HryProDivky.cz
Navštívil mě déšť... (6,7)
Čau!
Další dvě kapitoly příběhu. A víte proč dvě? NEVÍTE!!! Heč! No, je to proto, že jsem právě celí příběh dopsala. Jupí! Má krásných jedenáct kapitol. Ale tady je šestá a sedmá:
Kapitola 6
Mia
„Tak jaký byl poslední den školy?“ Zeptala se máma, když jsme všichni nasedli do auta.
„Fajn. S holkama jsme se loučily asi tři hodiny.“ Byla to jedna ze spousty lží, kterými jsem své rodiče krmila. Mamka si myslela, že s Talulah jsme nejlepší kamarádky a že jsem na vrcholu žebříčku oblíbenosti. O mích problémech s Lulou jsem se jí nesvěřila a teď už bylo moc pozdě.
Kluci se mámě pochlubily samímy jedničkami a já jsem oznámila, že z matematiky jsem nakonec dostala dvojku, načeš máma prohlásila, že by mě mohla Talulah doučovat. Já jsem zamumlala něco o tom, že se jí pak zeptám.
Když jsme přijely domů, okamžitě jsem běžela do pokoje a sebrala jsem ze stolu dvě tlusté knihy. Hned jsem se otočila a vyběhla ze dveří. Přeběhla jsem zahradu a přelezla jsem plot. Kráčela jsem lesem, až jsem došla na mýtinu. Naskytl se mi pohled na plácek uprostřed lesa. Bylo tam velké ohniště a kolem něj plastové židle na sezení. Taky tu byla malá dřevěná bouda s jednou místností. Měla střechu, podlahu a tři stěny. Původně měly být čtyři, ale nevyšlo to, takže zeď směrem k ohništi chyběla. V domku byl jen stůl a šest židlí.
Vešla jsem dovnitř, sedla jsem si a knihy jsem položila ne stůl. Ta první byla Romeo a Julie od Williama Shakespeara. Ta druhá byla tlustá, vázaná v kůži a na ní by přidělaný plechový štítek s nápisem: „Tajný deník Mii Haelové“. Vytáhla jsem z kapsy pero a začala jsem psát:
30. června 10:35
Konečně konec školy! Dva měsíce prázdnin. A teď, novinka dne! Něco se stalo. Šla jsem vyzvednout kluky (no… spíš jsem běžela) a najednou jsem vrazila do Taluly! Spadla na zem a já jsem nevěděla, že je to ona, tak jsem se začala omlouvat. A pak se na mě tak koukla… Nevím, co to bylo, ale měla jsem najednou takový pocit… Jako by se chtěla omluvit, ale pak si to rozmyslela. Možná se mi to jen zdálo. Vlastně… určitě se mi to zdálo. Talulah by se neomluvila.
Najednou jsem se zarazila. Začalo pršet. Vzhlédla jsem od deníku a spatřila jsem dešťovou clonu, přes kterou nebylo nic vidět. To vše doprovázelo poměrně hlasité bum, bum. Jak kapky narážely a zem vytvářely tenhle zvuk. Bylo to překrásné.
Déšť jsem vždycky milovala. Byl tak… kouzelný. Bylo na něm něco magického, co mi bránilo odtrhnout od něj oči.
Vstala jsem od stolu a přešla jsem, až na konec podlahy, kam jsem si sedla a pozorovala jsem déšť. Mohla jsem se ho dotknout, kdybych chtěla. Pousmála jsem se. Vždycky, když jsem ho pozorovala, uvědomila jsem si, že svět nemusí být tak úplně zkažený.
Kapitola 7
Talulah
Koukala jsem se z okna a poslouchala jsem Bellu, jak telefonuje s jednou svojí kamarádkou. Po chvíli mě to přestalo bavit a začala jsem se plně soustředit, na výjev za mým oknem.
Miluji déšť. Je tak… tajemný. Vždycky, když ho pozoruji, mám pocit, jako kdybych se ocitla uprostřed pohádkového hradu. Stojím ve spleti tmavých kamenných chodeb a nevím, co bude dál. Vyskočí na mě čarodějnice ve špičatém klobouku, nebo drak co chrlí oheň? Sama pro sebe jsem se pousmála. Vždycky, když pozoruji déšť, uvědomím si, že svět je plný tajemství, která čekají, až je nikdo objeví.
„Talulo?“ Zeptala se mě najednou Bella. Ani jsem si nevšimla, že už zavěsila.
„Ano, Mirabellko?“ Odpověděla jsem.
„Jak… jak to máte s kamarádkami?“ Zeptala se nejistě.
„Jak, jako?“ Nechápala jsem.
„No… navštěvujete se o prázdninách?“ Vyřkla svou obavu.
„Většinou se scházíme v obchoďáku. Proč se ptáš?“
„Já si sem chci pozvat kámošky, ale nevím, jestli to nebude trapný, nebo tak…“ Odmlčela se. Ach jo… A já jsem doufala, že se to nestane. Nikdy si nedělala starosti s tím, jestli to co udělá, bude trapas, nebo ne. Měla tak o hodně lehčí život.
„Víš… Záleží na tom, jak to uděláš.“ Nabádala jsem ji. „A je jen na tobě, jestli to bude fail staletí, nebo nejlepší setkání v historii.“ Dokončila jsem svůj proslov. Vděčně se na mě usmála a vyběhla z pokoje. Kéž by to bylo tak jednoduché. Ale ona to zvládne.
To já jsem tady srab.
Vlezla jsem si do postele a pustila jsem si na tabletu film. Dodívala jsem se asi do půlky, než jsem usnula.
Líbilo? Doufám, že ano. A mám pro vás jednu otázku:
Talulah, nebo Mia? Kdo je vám sympatičtější?
Odpovědi mi pište do komentářů.
Vaše Angela...
