Představa vs. Realita: Příchod do školy

«Nejnovější články | Something interesting

Vytvořit blog | Nápověda

Ahoj :D,

rozhodla jsem se jednou za čas napsat pár článků na téma Něco vs. Něco. Budou to různé články z mé zkušenosti, které budou něco nebo někoho nebo nějakou činnost srovnávat. Občas jsou některé situace trochu přibarvené, aby byl lépe vidět rozdíl mezi nimi.

A jelikož nedávno začala škola, první z těchto „srovnávacích“ článků bude o prvním dni po prázdninách stráveném ve škole.

1. 9. 2016

1. Vstávání

Představa:

    6:00 – zvoní budík. Zaklapnu ho, protáhnu se a doslova vyskočím z postele. Já se tak těším do školy, první den to bude určitě prima.

Realita:

    5:50 – zvoní budík. Zaklapnu ho, proč mi sakra zvoní budík už v půl šesté? Měla jsem dojem, že jsem ho nastavovala na šestou. Co budu tu půlhodinu dělat, všichni ještě spí, z teplé postele se mi nechce a také už neusnu.

    Za hodinu: „Vstáváš?“ Otevřu jedno oko, potom druhé, nevolala na mě náhodou před chvíli mamka? A co chce? Otočím hlavou a spatřím můj stříbrný budík a ručičky ukazující půl sedmé. To snad není pravda, nemůže být už tolik hodin! Promnu si oči a znovu zaostřím na budík. A doopravdy budík ukazuje půl hodiny po sedmé. Super, takže jsem opět na první den vstala pozdě a už na mě nezbyde žádná dobrá lavice!

Moje realita:

7:30 – budí mě máma. Sakra, proč mě budí tak brzy, vždyť snídaně je až do půl desáté a moře také chvíli počká.

2. Ranní hygiena

Představa:

6:15 – už jsem po snídani, měla jsem výbornou čerstvou housku namazanou krabí pomazánkou s ementálem, špekem nakrájeným na tenké plátky a olivami. Jsem v koupelně a dívám se na sebe do zrcadla. Tý jo, tohle jsem vážně já? Vypadám skvěle, mám lokýnky, jako kdybych si kulmovala vlasy, obličej bez jedinného beďaru, žádné ospalky nebo kruhy pod očima... no tak si dám jen řasenku, make-up nepotřebuji. A ty lesklé bílé zuby, vyčistím si je a jsou ještě zářivější. Mám krásný úsměv.

Realita:

6:45 – sakra nestíhám. Snídani si koupím až ve škole v bufetu, stejně na ni teď nemám čas. Rychle utíkám do koupelny, čistím si zuby... sakra, mám pastu na pyžamu. No super. A vypadám příšerně, asi jsem včera měla jít spát ještě před půlnocí. No nic, dám si korektor a pudr, moc mi beďary nezakryly, budu muset jít reklamovat produkt. Dále si udělám linky, nebo ne, nemám na to čas. Tak si dám jen řasenku. Vytáhnu ji, přiložím k oku, nanesu na řasy a mrknu. Super, mám ji všude! Takže se musím odlíčit a znovu. Kruci, už je po sedmé a mně se příšerně klepe ruka! A teď rtěnku, nemůžu najít žádný normální odstín! Ok, peču na to, stejně ještě nejsem oblečená.

Moje realita:

8:00 – učesat vlasy, dojít si na záchod... víc nepotřebuju. Stejně jsem v cizině a nikdo mě tady nezná!

3. Oblečení

Představa:

6:30 – včera jsem si připravila tu novou černou sukni a k ní to růžové tílko a růžové baleríny. Vypadá to skvěle, nádherně mi to zeštihluje pas, nedělá mi to moc velký zadek, ale naopak mi to zvětšuje prsa. A moje nohy vypadají dlouze. Skvělé, jenom si to vezmu... a je to.

Realita:

7:10 – do p...., nestíhám, nevím, co si mám vzít na sebe. Tyhle šaty? Ne, ty jsou moc úzké. Tuhle sukni? Ne, ta mě tlačí v pase. Dobře, nemám čas, obleču si džíny a tričko... tohle nějak smrdí! Nevadí, nastříkám ho deodorantem a nikdo nic nepozná. A k tomu tenisky, v balerínách se mi vždycky dělají puchýře.

Moje realita:

8:30 - Jdu jen na snídani, oblečení nemusím řešit. Takže si vezmu to černé tílko, džínové kraťasy a páskové boty.

4. Taška

Představa:

    6:40 – vezmu si kabelku, kterou jsem si připravila sama, dokonale se mi hodí k outfitu. Ani nemusím kontrolovat obsah, jasně že tam je všechno potřebné.

Realita:

    7:25 – Kde mám aktovku? V koutě. Fuj, je v ní stará svačina! Tak si vezmu jinou tašku, mobil, klíče, peněženka... kde je? Nevadí, půjdu bez ní a budu dneska bez snídaně, stejně učíme jenom do 10 hodin dopoledne.

Moje realita:

    8:40 – taška na snídani? K čemu? Jdu bez ní.

5. Doprava

Představa:

    6:45 – Díky mami, ty mě odvezeš svým Ferrari. Spolužáci budou závidět! A ještě budu ve škole za deset minut.

Realita:

    7:35 – kruci, za dvě minuty mi jede autobus. Utíkám naší ulicí, potom zahnu a znovu běžím jako o život na autobusovou zastávku. Jsem tam a je tu i autobus. Počkejte, nezavírejte dveře, ještě já! Jo, nastoupila jsem a jako obvykle není místo na sezení. A tak se tam mačkám mezi všemi těmi spocenými smraďochy, kteří se na mě lepí ze všech stran. Vážně idylka!

Moje realita:

    8:45 – kde je ten výtah? Proč jezdí před devátou tolik lidí výtahem, když ho momentálně potřebuji! Konečně! Jaktože nezastavil? Ach jo, musím sejít dvě patra po schodech!

7. Příchod do školy

Představa:

    7:00 – Teď královnou jsem já! Nesu se ladně do třídy, vstupuji, pohodím svou dlouhou hřívou a svůdně se usměju. Všichni mi padají k nohám, všichni chtějí sedět v lavici jen se mnou a já si připadám jako bůh.

Realita:

    7:50 – konečně jsem ve škole. Sakra, netuším, kde máme třídu. Když ji najdu a vběhnu do třídy, nikdo si ani nevšimne, že jsem přišla. Všechny lavice jsou zabrané, na mě zbylo místo v první lavici a protože nás je lichý počet, budu sedět sama :(

Moje realita:

    ??? Do školy jdu až v pondělí.

8. Učitel

Představa:

    8:00 – přichází mladý pohledný urostlý mladík, náš nový třídní. A protože už všechno známe, pouští nás domů už v půl deváté.

Realita:

    8:00 – zase přišla ten přežvýkavec se čtyřmi žaludky, naše třídní. Je jí nejméně padesát, učí češtinu a je děsně přísná. Nejprve nám čte celý školní řád, potom nám přeříkává rozvrh, podmínky klasifikace, učivo našeho ročníku... už ji ani nevnímám. Když nás konečně propustí, je už po 10 a zítra se už učíme podle rozvrhu.

Moje realita:

    ??? Nothing

9. Po škole

Představa:

    8:30 – to je super, že jsme skončili tak brzy. Domluvíme se s pár kamarádkami a zajdeme si do cukrárny na pohár oslavit nový školní rok. Dneska mají navíc slevu, jeden zmrzlinový pohár jenom za 30 Kč.

Realita:

    10:10 – rychle běžím se svou nejlepší kamarádkou do cukrárny. Ale stalo se to, čeho jsme se obávaly. Všechny děti šly dneska na zmrzlinu, takže na nás už nezbylo místo na sezení. Dáme si kopeček zmrzliny za 15 Kč a každá jdeme svou cestou, protože bydlíme na opačných koncích města.

Moje realita:

    10:00 – jsem u pláže, mažu se opalovacím krémem, ležím na lehátku a chystám se jít do čistého moře s písečným dnem. Je 10 hodin dopoledne a já si vzpomněla na naši třídu. Spolužáci už jsou asi doma, ale zítra se jim budu posmívat, že se musí učit :D

Snad se vám článek líbil, dneska už jdou dávat plusy i mínusy, takže budu ráda za hodnocení, ale není to mou prioritou, úplně mi bude stačit, když si článek s radostí přečtete a bude vás bavit :D

Sagka