Ta.Nádorová.Adéla

Nádor?!

Očekávám, že si tohle moc lidí nebude číst ale mě nejde o sledovanost ale o to, abych se mohla vypsat z toho, co mě trápí.

Je mi 16 let, a ano je mi 16 let, i když na to nevypadám ale časem ti to vysvětlím. Můj život nebyl zrovna od začátku veselí, už mi stihlo potkat domácí násilí od táty, šikana a nemoci psychické i fyzické. 
Už mám od první třídy diagnostikovanou depresi a úzkost ale rodiče to neřeší.. no spíš to řeší že na mě křičí, že jsem blázen, který patří do ústavu a chtějí se mě zbavit.
To násilí jsem zkoušela řešit cca před rokem s výchovný poradkyní ale ta mi jen na to řekla, že si za to můžu sama jakou má táta povahu a že je výbušný.. 

Začalo to tak, že jsem začala v pěti letech jezdit k endokrinologovi s tím, že málo a pomalu rostu, což znamená Turnerův syndrom.Musela jsem si píchat od 5 let do 15 do stehen ve formě injekce růstový hormon, což mě občas štvalo. Byla jsem hyperaktiví dítě, takže se mi moc nelíbilo si píchat každý večer injekci a být pak v klidu. Ke konci už jsem to trochu flákala ale nyní mám krásných 159cm. 
O rok později, když mi bylo šest let mi doktoři na endokrinologie zjistili z krevních testů, že mám zpomalenou funkci štítné žlázy. Začala jsem kvůli tomu brát každý ráno na lačno jeden prášek eutyrox..Když jsem přespávala u kamarádky, příbuzných nebo ve škole, tak jsem si připadala divná, že už ostatní můžou jíst a já jak debi* musím čekat 30minut po tom prášku.. 
Občas mi to štve, obtěžuje, že je musím brát ale už to tak bude celoživotně jinak kdybych ty prášky nebrala mohla bych upadnout do myxedémového kómatu. 

A teď to začíná:
Doktoři mi při kontrolním sonu štítné žlázy našli uzel nebo-li nádor o velikosti 2mm.
Popis dne: Nemohla jsem do školy, protože jsem musela jest s tátou na kontolní sono štítné žlázy. Už mi to sono dělali několikrát a bylo všechno v pohodě až na tenhle den.. 
Sedli jsme si do čekárny ale naštěstí jsme nečekali moc dlouho a doktorka si nás požádala abychom přišli dovnitř, kde se provádí sono. Škrabalo a bolelo mě v krku, a trochu jsem se obávala, jestli tam něco doktorka najde.. nevím co jsem si pod slovem "něco" představovala ale nejspíš nic dobrého. 

"UZEL"

Uslyšla jsem od doktory, podívala jsem se na monitor a trochu se to tam rozvítilo, což mě vytrašilo, protože jsem si vzpomněla na film "Hvězdy nám nepřáli". Gus tam něco podobného říkal:" Byl jsem v nemocnci a monitor se rozvítil, jak vánoční stromeček"..
Po vyšetření jsem moc nevěnovala tomu pozornost až do večera. Mamina si o tom uzlu hledala informace na mobilu a viděla jsem slovo, které mi změnilo život.
 
NÁDOR

Dělala jsem, že jsem nic neviděla a šla jsem do pokoje si také hledat informace o tom uzlu. Hodně jsem brečela, já nechci umřít. Napsala jsem to nejlepší kamarádace a mému nejlepšímu kamarádovi a začali mě uklidňovat.

Po pár dnech jsem to řekla jednomu učiteli, kterého máme na přírodopis a on mi to potvrdil všechno co bylo na netu. V zeměpise jsem se dosti zhoršila, protože jsem se nemohla soustředit na nic jiného než na to, že můžu umřít na rakovinu. Učitelka za mnou přišla a začala mi říkat:" Adél já vím, že se trapíš, kdybys sis mě svěřila ulevilo by se ti, přeci víš, že můžeš za mnou přijít kdykoliv".Já jsem jí odpověděla:" Děkuji.." A dál už nevím.

Když zazvonilo na přestávku, tak jsem popadla odvahu jí to říct o tom nádoru."Paní učitelko, chtěla bych Vám něco říct" Řekla jsem učitelce a ona si mě pozvala do kabinetu."Copak tě trápí Adél?" Zeptala se mi učitelka."Jedná se o mé zdraví.." V ten moment jsem uviděla v učitelčiných očí smutek s strach. "Byla jsem na kontrolním sonu štítné zlázy a doktoři mi tam našli.. našli" Nedokázala jsem to doříct a tak mě požádala abych jsem si sedla na židli. "Nádor" Dořekla jsem.
V průběhu rozhovoru jsem si o tom povídali ale stejnak nezapomenu na ten výraz, kdy měla slzy a strach v očích..

Předtím jsem si života moc nevážila ale tohle mi otevřelo oči. V minulosti jsem se vlastně trápila jen kvůli blbostem a teď si přeji být zdravá. Bojím se, že nikdy nebudu moct jít na koncert mý oblíbený skupiny Kabát, hodně se bojím, že neztihnu udělat věci, které chci udělat.
Říkám si, že to dám a půjdu na operaci a pak budu v pohodě ale pak přijdou myšlenky typu: Ale co když bude zhoubný? Co Pepa a David? Budou smutný až se to dozví. Co když do té doby bude metastázovat? Budu ještě chodit do téhle školy? Co na mě spolužáci budou říkat, když půjdu do školy bez vlasů a s jizvou na krku? A co když to nepůjde léčit a bude pozdě?
Často kvůli tomu brečím až se mi při tom svírá hruď a nemohu dýchat a musím se ve škole tvářit, že se nic neděje. Cítím při tom velký strach ze smrti, že už nebudu moct promluvit s osobou, kterou nejvíc miluji, nevím co mám dělat...


Děkuji všem, kteří to dočetli až sem.


Komentáře

CaliopeiaVIP(Poradna pro holky)

Ahoj, já zažila téměř přesně to, co ty zde popisuješ.
Když mi bylo třináct, doktorka mi na pravidelné lékařské prohlídce nahmatala takovou bouli a radši mě poslala k doktorovi na sonografii.
No, potvrdilo se to, měla jsem tam nádor, tuším, že byl i větší než dva milimetry. To byl taky pravděpodobně důvod, proč se na něho přišlo při obyčejné kontrole, normálně je docela vzácné, že se objeví "po hmatu". Já s tím však nikdy žádné problémy neměla, ani při mluvení, ani při polykání, ani nikdy jindy.
Dostali jsme na výběr. Buď budu brát nějaké prášky a uvidí se, co dál, nebo půjdu na operaci. S rodiči jsme pro jistotu zvolili tu druhou možnost, přeci jen, kdyby se to v budoucnu rozrostlo, asi by to nebylo úplně nejideálnější.
V září 2014 jsem šla na operaci, kdy mi doktoři vyndali jednu polovinu štítné žlázy. Ano, měla jsem strach. Ano, přiznávám, jednou či dvakrát jsem to moc psychicky nezvládala (ovšem to bylo spíše z důvodu, že v tu chvíli se mnou nemohli být rodiče a já byla na pokoji sama než že bych se bála operace), ale rozhodně to nebylo nic, co by stálo za to nervovat se.
Předpokládám, že u tebe o nic vážného pravděpodobně nepůjde, vzhledem k tomu, že ti ani doktoři nic moc nesdělili.
Rozhodně si nemyslím, že bys kvůli tomuhle měla umřít. Samozřejmě, nejsem studovaný doktor a neznám podrobnosti o tvém zdraví, ale ve svém okolí znám minimálně dvě další osoby, které měli/mají stejný problém, je to poněkud časté onemocnění, řekla bych. Jedna ani nešla na operaci, stačilo jí brát nějaké prášky, ale moc se nevídáme, bůhví, jak to má teď.
Každopádně ti přeji hodně štěstí. smajl

CaliopeiaTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

MaryAnnie(Píšeme povídky a příběhy)

Ahoj! Chápu, že se bojíš, ale rakovina štítné žlázy je strašně vzácná. Ještě k tomu, že jsi mladá. Pokud má ten uzel jen 2 mm je ještě opravdu malý a je velmi malá pravděpodobnost, že je zhoubný. (Musel by dorůst kolem 10 mm a velmi rychle, aby měli doktoři podezření.)
Stejně přeji hodně štěstí a netrap se, protože to TEĎ zatím nic neznamená a věřím, že znamenat nebude.

MaryAnnieTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

Naty a KájaVIP(Fazole)

Teď si to nevykládej špatně. Ale přijde mi to trochu jako fikce. Tvůj život obsahuje na můj vkus až moc neštěstí a zdravotních problémů. No a to, co se stalo u učitelky, to je vyloženě tak strojené. Tak se přece nikdo nechová. Učitelky mohou být smutné a vystrašené, ale hodně pochybuji o tom, že by se rozbrečela. Scéna jako vystřižená z filmu. A jméno tvého blogu? Nedělej ze svého problému lapač pozornosti. "Nádorová" je tam naprosto zbytečné. Všichni tě politují, ale jinak to nikoho nezajímá.
Pokud je to všechno pravda, tak je mi tě upřímně líto a přeju si, abych měla pravdu.
Přeji hezký zbytek dne a hlavně hodně štěstí.

Naty a KájaTo se mi líbí +4 To se mi nelíbí

Lucy Lupinová(Bradavice)

adela-kloudi: Joj, na alergológiu chodím aj ja. Aj na endokrinológiu. Ale našťastie alergológ stanovil ďalšiu kontrolu až o rok, takže mi odľahlo... No hneď na ďalší deň ako to povedal som ochorela. xd

Ja sa už cítim ako stará babča. S každým sa najradšej rozprávam o tom, aké lieky beriem, ku akým doktorom chodím... xdd

Lucy LupinováTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

adela-kloudi

Naty a Kája: Věř mi, že si přeji aby to nebyla pravda. Abych nemusela jezdí každé tři měsíce po doktorech. A, že můj život obsahuje na tvůj vkus až moc nešťastně a zdravotní problémů, to přeci neznamená, že se vymýšlím. Kdo by si snad o tom vymýšlel??.
A btw ještě jsem tam zapomněla, že musím jezdit k ortopedovi, alergologovi a k očními..
Jinak, děkuji za podporu smajl

adela-kloudiTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Naty a KájaVIP(Fazole)

Butterfly340: Otázka, jestli jsou to pluska kvůli obsahu nebo z principu. Pokud bych měla být upřímná tak si myslím, že to druhé. Na tomhle článku není vůbec nic, když vypustíme téma. Pokud by takhle mluvila o cestování nebo klidně o něčem ožehavějším, mělo by to plusek podstatně míň.

Naty a KájaTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

terikhříbátkoVIP(Poradna pro holky)

Hele... pokud tě o tom neinformoval doktor, tak je zbytečné plašit. To, co si přečteš na internetu nemusí být pravda a navíc... učitel přírodopisu toho taky neví tolik jako doktor. Podle mého dokud ti to doktor jasně neřekne, tak plašíš zbytečně. smajl

terikhříbátkoTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

DameofdeathVIP(ANIME!)

Možná to je tím, že jsem člověk, který není moc schopný empatie, ale přijde mi, že trochu přeháníš. Uzly na štítné žláze nejsou nic neobvyklého a karcinom štítné žlázy je poměrně vzácné onemocnění, takže kvůli tomu nemusíš plašit hned, pokud ti o tom lékař nic neřekl. Karcinom štítné žlázy je navíc řešitelný operací plus k tomu karcinomy štítné žlázy rostou pomalu, dají se dobře léčit ve srovnání s jinými zhoubnými nádory a úmrtnost je nízká, takže tvé obavy jsou dosti zbytečné.

DameofdeathTo se mi líbí +4 To se mi nelíbí

DameofdeathVIP(ANIME!)

adela-kloudi: Vzhledem k tomu, že mám o dost jiný přístup k životu a k smrti než ty, tak bych z toho pravděpodobně strach neměla nebo ne alespoň tak velký.

DameofdeathTo se mi líbí 0 To se mi nelíbí

Kitty Choi(ANIME!)

Moc mě mrzí, co sis musela prožít. Dávám ti veškerou svou podporu, a sílu, aby ses uzdravila, Adélko. Nemůžu říct, že chápu tvou bolest, jelikož já nic takového nezažila, a ťuk ťuk, snad ani nezažiju, čímž se tě nechci nijak dotknout nebo ti ublížit. ❁
Ale my, a rodina, přátelé, spolužáci... ti budou vždy stát při tobě. Říct ti, aby sis držela optimismus je hnus, ale za svůj život si poznala lidi, které máš ráda a jim bys moc chyběla, takže pokud nebojuješ kvůli sobě, žij alespoň pro ně ❁

Kitty ChoiTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

Lucy Lupinová(Bradavice)

No tak ma napadlo, podobne ako Butterfly, že keď s tým nič nerobia, asi to nie je tak vážne, či? A keď je to vážne a nič nerobia, je to vlastne jedno-nádor ako nádor, a musia do ryže niečo začať robiť, si mladé dievča, máš život pred sebou!
Aj môj oco, 56 rokov, mal nádory na hrubom čreve, ale chodí na chemoterapiu, berie lieky a infúzie a vyzerá, že sa dáva do pohody, bol na troch operáciách, ktoré vďakabohu dopadli dokopy dobre. Keď robia všetko pre to aby zachránili môjho oca, ktorý je starý proste... tak určite sa niečo začne robiť aj s tebou, veď si mladá, je oveľa lepšie bojovať za tvoj život ako za život 56 ročného chlapa, pretože ty máš celý život pred sebou!

Ty sa z toho dostaneš. Ja ti verím. Držím palce.

Lucy LupinováTo se mi líbí +1 To se mi nelíbí

Butterfly340VIP(Imagination☆)

Přeji ti hodně štěstí s uzdravenímsmajl

Mám ale pár dotazů... Jestli opravdu máš nádor, tak jaktože tě o tom lékaři neinformovali? Přeci hned po takové diagnóze by tě měli seznámit s možnostmi a nějakým způsobem zahájit léčbu...

Upřímně, nevím, co to znamená ten ,,uzel". Myslím si ale, že kdyby to opravdu nádor byl, tak přece něco udělají, ne? Jestli nic nedělají, tak to znamená, že to asi není až tak vážné.

Butterfly340To se mi líbí +4 To se mi nelíbí
zobrazit starší komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.