Believe in Dreams

ZEMĚ - 4. díl

Vím, že už se stmívá, je téměř tma. Jdu , jentaktak se únavou držím na nohou a míjím zelené keříky, velké palmy a jejich listy , liány...

Vypadá to,  že jsem v nějakém pralese...Podívám se před sebe a uvidím menší skalku porostlou mechem, liánami a kolem je kapradí. S úlevou se chystám vlézt dovnitř, když si  všimnu žlutého záblesku mezi křovím...Pokouším se zaostřit a teprve pak si všimnu žlutých očí dívající se na mě zpoza keřů a kapradí...Než se stačím leknout, vyleze ze svého úkrytu ve své plné kráse. Oranžová srst s elegantními černými pruhy...Tygr. Podívám se na něj a už teď z něho cítím nejen obavy, strach, rozzuřenost, hlad a unavenost, ale také jakési spříznění. Myslím, že se bojí a asi vím proč. Jaká náhoda, skalka uprostřed pralesa? Neobydlená? I ty hloupá. No jasně. Je to jeho doupě. Myslím, že se na mě chystá skočit ale já se mu statečně podívám do očí a řeknu: ,, Nebojím se tě." Zvíře sebou cukne. Jako kdyby mě znalo, ale to není možné. Pomalinku k němu přijdu a natáhnu ruku. V jedné chvíli si myslím, že ucukne, ale potom už jenom cítím hebký dotek jeho srsti mezi mými prstu. I pod srstí cítím, jak sebou zvíře cuklo. Poznám, že něco není v pořádku. Podívám se na zvíře, které je unavené, sotva se drží na nohou, ale je v pozici, jako kdyby mne chtěl...chránit? Začíná vrčet na nějaký pohyb v křoví. A potom ho už vidím i já. První co mě napadne je Tarzan.

Podívám se na něj a on vypadá , že je překvapený mou návštěvou...Potom se na mě podívá lépe a nemohu si nepovšimnout jeho záblesku v očích, poznání. Potom si ale všimne mého kamaráda a zvedne ruku. Najednou vidím, jak se kolem zvířete začínají obmotávat liány a vnímám jak v zoufalém křiku zvedám ruce a snažím se zachránit zvíře, které nemá sílu bojovat. Potom už vidím jenom záblesk ostrého  předmětu a roztržené liány kolem tygra. Rychle k němu běžím a snažím se ho převalit na bok abych viděla jeho zranění. S odporem se podívám na ,,Tarzana" . Jak něco takového mohl udělat...Uvědomuji si, že mnohem bližší je mi to zvíře, které leží...Kde je? Ne počkat . Někdo tu leží, ale zvíře to není. Je to kluk. MOOOOc hezký kluk...Ustaraně si prohlížím jeho zranění- škrtící rány od toho, jak pevně ho svíraly liánové provazy. Otevírá oči. Má hrozně světlé blonďaté vlasy a pleť je bílá jako papír. Oči se mu zableskly když mě uviděl a já ho samou radostí obejmula, z radosti, že žije. Co to dělám? Ovládej se sakra! S trapností se od něho odtahuji, ale vidím jeho úsměv. Oči má světlounce modré. Podívám se na něho a on na mě. S pohledem na mě se tázavě a zaskočeně zeptá : ,,Aralax?" Jen se na něho nechápavě podívám...: ,,Jsem Wendy, Kdo jsi ty?" ,,Panebože. Oni ti neřekli kdo jsi? Ach bože. Já jsem Michal, podle otce Michael. Pokud ti neřekli kdo jsi, tak asi nevíš o svých schopnostech, že ne? " Podívám se na něho. Je to první člověk, kterého skutečně zajímalo kdo jsem. Ale s jeho slovy ztrácím naději, že to vím. ,,Přinesu ti nějaké jídlo, zatím si odpočiň v jeskyni." ,,Nikam nemůžeš jít. Jsi zraněný. Co kdyby se tu objevila ta nestvůra co ti to udělala? A jak ses vůbec dokázal proměnit v tygra?" ,,Počkej prosím tě. Máš moc otázek . To nebyla nestvůra, ale můj bratr. On má schopnost měnit se v různé podoby člověka, já se dokážu měnit ve zvířata. Jsou mi popravdě milejší než lidi. Tady za rohem jsou maliny. Dojdu pro ně a pak si promluvíme. Odpočiň si."

+2

Příběhy a povídky

Autor: Bellavilla   |   Publikováno: 02.01.2017   |   Zobrazeno: 717x