Mrtvá škola - 7

Ráno nás ze spaní vzpudil podivný rámus...Vlastně jenom mě a Helen. Koukla jsem z okna a u vrátek někdo stál. Oblékla jsem se a Helen už byla také oblečená a vydala se k vrátkům. O půl hodiny později jsem si začala dělat starosti. Helen se stále nevracela. S obavami jsem vykoukla ven. Byla pryč. Okamžitě jsem utíkala k Andrewovi a třásla s ním, než se konečně odvážil probrat. "Helen zmizela!" vykřikla jsem, když si protíral oči. "Cože?" rozespale se zeptal. "Helen zmizela!" opakovala jsem.

Vyskočil z postele jako namydlenej blesk. Když se to dozvěděla i mamka, tak se nechovala o moc jinak. Volala policii, ale nikdo ji nenašel. Já a Andrew jsme se vydali do školy. Věděli jsme, že tam to celé začalo a tam to taky skončí. Temnota byla všude kolem nás. Šumění větru rušilo to ticho, které mě děsilo. Andrew se ke mě choval jako bratr. Pevně jsem ho držela za ruku. Za námi se najednou ozval hlas. Otočili jsme se, ale proti nám nikdo. Zvedl se vítr, který se doplnil hlasitým smíchem.

Rozběhli jsme se do třetího patra. Všude kolem nás se stále ozýval ten smích. V půlce schodiště jsem nemohla. Bylo mi zle. Ještě, že tu byl Andrew. Vzal mě do náruče a odnesl mě až nahoru. Vylezli jsme nahoru, na střechu. Opět jsme uslyšeli zvuky. Tentokrát to bylo klapání podpatků. Podívala jsem se, až když jsme poznala hlas. Byla to naše šílená ředitelka. "Kde je Helen?" odvážil se pronést Andrew. "Tam, jako všichni ostatní..." odpověděla ředitelka.

Pokračování příště....

Komentáře