ღCreative blogღ

Bojovnice - 6. Kapitola

,,Shamin!"
Dívky k sobě přiběhly, a k Sebastianovu údivu se i objaly.
,,Tak dlouho jsem tě neviděla, sestřičko," zašeptala blondýnka medovým hlasem a usmála se. Shamin po chvíli narušila jejich obětí a odtáhla se od ní.

,,Co tady vůbec děláš? Cassidy tě propustila ze služeb?" otázala se plavovláska. Poté si konečně všimla i Sebastiana, který jen mlčky postával za Shamin a čekal, co se bude dít dále. Podívala se na něj svýma průzračně modrýma očima.
,,A ty jsi... ?"
Vřelý úsměv jí stále pohrával na tváři.

,,Em... já jsem Sebastian...," odpověděl. ,,Princ Rowenzie," dodal ještě, nepouštíc pohled z jejích pomněnkových očí.
,,Mě říkej Sabrielle. Nebo Brill. Jsem Shaminina sestra, a.. sice nejsem princezna, ale mám to tu na starost," řekla dívka a zvonivě se zasmála. Sebastian jí zas daroval nesmělý úsměv.

,,Ehm, takže," odkašlala si Shamin, která do teď ty dva pozorovala s pozvedlým obočím, ,,ne, nepropustila mě. Zdrhla jsem."
Při její poslední větě se na ni Sabrielle překvapeně podívala.
,,A s tímhle," dloubla zrzka loktem do Sebastiana, ,,to je na dlouhé povídání." ušklíbla se.

,,No... tak pojďte dále! Můžeš mi to všechno říct nad šálkem dobrého čaje. A jistě máte i hlad," odpověděla jí sestra a jemně pokynula rukou, ať jdou dovnitř za ní.

Když vstoupili za Sabrielle do domu, prvně spatřili krátkou chodbou. Vedla rovně ke schodům, přibližně v polovině se ale cesta rozdvojovala, druhá cestička vedla do další místnosti vpravo. Podlaha byla zhotovena z tmavého dřeva, a ležel na ní béžový koberec se zlatými ornamenty, sem tam se na něm objevila i vyšitá květina.

Plavovláska je zavedla právě do toho pokoje, který byl napravo v přízemí. Rukou rozhrnula průsvitné zlatavé závěsy, které oddělovaly místnost od předsíně, a plnily tak účel dveří. Ladným krokem vešla dovnitř, a zastavila se zhruba v polovině pokoje.
Sebastian se rozhlédl po prostorné místnosti. Zdi měly nádech teplé béžové barvy, podlaha byla taktéž z tmavého dřeva, jako chodba. V rohu místnosti se nacházel velký starožitný klavír.

Nejpoutavější však byl na místnosti strop - na bílém podkladu se táhlo plno různých maleb, zlatými růžemi počínaje, obrovským drakem konče. Dokonce se mezi různými kresbami vyskytovali i malí andělíčci. Malba sice mohla působit až moc přeplácaně a kýčovitě, zároveň ale budila ohromující dojem.

V prostřed pokoje stál i stůl a kolem něj několik židlí. V jeho čele však stálo křeslo, nikoli další židle. Opodál stolu se nacházel i jakýsi dřevěný vozík, na kterém stála bílá porcelánová konvice s několika šálky. Právě nad ním teď stála Sabrielle, vzala do ruky konvici a nalila z ní do hrnečků horký čaj, z kterého se ještě kouřilo. Následně donesla blondýnka hrnečky ke stolu, položila je na něj a posadila se, stejně jako Shamin a Sebastian. Na stole se také nacházel talířek, na němž byly lahodné koláčky různých druhů.

,,Tak, Sebastiane, vítám tě tady u nás," usmála se blondýnka a přisunula k němu koláčky. ,,Prosím, nabídni si,"

Sebastian se pousmál, ze zdvořilosti si jeden vzal a kousl si. Znova se rozhlédl po místnosti, a hlavně po stole. Nakrčil obočí. Překvapovalo ho, že bylo už na stole připraveno občerstvení, i když nikdo netušil, že přijdou. Nebo si to alespoň myslel. Nic však neříkal. Z přemýšlení ho vyrušil opět hlas Sabrielle.

,,Tak, a teď mi povězte, co se tedy stalo," pověděla zvědavě, vyčkávajíc vyprávění. Než však kdokoli mohl něco říci, ozvalo se další hlasité zabouchání.
,,Jé, další návštěva? Dneska je tu nějak rušno! S vámi už třetí. Omluvte mě," usmála se omluvně Sabrielle, zvedla se od stolu a odešla z místnosti.

Tentokrát už se princ ozval.
,,Tak proto tu už bylo prostřeno. Kdo tu mohl být před námi?" pověděl. Shamin mu jen odpověděla pokrčením rameny a otočila se ke dveřím, z kterých po chvíli vykoukla postavička o berlích.

,,Dědo," vydechla úlevně rusovláska, když její dědeček došel až do místnosti. ,,Díky bohu, že už jsi tady."

Stařeček se na svou vnučku usmál a sedl si do křesla, hned za ním se vrátila i plavovláska.

Po pozdravech konečně začlo vyprávění, které si na starost vzala Shamin. Tedy, Sebastian chtěl začít, ale ona mu skočila do řeči a převzala to za něj. Když dopověděla své sestře, co se jim stalo a proč sem zavítali, Brill zakývala chápavě hlavou.

,,Ach, chudáčku," obrátila pohled na prince a soucitně se se usmála. ,,Určitě tě už po celém království hledají."

,,Technicky vzato, hledají ho i tady..." ušklíbla se rudovláska. Brill na ni nechápavě pohlédla. ,,No, to jsem zapomněla říct - Cassidy ho bere jako vetřelce."
,,Ach, tak to je špatné."
,,Je to hodně špatné. Sice neví konkrétně, že ten, co překonal bránu, je zrovna on - taky bych si to upřímně netypla," při těchto slovech se na ni Sebastian ublíženě podíval, ona mu však jen opět věnovala úšklebek, hned však pokračovala dál, ,,ale brzo to může zjistit. A my všichni tady víme, co se dělá s vetřelci... Zneškodní je."

Sabrielle překvapeně pootevřela pusu a zakryla si ji rukou. ,,Ale ne! Tak to je zlé," pověděla a podívala se na prince. Ten pohledem probodl Shamin, pak se ale na Brill také podíval.
,,Ne, je to v pořádku. Co nevidět se to vyřeší a já se vrátím zpátky," řekl optimisticky. Poté však zavrtěl hlavou.

,,O tom ale až jindy. Kdo u vás byl před námi?"