Růženčina Lovestory

«Nejnovější články | Believe in Dreams

Vytvořit blog | Nápověda

HI GIRLS!

Teen verze Růženky už byla určitě někdy vytvořena, ale proč to nezkusit vlastní fantazií? =)

Jo a - připravte se na článek plný srdíček a růží ( Růženka + Love story = totální romantika...XD)

Takže pár základních informací, jak tyto předělané příběhy budou probíhat:

* Zachovám hlavní postavy

* Pokusím se moc nepředělat místa, kde pohádky probíhaly

* Postavy budou žít v dnešní době, ve městech, vesnicích, ostrovech, různých kontinentech

* Budu se snažit udělat příběh více reálným

* Na konci této série bude příběh, kde se všechny princezny setkají ....A princové se budou hádat, navštíví záporné postavy ze svých životů ve vězení, které odemkne zlý čaroděj a tak budou muset všechny hodné pohádkové postavy bojovat proti zlu nanovo...

* PS: Chtěla bych dívky z hpd zapojit a udělat z nich pohádkové postavy

=) Tak jo, snad se vám to bude líbit, kdyby ne, nic se neděje a život běží dál! :D

RŮŽENKA SE NARODILA-

minulost její matky

Věděla, že je něco špatně a že to bude mít její dcera, nebo možná kluk těžké. Tušila, že kdyby se její porod nezdařil, o její dítě by se neměl kdo postarat. Nebála se o své zdraví, ale o život svého dítěte. Věděla, že otcem je Sam, láska jejího života, stejně tak jako věděla, že není jediná, kdo ho miluje. Byla tu i Isabella, dívka, která ji celý život dělala peklo. A její nenávist stoupla, když si on vybral ji a ne Issabellu. Netušila, co by si počala, kdyby jejího potomka, měla vychovávat právě ona. Byla by zoufalá, protože věděla, že by jejímu dítěti při výchově ubližovala. Nezbývalo ji nic jiného, než pevně věřit v šťastné narození dítěte, nebo při nejhorším, že bude mít Sam dost svého rozumu, aby se nevrátil k ní.

Jenomže se porod nezdařil a ona zemřela. Jediné, co stihla napsat, byl dopis pro její nepoznané dítě.

RŮŽENKA DOSPÍVÁ

Bylo jí smutno. Věděla, že má všechno co chce - žije ve městě, její otec je dobrým obchodníkem, mají veliký dům se zahradou, miluje své domácí mazlíčky - pejska a dvě osamocená labuťátka, má nevlastní sestru, matku, vlastní pokoj, chodí do školy....Ale všechno by bylo jinak, kdyby vyrůstala se svojí pravou matkou.

Věděla, že ta by nikdy nedopustila, aby její dítě opustilo vesnici, přestěhovalo se do neznámého města s téměř cizí ženou a jejím dítětem. Přála si, aby přežila její maminka a ona zemřela.

Vždy, když pomyslela na tohle, vylezla si na střešní okno, přelezla na parapet a vyšplhala na střechu. Dívala se na noční oblohu plnou hvězd, někdy jí i padaly sněhové vločky na rozpuštěné vlasy, ale ona myslela jen na to, že maminka je jednou z těch tak moc vzdálených jiskřících věcí.

Růženka si nikdy nevšímala osamoceného chlapce, který se na ní díval ze sousední zahrady a pozoroval, jak jí z očí tečou slzy...

,,Hej, ty tam!" Rosa si nevšimla, že jde za ní někdo, když šla v pět ráno nakoupit zeleninu a ovoce s čerstvým pečivem.

,,Prosím? nesměle se otočila. ,,Říkal jsem si, jestli nechceš zajít se mnou do nákupního domu? Jdu se podívat po nějakých květinách pro mojí tetu, ale potřebuji pomoct s výběrem. "Byl to ten kluk ze sousedství. Rosa si na něj pamatovala ze školy, věděla, že se její kamarádky chichotají, když kolem nich prošel a taky věděla, že se líbí její nevlastní sestře, Dorce. Ale co je špatné na tom, když pomůže někomu s výběrem kytice? ,,Ehm, klidně. Šla jsem nakoupit nějaké věci, tak pokud ti to nebude vadit, stavíme se nejdřív tam a pak můžeme jít do nákupního střediska."

Kluk jí doběhl a sladil svou chůzi s tou její. Pamatovala si, že jeho jméno začínalo na B, ale nebyla si jistá tak nad tím pořád přemýšlela a ani si nevšimla, že ji kluk neustále pozoruje. ,,Jmenuji se Ben." ,,Jo. já jsem Rosa, jako růže." Kluk se usmál. ,,To sedí."

Chvíli šli a pak Rosa začala nakupovat- hrušky, jablka, chleba, fíky, třešně, broskve. Milovala trhy, bylo na nich vše a s prodejci se dalo smlouvat. Žili v malém městečku a tak ji to připadalo správné. horší ovšem bylo, že ten kluk, vlastně Ben, chtěl jít do nákupního centra, které bylo ale daleko.

....

,,Podívej, já...Moje nevlastní máma mne nenechává venku moc dlouho samotnou a město je odsud pěšky hodinu, nejsem si jistá, jestli bych...to stihla a pak udělat snídani do sedmi." ,,Pojedeme texíkem." ,,No, to asi nepůjde, nemám dost peněz, šla jsem nakoupit, ne jet do města a...." ,,To je v pořádku, pozval jsem tě přece já."

Usmál se. Tohle nečekala a nebyla na to připravená, takže jí nezbývalo nic jiného, než přikývnout a zamumlat slabé ,,ok".

Když přijeli, Rosa byla překvapená a uchvácená zároveň. Párkrát už tam byla, ale spíš tam jezdila Dorka s Isabellou, ona sama s nimi moc jezdit nechtěla, protože věděla, že by ji nečekalo nic jiného než Dorčino neustálé kňourání a prošení o každou kravinu v obchodě. Často pak nařkla Rosu, že kvůli jejímu šampónu si nemůže koupit dvoje šaty, halenku a džíny.

Teď to bylo ale něco jiného - byla tady poprvé sama, no , spíš s klukem...

Jeli po pohybujících se schodech a zatočili rovnou do květinářství.

První, čeho si Rosa všimla, byly samozřejmě růže. Poznala by je všude. Ben se podíval co zaujalo její pohled a usmál se .

O chvíli později už mu vysvětlovala, jaké květiny se hodí pro jakou událost, co znamená jaká barva. Vybrali ty nejhezčí a zároveň nejlevnější. Sám Ben byl dost překvapený Roseiným talentem na květiny, protože hotová kytice byla vážně krásná. Když Ben platil, šla se podívat na výlohu šatů - byly krásné . Sama nejraději nosila džíny a trička, ale věděla, že kdyby jednou měla jít na závěrečný ples, určitě by chtěla v těch růžových, které se přelévaly do fialové a poté modré. Ani si nevšimla, že už zaplatil a stojí poblíž.

Sama se zastyděla a šla k němu. ,,Tak co líbí se ti? Nebyla moc drahá?" Zase se usmál. ,,Je nádherná, díky za pomoc.Nechtěla bys zajít na zmrzlinu? " Teď se pro změnu usmála ona. ,,Ráda. "

....

,,Podívej, vážně si moc cením tvé pomoci, moc ti děkuju, ale už bys asi měla jít, za chvíli bude čtvrt na sedm a cesta trvá půl hodinky. Já tu musím vyřešit ještě pár záležitostí, takže to nestihnu s tebou. Tady máš peníze na texík."

,, Děkuju za tu zmrzku a všechno, ale peníze nepříjímám. Dnes už jsem jich z tebe vytáhla moc a stydím se za to. Krom toho tebe ještě čeká cesta zpátky. Já půjdu pěšky, znám zkratku, kterou tam budu za třičtvrtě hodiny. Stihnu to. "

,,A co tašky? jsou dost těžké...Podívej, to vůbec nestojí za řeč. Ten taxík ti zaplatím a pojedu s tebou, jen počkej pár minut, skočím ještě něco...ehm...koupit."

...

Cestou zpátky si povídali o svém dětství, o tom, jak ona přišla o matku a on zase o otce...O jejich pejscích a koníčcích, školních projektech a plánech na prázdniny.

Když přijela domů, vybalila rychle tašky a udělala míchaná vajíčka. Isabella se na ní nedívala moc nadšeně, takhle šťastnou ji neznala a znervózňovala ji . ,,Stalo se něco na trhu? " zeptala se otravným ,zvídavým a zároveň nepřejícím tónem.

,,Já..." ,,Přijela taxíkem!" Rosa Dorku někdy za její chuť žalovat neměla ráda, ale co s tím mohla dělat? nic. ,,Cože si ? Víš přece, že ti nedávám peníze tvého otce aby si je utrácela za auto! Kde si vůbec byla? " ,,Já, na trhu...Omlouvám se.Jdu se převléknout a půjdu do školy."

Vyrazila rychlým tempem nahoru po schodech a vběhla do svého pokoje. Uslyšela funění a ohlédla se - Dorka byla za ní a zavřela dveře. Přešla těsně k ní a vyprskla - ,,Mámu možná oblbneš, ale mě ne! Já vím, že jsi udělala nějako hloupost a jestli příjdu na to, co, tak se smiř s tím, že tě celý týden nepustím do koupelny! "

Rosa protočila oči. Věděla, že má Dorka skvělou intuici vycítit nějaké...ehm...zamlčené informace, ale až tak rychle?

,,Podívej, nemám nejmenší chuť to teď rozebírat, musíme do školy."

.........

Ve škole viděla Bena ještě s několika kluky, věděla že se na ní dívá, ale také viděla významné Dorčiny pohledy a neodvážila se jedním pousmáním něčím směrem prozradit.

Den byl náročný sám osobě, ale na to co uviděla Rosa z okna, hned po příchodu ze školy, nebyla jednoduše připravená. V okně byla Růže a papírek. Rosa přistoupila blíž a opatrně ho rozložila ... ,,Nemohl jsem ji tam nechat, je jako ty, krásná, milá a zajímavá. Chtěla bys...Se mnou...Chodit? "

Usmála se a přitiskla si papírek k sobě. Chtěla. Jenomže nemůže.

...

Ve škole...Se potkali. Pověděla mu, že mu hrozně moc děkuje a že si toho váží, jenomže...Zná ho teprve krátkou chvíli a navíc...Měl by mít rád Dorku.

Řekl jí, že má rád jí a nikoho jiného. Odpověděla : ,,Pochop, mi se stýkat nemůžeme." A utekla.

..........

Doma probíhala debata, jak obléknout Dorku na závěrečný ples. ,,Mámo, já nechci světle růžovou, ta je moc sladká a cukrovatá, chci něco dokkonalého, perfektního, drahého a luxusního, chápeš? To znamená, že musíme na nákupy. A to hned!"

,,Dorko! Jak můžeš mluvit takhle před otcem?"

,,Dorko, myslím, že jsi to tentokrát opravdu přehnala, myslím, že bys měla jít s Rosou na chvíli pryč. Musíme si s Issabell promluvit. "

Dorka vzala Rosu za loket a táhla ji pryč nahoru do svého pokoje.

,,Za to můžeš ty! To kvůli tobě je na mě takovej! A nemysli si, že ti to projde! Já na ten závěrečnej ples prostě pudu! "

,,Uklidni se, to víš, že půjdeš. Už tě někdo požádal? "

,,Ne, ale jsem si jistá, že mě pozve Ben, ten od vedle. Je hezkej. "

Rosu bodlo u srdce.

....

,,Takže...Půjdeš se mnou na ples? "

Ben k ní vyšplhal na parapet a zaťukal na okno. Nemohla ho odmítnout ale zároveň věděla, že to nechala zajít moc daleko.

,,Nemám v čem. Dorce to zlomí srdce."

,,Myslím, že bych ti měl dát tohle..."Až teď si všimla bílého balíčku v jeho rukou.

,, Potkal jsem tvého otce v nákupním centru a pověděl jsem mu o těch šatech a o plese, slíbil, že ti je koupí a nepoví to Isabell. Tady jsou. Chtěl abych...Ti je dal."

,,Neříkej, že jsou to ty..." Byly. Přesně jak si je pamatovala. Z růžové se přelévaly ve fialovou a pak ve světle modrou. Kolem výstřihu byly jemné kamínky.

,,Děkuju. Jsou..."

,,Ne, ty jsi nádherná. Ples je za dva týdny. Otec s tím počítá, ale slíbil Isabell, že je tam odveze s Dorkou. Podívej...Ve stáji mám...koně. Nevím jestli na něm umíš jezdit, ale ...."

Uměla. Než odešli z vesnice, tatínek ji na něm učil jezdit.

,, Bene, to všechno je úžasné, ale ...Ta stáj musí být daleko. Jsme ve městě."

,,Hned za městem je vesnice. V den plesu hned brzo ráno pro něj zajedu a nechám ho odpočinout, k večeru, až bude odjíždět tvoje macecha a nevlastní dcera přivedu ho k vám na zahradu. Jsem ve školním výboru, takže tam musím být dřív. Uvidíme se až přijedeš."

Usmál se a ona také. Bylo to jako ve snu. teď už se jen probudit....

,,Děkuju Bene. A...mám tě ráda."

,,Já tě miluju." Usmáli se na sebe.

...........

PLES

Jenomže se to pokazilo. Dorka objevila šaty, ale hned je vrátila. Měla přesný plán. Dá Růženě do pití uspávadlo - při večeři před plesem, jak snadné a pak jí obleče do šatů- bude to vypadat tak, že jen zapomněla a usnula. Ona sama pojede na ples a protančí s Benem celou noc. Vážně nevěděla, kde Rosa vzala ty šaty...

Jak řekla, tak udělala. Ben čekal celou noc. Vrátil se domů o půlnoci, ještě se svou růží , kterou jí chtěl dát. Nedalo mu to a podíval se do okna. A pak ji uviděl. Byla nádherná, ty zlaté vlasy, pleť , upřímnost, chlad...Chlad? To se jí ale vůbec nepodobalo! Podíval se znova. Ona spala. Ale nějak divně. Okno bylo pootevřené a tak jím prolezl. Růži dal vele jejího těla, ještě pořád cítil tu jemnou vůni. začal prohledávat pokoj, to co ji uspalo,tu muselo být. A taky že bylo. Krátkodobé uspávání - vymizí po 12 hodinách, pokud ne, ozvěte se lékaři. Vzal kapesník a namočil ho vodou, která byla ve váze, začal jí otírat čelo, mával jí růží okolo, aby k ní zavála vůně. S radostí viděl, jak začíná otevírat oči a chtěl jí vynahradit celou noc a tak udělal to jediné , co v tu chvíli chtěl- přitiskl svá ústa na její. Otevřela pořádně oči, byla překvapená, zmatená, omámená, vyděšená, ale hlavně, byla šťastná.

Jo, měla to být Růženka, jenomže se pohádky trochu popletly a nakonec z toho byla Růženko - popelka, ale co...XD

Jsem ráda , že je to hotové. Pochopím, že vás to nebude bavit, v dnešní době je zajímavější číst články o spinnerech, meme vtipech, profilovkách a tak...Ale pokud dostanu jedno plusko, budu ten nejšťastnější člověk na světě a to myslím - UPŘÍMNĚ...xd

SO...BYE DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ =)