Pocity * City * Psychologie * Příběh

«Nejnovější články | Believe in Dreams

Vytvořit blog | Nápověda

HI GIRLS!

Chyběla jsem Vám? Já doufám, že jo! XD

Dnes je tu článek o pocitech, které vždycky doprovází city. A jejich obor....Psychologie.

Možná jste si všimly, kolik citlivých holek existuje. Jo. Je jich hodně. A já jsem jedna z nich. Napíši Vám sem TOP 5 pocitů, které si prožil každý z nás. Některé s radostní, některé s obavami. Ale ano. Jsou to pocity a city, které doprovází náš život. Bez nich, nejsme nic. Neměli bychom ,,srdce" a necítili bychom s ostatními. Zavřete oči a představte si to....Necítíte vůči své ,,kamarádce" přátelství, nenávist, radost, nudu. Necítíte nic. Necítíte nic, když se Vás někdo zeptá : Máš ho ráda? .Nevím. Co je to mít ráda? Je to to samé jako milovat? Co to vůbec znamená? Pokud jste takto zmatení, je nejvyšší čas ujasnit, co je jaký pocit. A já si to ujasnit rozhodně potřebuji.

RADOST

* Úsměv na tváři není falešný. Je opravdový.

* Cítíte úspěch z něčeho o co jste tak dlouho usilovali. Dostali jste něco vytouženého. Něco, co ve Vás vyvolá tento pocit. Je to radost.

* Radost se může projevit jako uvolnění ze stresu, který Vás už dlouho sužoval...Je to uvolněné potěšení. Je to radost, která by měla u Vás být obvyklejší , než si myslíte.

STRES

* Kam jsem to sakra dal? Kde je ten úkol? Musím ho jít odevzdat a učit se na ten test! Kde je ten úkol? Já se musím jít učit, neumím to! Rychle musím ho jít odnést než zazvoní! Táta na mě bude strašně naštvanej když se mi ten test nepovede ! Sakra!

* Tyto pocity doprovází stres. Obavy, strach, nejistota.

* Stres je ...No, uvolnění asi ne. Ale nebýt jeho, jsme všichni sebevěomí pitomci, kteří se ničeho nebijí a jsou ti nejlepší. Je to tak? Ne. Protože než se z nás ti sebevědomí pitomci stanou...Máme čas rozhodnout se ...V klidu. Jestli chceme jít tou sebevědomou bezstarostnou cestou, která si ovšem vyžádá oběť...Vaše pravé já.

Tak co...Stojí Vám to za to?Takhle se trápit?

SMUTEK

* Udělali jste někdy něco, čeho jste pak litovali? Ať už to bylo hádka nebo psychické ublížení někomu jinému, bylo Vám to líto, nebo-li jste byli smutní, zklamaní.

* Nechtěli jste to udělat, ale udělali. S tím co se stalo nic nenaděláte, ale můžete změnit, co se stane. Takže...Ano. Můžete ovlivnit Vaši budoucnost. K lepšímu. I k horšímu. Vždy, je to jen a pouze na Vás. To chci abyste si zapamatovali.

*Takže nebuďte smutní, nasaďte úsměv a buďte šťastní....I když je to ta poslední věc, na co máte v tu chvíli ,,chuť". Právě proto se usmějte a zahoďte daleko za sebe ten smutek...

PŘÁTELSTVÍ

* Toto slovo se používá často. Ne vždy je ale myšleno opravdově. Bývá mnohdy falešné.

* Na HPD jde udělat lehkou věc : poslat žádost o přátelství, dotyčný ji přijme a jste ,,přátelé".

* To v reálném životě ale nestačí. Nemůžete příjt k někomu a říci: Posílám ti žádost o přátelstí...Zní to opravdu divně , že jo?

* S osobou se musíte znát a poznat se. Může totiž jít o osobu, která Vás má jen kvůli svým potřebám a záměrům.

* Vždy se snažte spřátelit s někým, kdo nemá moc přátel, protože to bude třeba právě on, kdo Vás v tu nejhorší chvíli podpoří. Bude třeba jediný.

* Přáteli nazývejte lidi, kteří jsou Vaší druhou rodinou a plně jim důvěřujete.

Mít partu, je fajn, ale...

LÁSKA

* Může být k : rodině, přátelům, klukovi. Ale vždy, je to láska.

* Milujete rodinu za to, že Vás udělali takovými, jakými jste teď.

* Milujete přátele pro jejich vnímavost a podporu.

* A milujete kluka, protože...Eh? Jo už vím, protože...Je hezkej a zvyšuje Vám sebevědomí, že nejsi tak ošklivá , Jo to je určitě ono.Jo.

* O lásce, se trvdí spousta věcí. Že je hezká. Jedinečná. HEZKÁ. Svá. Ale málokdo se zmíní, že bolí. A to bolí ty, které zradili jejich city. City, které zcela zasvětili osobě, které je zradila. City, pro které přestali věřit. Pro lásku, na kterou zapomněli. Takže...Pravidlo číslo JEDNA nezapomínejte na lásku. Nikdy. I kdyby Vám bylo nejhůř, nezapomínejte na lásku. Nezapomínejte.

Á....TO JE TAKOVÁ ...R.

Příběh

,,Dnes máme přednášku o psychologii." Řekla Nell ale já jsem jí nevnímala. Bylo mi jedno, jestli máme další z těch nekonečných přednášek. Protože on mě nechtěl. Řekl mi to. Takže od teď už to nebude takové jako dřív. Už se nebudu smát v jeho objetí, nesvěřím mu své problémy s přátelstvím a holkama. Neřeknu mu jak moc mi na něm záleží. Neřeknu mu nic. Protože on odešel. Je pryč.

,,Haló, posloucháš mi?" To už na mě Nell skoro křičela. ,,Jennyfer prober se! Je konec školního roku a musíme to jít oslavit!" Ale já nemám co slavit. Přišla jsem o osobu na které mi záleželo. Alespoň v mých představách. ,,Nell? " ,,Doufám, že jsi nezapomněla na dnešní nákupy, chtěly jsme přece jet do..." ,,Nell! Poslouchej mě! Rozešel se se mnou kluk, na kterém mi záleželo! Nemám náladu na nějaké nakupování předražených hadrů a už vůbec ne na tu párty, která ..."

,,Drahé dámy, přednáška už začala, ale je vidět, že máte mnoho zajímavějších témat k povídání..." Ach ne...Poslední den školy a já sedím na přednášce s tímto učitelem. Jmenuje se Cuclebrick a straší tu už snad 100 let.

,,Dnes je hlavním tématem psychika. Záleží na tom o jakém problému, či poruše trpí daná osoba. Někteří lidé se utápí v depresi - letmý pohled Nell na mě - a jiní jsou zas přehnaně veselí. Nicméně dnes si probereme psychiku, týkající se ztráty. Každý z nás už někdy někoho ztratil. Domácího mazlíčka, nebo přátele. Ve vašem věku přítele- smích celé třídy-. Ale uvědomte si , že můžete ztratit mnohem víc. Sami sebe. Možná si řeknete, mně na sobě už nezáleží- ale to potom znamená, že jste přestali věřit v sebe samé. A to nemá důvod, protože tím se vždy všechno pouze zhorší. Máte-li rádi něco, na čem vám záleží, bojujte pro to a snažte se vyhrát, protože to je ten jediný důvod, který...."

Zbytek hodiny utekl jako voda a já na něho koukala s otevřenou pusou. Jak tohle všechno může jako vědět? Podívala jsem se na Nell ale ta byla stejně fascinovaná. Zdá se, že ten nás má přečtené...Po hodině a přerušovaném zazvonění jsme se vyšouraly ze školy a já si uvědomila, že jsou i lidé, kteří ztratili mnohem více než já. A proto, budu bojovat. O sebe ale i o něj. Protože já to dokážu....

Tak, doufám, že dnešní přednáška nebyla moc nudná, ale i trochu zajímavá. Snad jste porozuměly pocitům a příběhu. Omlouvám se za šedý text, ale pokaždé ho upravuji a on se znovu odbarví. I tento měl barvičky, ale předpokládám, že po zveřejnění je ztratí...No nic ! Mějte se úžasně, dejte plus, přidejte komentář a užívejte si života! Vaše Jennyfer-Kerstin!

BYE GIRLS!