Rozepsaná kniha - 5. díl
Přede mnou se objevila žena, ani jsem jí pořádně neviděla do tváře. Najednou luskla. Objevila jsem se zase jinde. Ve velmi prostorné místnosti, vypadající, jako v dutině stromu. Všechno dřevěné!
,, Je moc mladá... " ozval se ženský, jemný hlas.
,, Za pár dní je jí čtrnáct! " Sykl další hlas, tentokrát mužský, hluboký a skoro hrubý.
Ohlédla jsem se. Pár kroků za mnou byl stůl, u nej seděly tři osoby. Ten první hlas patřil ženě okolo dvaceti let. byla velmi mladá a krásná, taková jemná.
A vypadala jako... elfka?! Ten hrubý hlas patřil vousatému muži, vyhlížející přísně a nevrle. Potom tam byl ještě další muž . Byl vysoký a měl, podle mne, strašně obří brýle.Asi mě nevidí, pomyslela jsem si, protože nikdo z nich si mě nevšiml.
Náhle se otevřely dveře. Do místnosti vešla další osoba, s doprovodem světla a zlatavých jiskřiček. Byla to krásná snědá žena, tak okolo čtyřicítky, při tom ale vypadala o hodně mladší. Dlouhé, černé vlasy měla sepnuté do elegantního drdolu a zlatavé, dlouhé šaty se jí třpytily. Příjemně se usmívala a působila mile. Na hlavě se jí tpřytila zlatavá... koruna?!
,,Dokáže to, " Promluvila, když silné světlo zmizelo. ,, Sama lilie ji vybrala. " Aha, lilie. Tu už jsem dneska viděla. ,, Co když se jí něco stane? " Řekla starostlivě elfka. ,, Nyssó, je to rysk! Beatrix je velmi silná. A její síla roste! " promluvil ten s těmi brýlemi. ,, Právě proto jsem vás přivolala. Jistě že mám o Mauru starost, ale je naší poslední nadějí. A zařídím jí doprovod. Nesu za ni zodpovědnost já, i za celou Larenii. Ona je vyvolená." Zarazila jsem se. Mluví o mě. A řekla slovo vyvolená.