Blog neviditelné holky

Můj rok 2018

Hallå!

 Už je to nějaká doba, co jsem jednou projížděla všemožně zajímavé i nezajímavé články a narazila jsem na pár článku, které popisovaly takto rok. Tak jsem si řekla, že bych to mohla taky zkusit, tak jdeme na to.

Leden a Únor

Asi je divné, že píšu dva měsíce spolu, ale toto byly takové nezajímavé měsíce, nic se nestalo, všechno jen stereotypně chodilo. Jenom se začala dít jedna taková věc - naše třída se začala víc hádat. Před tím se moc nikdo s nikým nehádal, ale od ledna to strašně začalo. Prý se stalo něco na lyžáku, který byl na konci ledna (já jsem na něm nebyla)

Březen

Březen začínal alespoň něčím pozitivním, a to byly jarní prázdniny, kde jsme na týden odjeli do Francie. Já jsem před tím nikdy lyžovat v zahraničí nebyla, takže to pro mě, jako vášnivou lyžařku, byl neskutečný zážitek. Bohužel, ne vždy se děje jenom to dobré. Na konci března babičku začínala strašně bolet noha, která ji sice bolela už před tím, ale teď se to začalo jen zhoršovat. Byla asi u milionu doktorů, ale ti se nemohli na ničem shodnout. Nakonec se dohodli na tom, že to bude asi zánět, ale pro jistotu babičce odeberou vzorek z kosti.

Duben

Hned v prvním týdnu dubna byla babička operovaná (mimochodem, bylo to v den jejích narozenin). Teď už zbývalo jen čekat na výsledky, což trvalo dost dlouho. Ale aby duben nebyl jen negativní, našlo se i něco pozitivního. V polovině dubna jsme se školy jely do Skotska. Zájezd byl především pro naše ročníky, takže to bylo skvělé. Chodily jsme tam do speciální školy pro cizince, kde jsme měli skvělého učitele a celý ten program byl úžasný. Odpoledne se jezdilo na výlety a rodina, u které jsme byli ubytovaní byla taky skvělá. Jediné, co mi vadilo bylo jídlo. Nemám ráda teplé večeře. I cesta tam a zpátky byla dobrá, protože jsme jeli trajektem, a to asi 10 hodin!

Květen

Napadlo mě se o tomto tématu rozepisovat už v dubnu, ale nakonec jsem si řekla, že to všechno nechám až do května. Ale nebudu to nijak prodlužovat a řeknu to (spíš napíšu) krátce - našla jsem si kluka. Ano. I tak bezcitný a drzý "člověk" jako já si může najít někoho, koho bude milovat. Ale jak už jste asi poznali, když se u mě najde něco pozitivního, tak se najde i něco negativního. A platí ještě jedno pravidlo, čím víc je to pozitivní, tak tím více je to pak negativní. Takže tak po sta letech dokončili babičce zkoumání kosti nebo co to dělali a zjistili, že to je onkologického.

Červen

Začal červen a já byla jen z poloviny šťastná (to je mimochodem více než normálně). Psaly se závěrečné testy, babička začala chodit na chemoterapie, já dostávala pořád horší a horší známky, i když jsem se snažila  a u nás doma se to hroutilo. Překvapivě jsem pak prolezla se třema dvojkama. A dostala jsem poprvé v životě kytku (myšleno od kluka).

Červenec a Srpen
Prázdniny se musí shrnout do jednoho, na tom se snad shodneme. Jediné, co na prázdninách jiné než na těch ostatních bylo to, že jsme netrávili tolik času na chatě, protože babička musela jezdit do nemocnice. Já jsem za prázdniny byla dost ráda, protože mi v červnu začínala třída jít dost na nervy a potřebovala jsem si od nich odpočinout. A samozřejmě tu nesmí chybět nejlepší zážitek z prázdnin, a to týden na Mallorce. Koupili jsme to jako last minute, protože jsme nevěděli, jak to bude z babičkou, ale bylo to tam skvělé.

Září

Začal nový školní rok a já celou dobu nemohla pochopit, jak jsem se do té sekundy dostala (a nechápu to do teď). Na září nebylo nic zajímavého, až na to, že jsme úplně na začátku dostala 5 jedniček z chemie, ale stejně to teď vypadá, že z ní zase budu mít dvojku. Teď bych málem zapomněla na dvě důležité věci, co staly. Po dvou letech jsem si konečně našetřila na notebook a mohla si ho koupit, takže teď na tom úžasném HPéčku mám tu čest psát (no, co... konečně jsem si našla nejlepšího kamaráda). A pak jsem přestoupila do jiného tanečního týmu, začala jsem tančit Street Dance.

Říjen

No, přišla nepříjemná věc v životě každého puberťáka (i když já si moc jako puberťák nepřipadám). A znovu to napíšu jednoduše - rozešli jsme se. Nebudu se o tom nijak rozepisovat, protože se mi ani nechce, ale jenom připíšu, že místo toho abychom byli kamarádi, jak on pořád říkal, se nenávidíme. A na konci října se stala ještě taková jedna věc - našla jsem si "kamaráda". No, ne úplně kamaráda, ale psychologa, od kterého jsem se nedozvěděla úplně ty nejlepší věci, ale to vůbec není důležité.

Listopad

Přišel listopad a můj věk se z čísla 14 změnil na číslo 15 a přibyla mi taková krásná kartička s názvem Občanský průkaz. Taky jsem začala ještě více nenávidět svoji třídu. Poslední holka se kterou jsem se tam mohla bavit si ze mně udělala služku, takže jsem se na ni úplně vykašlala. A babičce skončily chemoterapie. Zjistili, že ten růst nádor můžou trochu pozastavit, ale nemůžou to celkově vyléčit.

Prosinec

Prosinec už nebyl nic zajímavého. To už všichni jen čekali na Vánoce. U nás to ještě bylo zpestřeno tím, že babička začala mít ozařování a to i mezi svátky a na začátku prosince se strejda nějakým způsobem dozvěděl o tom, že děda s babičkou přepsali chatu na mamku, takže se s námi vůbec nebaví (ale o peníze mi vůbec nešlo :D). A jestli vás zajímá, jak dobře/špatně jsem strávila Vánoce, tak to si můžete přečíst v mém posledním článku.

 Tak to by bylo všechno. Já už slyším, jak už si všude hrají s pyrotechnikou a Ferda (moje andulka) už půjde brzo spát, takže budu muset ze svého pokoje vypadnout. A já s mamkou odejdu k dědovi a babičce, kde budeme asi až do půlnoci. Rok 2018 byl jak dobrý, tak i špatný, ale takové jsem všechny roky. A další článek vyjde asi až v roce 2019. Všem přeji krásného Silvestra.

Ahoj!

A ještě moje oblíbená písnička, která se hodí na Silvestra:

+3

O mně

Autor: Andy44   |   Publikováno: 31.12.2018   |   Zobrazeno: 548x