HryProDivky.cz
Být hluchoněmý...
Včera jsem byla na nádraží a stoupli si kousek přede mě dva kluci,mohlo jim byt tak něco přes dvacet,vypadali úplne normálně…až na to,že jsem si všimla,že se dorozumívají znakovou řečí.Sundala jsem si sluchátka a chvilkama je nenápadně pozorovala.Můj pohled nebyl pohled,který je projede od hlavy až k patě,neposmívala jsem se jim a ani jsem se na ně nedívala lítostivě.Ti kluci totiž lítost nepotřebovali.Vypadali tak vesele,jakoby jim nic nescházelo.Já je obdivuju. Obdivuju všechny,co mají takové nějaké postižení.Tito lidé musí být hrozně silní,jak se s tím dokáží vyrovnat a mít radost ze života.Nechápu,jak se tak nemocným lidem může někdo posmívat,ponižovat,urážet.Když vidím,jak třeba někdo-podle mě ubohej člověk,co si neváží svého zdraví,začne napodobovat postiženého člověka,tak se tomu nebudu smát,protože to připadá děsně vtipný ostatním.Myslím,že lidé,kteří neměli to štestí být zcela zdraví musí v životě hodně bojovat,snažit se zapadnout a odolávat tlaku okolí a naučit se se svou vadou žít.Mají můj upřímný obdiv.
Dneska jsem si zase uvědomila,jaké mám štěstí a že se musím svého zdraví vážit Přestože za moc nestojí. jako angíny každý měsíc, chudokrevnost, nízký tlak, bipolární porucha a astma taky nejsou nic moc, ale to, že vidím, slyším a chodím je obrovské štěstí... nemuselo to tak být... jsem za to neskutečně vděčná..Když jsem jela busem domů,zase jsem si dala sluchátka a děkovala nebesům,že můžu poslouchat,že můžu žít hudbou,že můžu normálně komunikovat se světem,mluvit…nedokážu si představit,ani si to nechci představovat,jaké by to bylo,kdybych nemohla.Musí to být tak hrozný,že to nedokážu vyjádřit slovy…
Komentáře
peanut(MIJUJEME PONÍKY a KONÍKY)
Je fajn, že se najdou lidi, který to chápou. Já mám vrozenou vadu kloubů, kterou má cca 1 člověk ze statisíce. Mám nějak podivně dané menisky (otočené?) a dřou se mi o to koleno. Nejvíc je to poznat když dělám dřepy (které mám zakázané
). To mi křupou, přeskakují a nakonec se mi kolení klouby podivně uvolní a hup.. Nechodím. Naštěstí už jsou vynalezeny prášky a do 17 by měla vada se napravit a po menší operaci by měla být úplně minimální
. Ale nechtěla bych být slepá..... Nic nevidět. Jen ta představa.
Jinak super článek. Plus.
Micka je kočka(Upřímné holky)
Mé kámošce se smějí, přitom má jen jednu dioptrii. Máme ve třídě též kluka na vozíčku, tomu se ale nikdo nesměje(nikdá).Pravda.
Kylu(EMO-GIRLS)
Pravda. Vím, jaké to je, nemoct chodit, nebo nic nevidět. My, kteří máme to štěstí a můžeme normálně chodit, slyšet, vidět a mluvit bychom se jim neměli smát.
magi42
Naprosto s tebou souhlasím. Byla by to hrůza. Ani si to nechci představovat. Chudáci.