Rozepsaná kniha - 8. díl
Konečně nastala šestnáctá hodina. Mám smíšené pocity... bojím se, ale zároveň se těším. No, uvidíme.
,, Mamí! Jdu ven! " Křikla jsem. ,, A s kým? " Udělala jsem pocker face. ,, S... Karolínou, s tou novou. "
,, Fajn, ale pořádně se obleč, venku je zima. A nebuď tam moc dlouho. " Úlevně jsem si oddechla a kývla. Oblékla jsem se a už jsem spěchala z domu.
Po pár minutách jsem dorazila k altánku. Sedla jsem si na lavičku a čekala. V tom mi ale do ruky přivál papírek. Pojď, tam stálo. Podivila jsem se. Pojď? V tom se ale na trávě objevilo světélko. Za ním další. A další. Až nakonec utvořilo cestičku. Řekla jsem si, proč ne? Tak jsem šla dál. Světélka mě dovedla do lesa a zastavila se u vysokého, tlustého stromu. Byl v něm důlek, připomínající dlaň. Důlek zasvítil zlatavým světélkem. Byla jsem pěkně v šoku, když jsem tam přiložila dlaň. Zavál silný vítr, až jsem musela zavřít oči. Objevila jsem se v místnosti. Byla stejná, jako v tom snu. Za stolem stály i stejné osoby! ,, Á, už je tady! " Zabručel vousatý muž. ,, Kde to jsem?! " Vyhrkla jsem, celá rozrušená. ,, Tak kde jsem?! " Ostatní zřejmě má nervozita a menší drzost nepřekvapila.
______________________________________________________________________________________
Omlouvám se, že je to tentokrát tak krátké. : ) Snad se vám díl i tak líbil, mějte se krásně.
vaše KET ^^
Komentáře
brynyska1(super holky a kluci)
fakt dobrý ty to vymíšlíš?
jestli jo tak máš fakt dobrou fantasii - mohla by s tebe bejt spisovatelka