumím.''

,,Pomůžu lidem....ale ty se pak přidáš ke dvoru.''

,,A když ne?

,,Pomůžu jim tak jako tak...jen dvůr je tvá volba, budeš moci poté kdykoliv zasáhnout, budeš mít peníze a budeš pomáhat lidem.''

  Veronis sklonila hlavu.

,,Je to jen tvá volba.''

  Veronis zvedla hlavu.

,,Dobrá....přidám se ke dvoru.''

  Nikdo ve skutečnosti nevěděl co se po sklonění dělo ve Veronisině hlavě. Nadobro bude muset odejít od normálního život, opustí své přátelé...Giovanniho, Francesku. Ale oni se mají líp než ti lidé ve vesnici. Veronis de facto obětovala svůj normální život...nesnáší šlechtu, ale přidá se ke dvoru, aby pomohla druhým. Snad pomůže někdo jí.

  E. J.

Pokračování...8. kapitola 

+4

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 02.09.2015   |   Zobrazeno: 590x