HryProDivky.cz
Potřebovala bych celoroční školu
Hallå!
Ano, většina žáků a studentů je šťastna, protože nemusí chodit do školy, ale pak jsem tu samozřejmě já, která tam chce. Ale tahle věta byl jen úvod do tohohle zmateného článku. Začneme hezky popořadě...
Kde jsem ty 4 měsíce byla?
4 měsíce jsem postrádala HPD. A to myslím vážně. Párkrát jsem tu byla, ale vždy na mobilu, takže to bylo jen přečtení komentářů v síni, někdy i přečtení nějakého toho článku a konec. Upřímně, HPD mi strašně chybělo, ale nebyl čas. Teď o Vánocích se zase najde, tak snad se tu budu ukazovat častěji. (Nezní to divně, že mi chyběla webová stránka?)
Jak nádherný byl předvánoční čas...
Teď vám zkráceně povím pohádku (se špatným koncem) o tom, jak jsem trávila dva dny před Vánoci.
Začnu tedy 20. prosincem. To jsem se i do školy trochu těšila. Měly to být jen 4 hodiny učení, a potom kino. A k tomu všemu se nemělo jít na nějaký přihlouplý film, vybraný bandou puberťáků, kterým v lepším případě chybí jen polovina mozku. Mělo se jít na Bohemian Rhapsody! Jenomže to by to nebylo moje štěstí, kdybych se ráno neprobudila s křečemi v břiše. Myslela jsem, že asi umřu. Naštěstí jsem si vzala motivaci Freddie Mercuryho, říkala jsem si: Ten by určitě neudělal nic takového, že by nešel do školy, kvůli nějaké hlouposti. Ale ono nic. Bylo mi spíš hůř. Tak jsem se doplazila za mamkou s tím, že do školy půjdu, vždyť se jenom nemůžu postavit na nohy a každou čtvrt hodiny zvracim, ale jinak mi nic neni. Bohužel neúspěšně, takže jsem zůstala doma a pouštěla si písničky Queenů (a uronila nějakou tu slzičku pro Freddieho).
Následovalo 21. prosince. A to jsem do školy musela. Ona tedy nebyla škola, ale vánoční akademie. Samozřejmě v naší třídě jsou samí blbci, kteří se mezi sebou hádají, takže k žádnemu výstupu naší třídy nedošlo. Jedna holka - Lucka - se mě snažila přesvědčit k tomu, abychom tam spolu zpívaly, ale nepodařilo se jí to. Všechno to vypadalo marně, ale nakonec Lucie sebrala všechny své síly a na akademii zpívala sama. Zpívala Photograph od Eda Sheerena a bylo to docela pěkné. Ale pak přišlo hodnocení (tenhle rok se ty výstupy hodnotily, protože jsme měly téma Pos. má talent, nechci psát celé jméno školy). A Lucie dostala nejnižší hodnocení ze všech vystoupení. Celá třída to nějak překousla, jenže... Po akademii si mě Lucie našla a vyčetla mi, že to pokazila jen kvůli mně. Kdybych tam s ní zpívala, tak by to dopadlo dobře a nezkazila bych dobrou pověst naší třídy. A prý jsem strašná zrádkyně. Potom s brekem odešla a já ten její výlev emocí nějak přežila. Ale jaksi jsem toho nedostala málo, tak za mnou ještě přišel Michal, předseda třídy a mimochodem můj bývalý přítel. Měl podobné kecy jako Lucie. Prý je teď Lucie největší chudák ze třídy a já do naší třídy iž vůbec nepatřím atd. No, byla bych ráda, kdybyste mi do komentářů napsali, co si o tom myslíte. Já se raději nebudu vyjadřovat.
Jak ještě lepší byly Vánoce...
Pokud si myslíte, že jsem už dostala dost, tak jste se určitě neshodli s Pánem Bohem, ten si myslí opak.
Začátek Štědrého dne vypadal hezky, ale zlom přišel, když jsme dávali stromeček do podstavce. Ten blbec u kterého jsme ten stromek kupovali to špatně seřízl, takže ten stromek v tom podstavci nestál. Nakonec jsem vyslovila moudro, že dojdu za dědou, jestli nemá pilku. Ten pilku měl, jenže na železo a ne na dřevo., takže jsme to řezali asi tak hodinu, ale nakonec stromek stál. Ale pak si postavily hlavu světýlka, prý že nebudou svítit. Zkoušeli jsme udělat cokoliv, ale nakonec jsme vytáhli ty starý. sice jsou strašně krátký, ale alespoň tam něco svítí.
Pak už to vypadalo, že všechno bude už v pořádku, ale... Když jsme začínali večeři, děda pronesl nějakou krátkou řeč a zakončil ji tím, že doufá, že se tu za rok zase všichni sejdeme. V tu chvíli začala babička brečet, že brzo umře, že už tu dlouho nebude, že je strašně špatná apod. To se naštěstí za chvíli uklidnilo a bylo všechno v pořádku.
A co ta celoroční škola?
Abych řekla pravdu, teď už je všechno v pořádku, ale na začátku prázdnin jsem umírala. 24. a 25. jsme vůbec nic nedělala, jen jsem dívala na filmy. Jenže večer jsem pak zjistila, že nic nedělat nejsem zvyklá a začala jsem být strašně nervózní. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale bolely mě nohy, protože jsem se moc nehýbala a mozek potřeboval také něco dělat. Když jsem se nemohla dlouhou dobu uklidnit, tak jsem ze skříně vytáhla pásek a trochu si naflákala, a pak to už bylo dobré. Teď se snažím najít si práci, kde to jde, protože jinak se zblázním. Prostě potřebuji, aby mi někdo říkal, co mám dělat a dával mi úkoly. Vždycky jsem si myslela, že je to u mě naopak, ale asi jsem se mýlila.
A co nakonec? Ještě bych něco napsala, ale nevěděl jsem, že se tak rozepíšu. Je to nějakých 700 slov. Možná vydám něco zítra, ale nevím.
Ahoj!
Komentáře
konemy
(Girl´s Dream)
Já to celkem chápu. Volno ale ráda mám, klidně týdny a týdny volna, které se postupně zvrtnou v celodenní válení v posteli a deprese. Takže i když jedna část mého já touží po nekonečném nicnedělání, druhá část z něj naprosto šílí, stačí třeba tři dny. Taky už bych potřebovala školu.
S tou akademií–co to máte za třídu? Takové prostředí ti fakt nezávidím.
Co k tomu říct, snad jen, že ti přeju, abys měla příští rok lepší Vánoce. Tak nějak se mi zdá, že nepřináší nic jiného než hádky a vztek...