Psychopatíkův Blog :33

Těžký dny

Dnešek byl fakt na houby, byla jsem hodně podrážděná už od momentu co jsem otevřela oči. Od včerejška se to sice trochu zlepšilo, od neděle tuplem, to byl stav, kdy jsem fakt nevěděla, že se člověk může cítit tak zle, že se nedokáže ani napít vody...Nicméně do školy jsme byla schopná dojít a to je hlavní. Nebyla jsem  ale schopna normálně komunikovat a v podstatě ani s nikým mluvit.
Ale díky jedné osobě jsem se dokázala nakonec hodit trochu do klidu.. na tuhle osobu jsem strašně nerada zlá ať už mám tu náladu jakoukoliv, protože mě vždycky podrží a přestože mi každý slovo dělalo potíž a způsobovalo bolest, mluvení s ní mě ve finále dokázalo uklidnit..  Tahle osoba mě vždy dokáže zklidnit i bez toho aby věděla, že mi něco je. Je to opravdu obdivuhodný člověk. Pokaždé spolu máme hodně hluboké konverzace ať už se to týká čehokoliv. Takové moje antidepresiva XD

Ted jsme došla domů a  snažím se konečně vzpamatovat, protože tohle dál nejde. Bohužel doma mi to naši celkem úspěšně kazí, když mě hned mezi dveřma začnou shazovat, ale to už lepší nebude.

Navíc jak jsem před tím dva dny prakticky nejedla a nepila, dneska jsem měla záchvat hladu a přejedla se tak, že jsem myslela, že se budu ještě týden kutálet. Ne. tohle už opravdu takhle dál nejde, ten konec zimy a začátek jara je vždycky náročnej, ale tímhle stylem nemůžu pokračovat. Za a si to lidi kolem mě nezaslouží, abych na ně byla tak protivná a neustále je posílala do háje s tím, ať na mě nemluví, a hlavně takhle přece nebudu moct fungovat.

I ty známky jsem si teď šíleně pokazila. Není to tak, že bych se neučila, ale že při testu vždycky zpanikařím, ztuhnu a mám chuť utéct brečet na záchod nebo test odevzdat bez jediné čárky, i když to třeba vím, ale nedokážu se nad tím zamyslet a i držet tužku je nadlitský úkol.

Chjo, nevím. Z jedniček jsem spadla na trojky a vůbec nevím,zda to dokážu opravit, o to víc se cítím na sebe naštvaná a strašná a všechno to, co mi doma říkaj, jako by najednou byla pravda. Navíc vím, že každej můj neúspěch, každá chyba bude použitá proti mě a budu na ní poslouchat narážky a urážky ještě několik měsíců. i když jsem se vrátila z Prahy, právě v tom nejhorším stavu, po dni bez vody, bez jídla, spánku a probrečených x hodinách v kuse ( sice jsem si za ten šílenej úzkostnej záchvat mohla z větší části sama, ale i tak) a reakce a odpověď na pozdrav, od mámy byla ,,Ježišmarja už je tady zase." 

Ale slíbila jsme přítelovi, že se dám dohromady a hlavně jsem to slíbila sama sobě, tak se snažím. Takhle už to dál opravdu nejde, být nepoužitelná a jen do sebe házet tuny léků, aby to aspoň na chvíli přestalo. ( a pak  ráno prakticky nevnímat) 

Jenže když je člověku takhle, když někdo má deprese (aaa nechci to slovo používat, kvůli předsudkům, ale tady už to nejde pojmenovat jako ,,špatnej pocit") tak jsou i základní věci, jako vstát, myslet nebo mluvit, třeba jenom odpovědět na otázku kolik je hodin, jako nadlidskej úkol.Prostě to... nejde. Člověk chce, ale zlomí se mu hlas, oči se zalejou slzama nebo naopak přijde hrozná vlna bezdůvodnýho vzteku, a nohy se podlomí... A nejde to. 

Zítra už to snad bude lepší, snad jedinej problém je to mluvení, jenže šance, že nebudu muset vůbec komunikovat je mizivá. Možná bude lepší zkusit to tvz. rozmluvit a už se vzpamatovat, přece jenom všechno dobře dopadlo, všechno je v pořádku, tak není důvod se takhle hroutit. ( což mj mozek ještě nezaznamenal)

Chce to ten komunikační blog odbourat, začít mluvit a taky normálně jíst a ne od stresu nic nejíst a pak se přecpat.

Možná kdyby aspoň doma to bylo snesitelný... já vím, nemůžu to házet na ostatní, ale když nemůžete vylézt z pokoje, aniž by jste neposlouchali, jak jste hrozní a jak máte zalézt zpátky ( i když si třeba jdu jen pro vodu nebo pro kapesník) no na sebedůvěře to člověku zrovna moc nepřidá...Ale snad se ty mraky přeženou :) Přece jen... za chvíli jsou velikonoce a prázdniny.  

+12

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 27.03.2018   |   Zobrazeno: 548x