Známé tváře, neznámé duše

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik lidí vlastně doopravdy znáte? Vemte si třeba vaší třídu ( kdo už nechodí do školy, tak kolegy z práce)

U všech víte, jak se jmenují, kolik je jim let, jakou mají barvu očí, u někoho, kdy má narozeniny, u některých z nich třeba kde bydlí a co rádi dělají, u vašich bližších přátel i to, kde a s kým bydlí, jaké měli dětství, kde byli v létě na dovolené, jaké je jejich nejoblíbenější jídlo...

Ale co o nich vlastně víte? O většině z nich vůbec nic. Jen to málo. Řeknete si, to je můj kamarád ze třídy, to je můj známej, toho znám. Ale znáte je doopravdy? Ne. Drtivou většinu z nich ne. A co se týče vašich kamarádů, co víte o nich? Může se stát, že když se s někým znáte třeba pět šest let a jste nejlepší přátelé, vídáte se několikrát týdně, trávíte spolu čas. Víte, jaké si chce dát udělat tetování, co kdy v minulosti dělal, co měl za koníčky, kde byl, víte o jeho snech a plánech do budoucna, o jeho politickém zaměření, znáte jeho rodinu a kamarády... Ale stejně nikdy s jistotou nevíte, jaký doopravdy je. Do hlavy nikomu nevidíte. Pokud popravdě neřekne, co si myslí, nevíte to. A nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že vám říká úplnou pravdu. Třeba se za svůj názor stydí. I před vámi...

O člověku vlastně víte jen to, co ho vidíte udělat na vlastní oči a co vám řekne. Ale už nevíte, jestli říká pravdu, a proč dělá to, co dělá. Protože každá akci plodí reakci.

Je až děsivé, jak málo víme o lidech kolem sebe. Že do nich vlastně nevidíme a můžeme se spolehnout jen na to, co nám sami prozradí. A nebo je to vlastně dobře?