Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..11. kapitola

  Když už normálně přijala Veronis příchod na královský dvůr, vyslechla se její žádost. Dostala na vlastní přání šaty, pod kterými nepotřebuje korzet, které jsou pohodlné a ne tolik dlouhé. Veronis dostala žluté s hnědými květinami, šaty byly délkou ke kotníkům a měla pod ně pohodlnější střevíce...ale punčochy musela mít. Nemusela mít žádné šperky, měla jenom svůj prsten, který si pořád záhadně prohlížela královna Stefanie. Vlasy neměla do žádného složitého účesu, jenom měla vzadu spojené dva prameny, i když se do toho vizážistům moc nechtělo, Veronis si nepřála být nalíčená. Byla něco jako kompromis...vypadala jako bohatší venkovanka, ale mnohem vznešenější.

  Přesto, že Veronis nikdy neměla v ruce knihu, ležela na bledě modré pohovce v salónku, kam ji včera zavedla královna, listovala si v knize. Jeden by myslel, že neumí číst, ale ona jako by těm řádkům slov rozuměla...četla, a chvílemi četla i pro sebe nahlas. Četla tak, jako by to uměla odjakživa. Blankytné oči jí přejížděly po řádcích, v hlavy se jí vyvíjely myšlenky, podstata děje a příběhu. Vžila s do knihy, zamilovala si jí...nebo spíš obecně, oblíbila si četbu. V salónku byla sama, měla tam klid. Bylo tam pootevřené okno a Veronis slyšela zpěv ptáků. Do bledě modré místnosti se skrz škvíru okna prodíralo Slunce, ozařovalo zlatě zdobený nábytek a dekorace. Bylo to tak nádherný až z toho bolely oči. Veronis ležela hezky ve stínu a vedle na stolku měla mísu s ovocem, hlavně tedy s hroznovým vínem. Veronis si žila jako princezna, žila s královnou v paláci, dělala ji něco jako společnici.

  Veronis se začetla u jedné věty. Zvedla hlavu, vzpomněla si na tu vesnici a na ty chudáky v ní. Zaklapla knihu a položila ji na pohovku. Procházela několika obrovskými dveřmi, než došla ke královně do pracovny. Když tam ''vtrhla'', královna tam měla ty ministry, kteří převáželi Veronis z Verony do Benátek, a se kterými neměla Veronis moc světlé zkušenosti. I když se jí předchozí den v lese různě klaněli, teď k ní cítili stejný odpor jako dřív Federico (no, aspoň Veronis si to teda myslí, že se už nad ní Federico neošklíbá). Přesto, že vypadala elegantně, měli jí pořád za tu otrhanou holku z lesa. Hráli si na to, že jsou něco víc ale přitom je to jenom verbež, horší než krysy. Potlačují Stefanii k rozhodnutí, které ani nechce udělat, a Veronis má podezření, že za tu bídu v městě můžou právně oni. Rozrazila dveře, stála v nich. Královna seděla u velkého zlatem zdobeného psacího stolu. ''Napudrovanci'' se otočili, dívali se znechuceně.

,,Eh...Veronis?'' vstala nejistě. Nejistota se jí objevila v očích, když uviděla Veronisin pohled.

,,Už je čas!'' vyslovila.

,,Čas? A na co?'' vypadalo to, že dělá, že neví.

,,Co ta vesnice? A co ty lidi?'' když to Veronis vyslovila, královna divně koukala.

,,To jsem si myslela!'' odešla celá naštvaná, královna vyběhla za ní.

,,Počkej Veronis..'' při rychlé chůzi si musela držet dlouhé tmavohnědé šaty.

,,Kdybych to nepřipomněla, taky se na ty lidi vykašlete signoro! Ještě že jsem u dvora!''

,,To, že to počkalo jeden den, neznamená, že se to neuskuteční! Plánovala jsem to na zítra.''

,,Plánovala?! A co jste plánovala?! To jste chtěla počkat, až v té vesnici zemře další nevinný člověk?!'' tím jí úplně zastínila. Nevěděla co na to říct.

,,Veronis...'' začala.

,,Pojede se tam ještě dneska!'' přerušila jí.

,,Já jsem královna! Já rozhoduji!'' došla jí trpělivost.

,,Já jsem Veronis, zástupkyně chudých! Já rozhoduju o tom jestli budou kvůli tomu umírat! Nebudou umírat! Ne, pokud se s tím dá něco dělat!'' otočila se a vrátila se do salónku.

  Královna stála na chodbě a jenom pozorovala Veronis, jak zabouchává za sebou dveře. Za královnou vyběhl jeden z ministrů...ten nejstarší.

,,Veličenstvo...vše v pořádku?'' královna chvíli nijak nereagovala, koukala jenom po dveřích. 

,,Nechte připravit kočár!'' otočila se a mířila do svých komnat (de facto).

,,Co prosím?''

,,Slyšel jste!'' řekla, když zašla za roh.

  E. J.

Pokračování...12. kapitola 

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 10.09.2015   |   Zobrazeno: 635x