Mrtvá Škola - 2

V jídelně jsem se nepozorovaně dívala na Andrewa a přitom se bavila se svou kamarádkou. "Tobě se líbí?" ptala se mě, když si toho všimla. "Ne, ale byl to přítel mé sestry. Už se rozešli...." řekla jsem na svou obranu, ale co? Byla to přeci pravda. Chvíli jsme ho mlčky pozorovaly spolu. Najednou se zhasnulo. "Co to je?!" vyhrkla jsem do tmy. Nikdo mi neodpověděl. Po chvíli se opět rozsvítilo. Kamarádka však byla pryč. Ptala jsem se holek od vedlejšího stolu, ale ty jí neviděly. Řekla jsem si, že se jí na to zeptám ve škole. Neukázala se. Přišlo mi to divné a potom se to znovu opakovala s jedním klukem. Zmizel neznámo kam. Zkusila jsem zajít k té své kamarádce na návštěvu. Dveře se otevřeli a v nich stála její máma. Vyptávala jsem se. Nic jsem nezjistila, jelikož o ní nikdo nic neví. Když se to opakovalo i třetí den, zdálo se mi, že za chvíli se ztratí snad celá škola.

Doma jsem si vzala tablet a zkoušela jsem něco najít. Většinu toho tvořili nějaké únosy. Vše co jsem si četla bylo hrozné. "Ještě, že chodím do školy se sestrou..." zapřemýšlela jsem nahlas. Za dveřmi se ozvalo lehké klepání. Odložila jsem tablet a šla ke dveřím. "Lauro, máma tě volá." řekla mi Helen. "No jo..." rozhořčeně jsem odpověděla. Sešla jsem dolů a pak se zeptala, co se děje. "Koukni se na zprávy...." vysvětlovala mamka. Sedla jsem si na pohovku a vedle mně Helen. Z toho co se stalo před pár dny ve škole, se stal obrovský problém, protože to právě zaznělo ve zprávách. "Běžte si už lehnout..." pošeptala mě i Helen do ucha máma a pak vypla televizi. "Už jdeme..." odpověděla jsem a vyskočila na nohy. Nejméně ještě do půlnoci jsem čučela do svého notebooku, pak mě to přestalo bavit.....

Po škole jsem jako vždy šla s Helen domů. Kráčely jsme pomalu od školy. Já přemýšlela o všech těch divných věcech a Helen jen pokukovala kolem. Po chvilce se zastavila. Popošla jsem ještě kousek dál, než jsem si všimla, že zastavila. "Helen?" udělala jsem krok zpět. Podívala jsem se směrem, kam kouká a pak mi to docvaklo. U zdi na proti nám byl Andrew a nějaká holka. Držel jí za boky a zase jeho za ramena. Něco si povídali, ale pak se pustili a ona mu dala pusu na rozloučenou. Helen nad tím zavrtěla hlavou. Andrew se otočil a všiml si nás jak tam jako sochy s otevřenými tlamami zíráme na jeho románek. On zase koukal na nás a já si jen tak ze srandy pomyslela: "Upsík...". Chtěla jsem se trochu smát. Helen mě popadla za ruku a utíkaly jsme pryč. Doma se zavřela ve svém pokoji a brečela celý zbytek dne. Moc mi to nelezlo do hlavy, když se rozešli, ale zase jsem jí chápala v tom, že si našel holku takhle rychle.