HryProDivky.cz
Díky lidem, kteří ovlivňují můj život
Ahoj :D,
dnešní článek bude hodně osobní, dost o mně a taky trochu děkovací... snad si ho užijete tak, jako ostatní.
V tomto článku bych se chtěla zamyslet nad tím, jací lidé nejvíce ovlivnili můj život. Samozřejmě je těch lidí mnoho, rozhodně bych je nezvládla všechny vyjmenovat, ale ty nejdůležitější tu zmíním.
1. Historie
Historie nás ovlivnila všechny. Nebýt komunismu, moje máma by nejela do Brna a později do Prahy a můj táta to samé, nepotkali by se a já bych nežila. Nebýt Praotce Čecha, tento kmen by se neusadil zde a nebyli by ani moji předci. Nebýt druhé světové války, nebyl by komunismus v Československu, nepotkali by se moje babička a děda, nebyla by mamka a pak ani já.
Stačí jedna malá věc, jeden miniaturní čin a něco by nebylo.
Kdybych nehledala hry o oblékání, nenarazila bych na HPD, nezaložila bych si účet a blog, nepsala bych a vy byste si nemohli přečíst tento článek.
Historie nás velice ovlivňuje a stačí jedna změna v historii a nebyli bychom tu.
2. Rodina
Díky, díky, díky... mám vás všechny moc ráda.
To moji rodiče mi dali život a jim dali život moji prarodiče... atd.
To vy jste mě tak skvěle vychovali. Sice mám mnoho nedokonalostí, ale to má každý člověk a já vám jsem vděčná za vše, co jste mě naučili a stále mě učíte. Za to, co jste pro mě udělali a stále děláte. Za kupování věcí, dávání lásky, zkušeností do života, učení komunikovat a provádět různé činnosti, umět používat věci, umět si poradit, zjednodušit si život... wow, byla bych tu do nekonečna, kdybych vám měla za všechno děkovat.
Ale mám ráda i své malé sourozence. Je mi líto, že na vás často nadávám, ponižuji vás a odstrkuji od sebe, ale všechno to dělám z lásky k vám, protože vás chci udělat lepšími lidmi, než jsem já samotná. Chci, abyste neopakovali ty chyby, které jsem udělala já, ale bez chyb se nic nenaučíte. Chci pro vás jen to nejlepší a doufám, že to časem pochopíte. Mám vás moc ráda a můj život bez vás by byl děsně nudný.
Babičko, dědo, teto, strejdo, sestřenice, bratranci... už ani nevím, kolik příbuzných mám a o kolika z nich vím. Všem vám děkuji za to, že existujete, i vy jste mě mnohému naučili, i když si to možná neuvědomujete. Babi, tajně tě obdivuji za to, jak skvěle vaříš rajskou, svíčkovou a králíka na smetaně. Dědo, jsem tak ráda, že jsi mě naučil hrát tolik karetních a deskových her, moc ráda tě teď porážím. Teto, ty jsi mě naučila, že život není procházka růžovým sadem a člověk musí mít nějaké vzdělání, aby měl dobrý plat. A že se všechno nemá vzdávat a nemá se odcházet z místa, když nemáte nové místo zajištěné. Sestřenko, snažit se máme v každém věku a nezáleží na tom, jací jsme lidé. Bratranče, vzdávat se, protože mě daná věc nebaví, to je sprostý útok nehodný tak chytrému člověku, jako jsi ty. A nakonec strejdo, díky tobě vím, že si mám lidí vážit a stýkat se s nimi, dokud to jde.
Díky vám, má rodino!
3. Kamarádi
Ani si neuvědomujeme, jak moc nás naši vrstevníci, kamarádi ovlivňují.
Díky, bez tebe bych nikdy nechodila do skauta. Ty jsi mě zase naučila, že oblíbenost, krása a šminky nejsou všechno. A nemá se věřit všem, co se tváří jako tví přátelé, ale doopravdy tě pouze využívají. Optimismus je dobrý a trocha důvěry v samu sebe se taky hodí. Sport, sport a sport, když se jedné aktivitě věnujeme příliš mnoho, může se nám to vymstít a musíte kvůli tomu obětovat to, co máme nejradši. Bez odporu a hádek se člověk nikam nedostane. Každé přátelství ze školky časem vyprchá, pokud se denodenně nestýkáte, protože se každý z nás mění. Konečně jsem našla svůj styl, ve všem. Začínám tušit, kým jsem, jaká jsem, jak ovlivňujete mé chování. Zábava je super, ale měli bychom znát určité hranice, za které je dobré nejít.
Asi jsem to napsala hodně filosoficky, ale nechci být moc konkrétní. Stejně doufám, že se v těchto větách mí nejbližší prátelé poznají, každý z nich mě naučil právě jednu věc z předchozího odstavce.
Díky vrstevníkům se měníme, objevujeme svůj styl, svoje záliby, koníčky, chování, vlastnosti... dospíváme v člověka samostatného života schopného.
4. Učitelé, vedoucí, média
Toto je kategorie, které nepřikládám moc velký důraz, protože nás sice velice ovlivňují, ale myslím si, že na náš vývoj mají rodiče a přátelé mnohem větší vliv.
Ale stejně, mnoho dětí si to neuvědomuje a říká, jak nesnáší své učitele, přitom jsou jim doopravdy vděční, že je donutí se něco naučit a v lepších případech je i naučí se učit.
Díky za to, že jste mi ukázal směr. Za všechny ty informace. Za to, že máme bojovat za všechno, co se nám nelíbí. Že mlčení je horší než špatná odpověď. Že nenápadností se nikam nedostaneme.
Vedoucí, díky za vaši trpělivost, za to, že jste mě naučili zodpovědnosti, práci s dětmi, práci s lidmi, které moc nemusím, že se umím o sebe postarat, ať jsem kdekoli a umím se postarat i o ostatní.
Média, díky za to, že podáváte i falešné informace a naučily jste mě vybírat si ty pravdivé.
5. Vy, moji čtenáři
Asi bych pro vás měla vymyslet nějakou ódu, ale zítra zkouší z chemie a fyziky a já se na to ještě ani nepodívala, takže na to momentálně nemám čas. Ale třeba, jednou...
Řeknu to upřímně, bez vás bych to zabalila.
Při nízké sledovanosti a nízkém hodnocení mého blogu bych přestala psát. Neměla bych k tomu důvod. Radši bych psala svojí knihu, kde mám pouhých 50 stránek a od té doby, co píši blog, jsem moc nepokročila. Ale mě baví psát, cokoli a jsem ráda, že se vám moje tvorba líbí.
Snad mě ještě nějakou tu dobu budete podporovat a já budu mít stále chuť psát články. Radši píši články, než abych se učila, uklízela, hrála na nástroje nebo si četla a vzhledem k tomu, že poslední dvě aktivity opravdu zbožňuji, musím psaní blogu milovat ještě více, že jsem schopná se o ně ochudit.
Pokud bude málo plusek, skončím a založím si blog někde, kde mě budou víc podporovat! ….. To byl vtip, takto to neberu a psala bych články, i když by měly málo plusů, píši pro radost, ne pro plusy. Ale asi bych byla smutná a nechtělo by se mi tolik do psaní, když bych neviděla odezvu ze strany čtenářů.
Patří vám jedno velké DÍKY!!!
Chtěla jsem říct, abyste si vážili toho, co máte. Ne každý má rodinu. Ne každý má kamarády. Ne každý má blog a čtenáře :-) Mějte lidi kolem sebe rádi, věnujte se jim a dávejte jim to najevo. Protože jednou už bude pozdě, až už tu nebudou oni, nebo vy. A až po smrti vašich přátel a rodiny si uvědomíte, kolik jste jim toho chtěli říct a nestihli jste to.
Tento článek byl hodně osobní, o mě, nic moc nového vám nepřinesl. To mě mrzí, ale zároveň jsem moc chtěla psát článek na toto téma – moc ráda děkuji – prostě jsem ho napsala a je na vás, jestli ho ohodnotíte. Slibuji, že příští články budou opět více rady, zábava... prostě něco zajímavějšího pro vás :D
Sagka
Komentáře
Dagmar11111(Girl´s Dream)
super článek
.