Psychopatíkův Blog :33

Hotovej blázinec

Ahoj, dlouho jsme nepsala, protože jsem byla zase na smrtelné posteli s chřipkou, budu samozřejmě pokračovat i v sérii s barvama, až se dám úplně do kupy, ale ted prostě cítím potřebu se vypsat kvůli tomu, co se děje doma. Tohle pololetí jsem ukončila s vyznamenáním, což je ve třeťáku na střední dobré, ale místo abych se těšila z konce pololetí, musím řešit hrůzy, co se dějou doma

Máma už je fakt úplně mimo a upřímně začíná mě to děsit čím dál víc. Ségře zjistili alegrii na lepek a od té doby se chová jak pomatená, je podrážděná, furt řve, ječí a nadává, což je u ní ale normální. Chápu, že měla o mojí sestřičku strach, tak dlouho se nevědělo, co jí vlastně je, ale místo aby byla ráda, že je to jen mírná alergie na lepek a ne ty choroby, co se původně myslelo, že jí je, se chová, jak kdyby umírala a ke všem ostatním se chová jak k odpadu. Nutno podotknout, že já jako malá měla taky alergii na lepek a do ted mám zvýšenou reakci, ale tolik se to neřešilo, prostě jsme dostala k svačině banán místo rohlíku...

Jenže co se dělo dnes, z toho už mi opravdu běhá mráz po zádech.

Už od léta si máma vzala do hlavy, že mám problém s jídlem. Dokonce vyšilovala, že mám anorexii. Začalo to v létě, kdy jsme jednou odmítla její pozvání na oběd a od té doby se to s přestávkama táhne. Začala jsem si kvůli tanci víc hlídat, co jím a kvůli zdraví jsem se naučila jíst zeleninu a celkově zdravě, prostě co nejvíc vitamínů dodat tělo jídlem a místo aby byla ráda, že jsem začala jíst zdravě, hodně zeleniny a kvalitních jogurtů a začala si sama dělat zdravá a výživná jídla, abych mohla pořádně tancovat, místo toho si víc a víc vsugerovávala, že nejím vůbec a že mám vlastně anorexii...

Nikdy neposlouchala, nikdy mě nevyslechla, nedala si říct. S přestávkami se to táhne už od léta, ale že se mě kvůli tomu pokusí otrávit...Dobře, možná moc silné slovo, ale musím napsat, co se stalo.

Dneska uvařila jídlo, špagety. Řekla jsem, že těstoviny nechcu, že si dám svůj salát s tuňákem,a by se nezkazil. Scéna jako prase, že budu ,, žrát co mi dává a že o tom nebude diskutovat a at to koukám sežrat." Tak jsme si to vzala, aby byl klid, jenže těstoviny ulepený a omáčka divně smrděla  a byla kyselá jako citron nebo jako zkyslý mlíko. Říkám, že je s tím něco špatně, že to jíst nechci. 

No scéna jak z Brodwaye, že jsem anorektička a at to koukám sežrat, že proč jí tak trápím... To jídlo prostě nebylo v pořádku. Netvrdím, že bylo otrávený, ale minimálně v tom bylo něco pěkně zkaženýho.

Jenže co jsem měla dělat, nedala si říct, prostě mě to donutila sníst a chtěla jsem mít klid. 

O chvíli později už mi bylo blbě a měla jsme hrozný křeče. Pěkně jsem si poseděla na wc a ještě ted mě bolí břicho, že se nemůžu zvednout, i tohle píšu vleže na mobilu.

Nevěřila. Na to, jak mi bylo špatně jen koukala jakoby nic. Na otázky proč mi to dala a co v tom bylo ( že si sama nevzala, to ani nezminuju)) neodpovídala. Ignorovala mě a když jsem naléhala a říkala, že to asi nebylo úplně v pořádku, když je mi z toho tak špatně, mi vynadala že jsem anorektička a že trápím rodinu, že jsem blázen a kdo ví co všechno ještě.

Nechápu, co se děje. Opravdu by mi byla schopná schválně podstrčit zkažený jídlo? Vzhledem k tomu jak je mi z toho zle... Nevím proč. Proč mi to udělala. A kdy budou mít konec ty její výmysly. Jím normálně. Váhu mám normální. To, že místo rohlíků a knedlíků jím ryby, maso a zeleninu mi teda nepřijde jako taková katastrofa. 

To, že si místo 6ti knedlí s omáčkou dám večer jogurt nebo zeleninu s masem není anorexie! At si proboha zjistí, co to je! 

Nepochopím, kde to vzala a proč mi podstrčila jídlo, který mi udělalo takhle špatně a donutila mě ho sníst. Připadám si jako blázen, když tohle píšu. V podstatě píšu, že mě matka chtěla otrávit. Ano uvědomuju si, jak je to absurdní, ale děsí mě to :( Proč? Proč to udělala? Proč se chová jako šílenec? Ano, vím že to nemám v té mojí makovici úplně v pořádku, ale tohle si nevymýšlím, vím, že naše vztahy jsou hodně napjaté, nebo spíš úplně v háji, že pro mě už měsíce neměla hezkýho slova, jen nadávky. Vždycky jsem to přikládala stresu z práce, má hodně stresové zaměstnání a pracuje hodně... Ale tohle? Nevím. Ale už asi budu nucena to nějak řešit. Takhle se žít nedá. Nehodlám riskovat, že tady někomu hrne v palici - a nebudu to já - a něco se stane. Tentokrát je to nevolnost, ale kdo ví, co horšího by se mohlo stát. Nic, je mi špatně, takže si jdu vzít něco na žaludek a lehnout si a pokusím se usnout. 

+15

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 30.01.2018   |   Zobrazeno: 565x