Veronis, život italské vlkodlačice..9. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

,,Ty nafoukanče! Já ti vyškrábu ty tvoje jedovatě zelený oči!!'' sápala se po něm.

,,Veronis, uklidni se!'' Stefanie jí držela.

Federico jenom stál se založenýma rukama a provokativně se na Veronis uculoval. Ta ovšem rudla vzteky, ale tak moc, že se to začalo vymykat kontrole...blankytné oči se jí změnily na žlutooranžové a místo nehtů se objevovaly drápy, obočí jí srůstalo, objevovaly se tesáky a vrčela. Federico ovšem nic nepoznal, myslel si že tohle ''otrhané ženské'' dělají běžně. Jenže královna Stefanie se zděsila, neobvyklou silou ji odtáhla dál od Federica.

,,Prosím, uklidni se.'' dívala se jí přímo do očí. Během chvíle byla Veronis zase normální ,,Nerozčiluj se, budu se snažit ho krotit.'' mluvila k ní tak, jako by tušila, co je Veronis opravdu zač. Veronis zhluboka dýchala.

,,A ty Federico se jí koukej omluvit! A taky jí způsobně poděkuj!''

,,A za co? Za co bych se jí měl konkrétně omlouvat? A za co děkovat? Vždyť já jí vůbec neznám.''

,,Ale znáš...jestli si pamatuješ na tu venkovanku, která ti zachránila život, tak teď se na ní díváš.'' ukázala na Veronis.

,,Nechápu.'' zamrkal.

,,Prostě...tohle je Veronis...ta venkovanka, která ti zachránila život! A tys odešel bez omluvy a ještě jsi jí urážel. Jako vynahrazení za tvoje chování jsem jí vzala ke dvoru!'' Federico koukal jak podebranej. Měl vytřeštěné oči. Veronis stála vznešeně jako žádná jiná šlechtična s nejvybranějším chováním a měla hrdě vztyčenou hlavu.

,,Cože?!'' dostal ze sebe.

,,No...dodali jsme jí trochu šmrncu.'' snažila se ho ''uklidnit''.

,,Trochu šmrncu?! Jí?! Vlastní neteř zapřeš, když potřebovala ven z chudoby!''

,,Říkala jsem ti ať o tom nemluvíš!'' snažila se být v klidu, nedívala se mu do očí.

,,A o čem?! Beátrice tě potřebovala, byla na mizině a tys jí odkopla!''

,,Tak se podívej Federico!'' teď už se fakt naštvala ,,Já jsem jí pomoc nabízela! Veronis žije v chudobě celý život, proto jí pomáhám! Beátrice se do chudoby dostala kvůli vlastní blbosti! Jenom pila, sázela peníze! Varovala jsem jí, že prohraje i vlastní majetek, vysmála se mi do obličeje! Když už přetekl pohár, dala jsem jí ultimátum...buď přestane hazardovat nebo ať zapomene na to že se známe, že patří k mé rodině! Opět se mi vysmála. Opět se mi vysmála! A pak, když už jí nateklo do bot a byla na mizině, přilezla za mnou. Předtím jsem to s ní myslela dobře ale ona se mi vysmívala!''

,,Dost! Nemluv takhle o mý sestře! Nemohla za to!''

,,Nojo, jsi po svém otci! Taky ubožák a zbabělec, a Beátrice byla to samý, jenom vaše matka byla normální!''

,,Tak dost!!!'' Veronis zaječela přes celou místnost ,,Já vážně nemám žaludek na to, abych tady poslouchala hádky dvou napudrovanců!'' vyběhla ze síně hlavním vchodem.

Veronis běžela k loďkám, nařídila převozníkovi aby ji odvezl zpátky. Na břehu nastoupila do kočáru, kterým tam přijela. Nikdo ji nezastihl, běžela vlkodlačí rychlostí, i když je pravda, že se jí v těch šatech, korzetu a botách běželo blbě. Kočí ji zavezl přímo do Verony. Když Veronis vystoupila, všichni na ní zírali. Když předtím běžela, uvolnilo se jí ''pár'' loken, které jí visely přes obličej. Šaty měla zespoda ušourané, taky nemohla v tom korzetu dýchat. Stefanie je očividně zvyklá! myslela si v duchu. Opírala se dlaní o jeden dům a druhou rukou se držela pod žebry, snažila se pomalu zhluboka dýchat. Vypadala že sebou každou chvíli praští.

,,Promiňte signoro, nepotřebujete nějak pomoct?'' ve Veronis vzplála naděje, poznala ten hlas, patřil Giovannimu.

,,Momento Giovanni, zkusim to rozdýchat.'' podívala se na něj. Giovanni chvíli mžoural očima, pak je ale vytřeštil.

,,Veronis?!'' zeptal se opatrně.

,,No na co čučíš?! Vezmi nějakou kudlu a rozřízni mi ty šněrovačky, jinak sebou fláknu!'' Giovanni na to rychle vytáhl z kapsy malý nůž a přeříznul jí jak šněrovačku u šatů, tak i u korzetu. Veronis rychle vdechla vzduch.

,,Gracias Giovanni, jsi můj zachránce. Uf, v tom se fakt nedá dýchat!''

,,No, na tohle jsem ti dobrej, co?!''

,,Co to zase meleš?''

,,Myslíš si jako, že já ti nejsem vděčný za to žes mě tenkrát zachránila?!''

,,Co to tu meleš furt?!''

,,Když jsem u tebe nedávno byl, říkala jsi, že ti nejsem vděčný za záchranu mého života.''

,,Madonna mia, co ty seš za pako, to snad není možný! Já nemluvila o tobě!'' Veronis mu to všechno začala vykládat, včetně i toho, jak právě vypadá. Byl na Federica naštvanej.

,,To je nevděčnej hajzl tohle!''

,,Právě...''

,,Takže, co to všechno teď znamená?''

,,Budu ve zlaté kleci. Sice jsem si to sama vybrala, ale budu moct té vesnici pomáhat dokud budu na královském dvoře.''

,,A co bude...s námi?''

,,Jak s námi? Nic spolu nemáme, ale budu se tě snažit navštívit každý den.'' když tohle Veronis dořekla, Giovanni se otočil a odešel rychlou chůzí pryč. Veronis na něj volala, neotočil se. Na Veronis pokukovala na rohu ta Španělka, pozorovala jí s přivřenýma očima. Veronis udělala to samý. Pak běžela zpátky ke kočáru a ten ji zavezl zpátky do Benátek.

E. J.

Pokračování...10. kapitola