Povídka: Zemřít nebo Žít #4

A je to tady...Pokračování.....

Tentokrát jsem se probudila večer,ale už mi to lezlo na nervy!!!!Takhle to bylo už druhý týden!!!!!!
Najednou se dveře rozlítli a do nich vběhla ta paní co tu byla minulý týden. Přihnala se ke mně a začala mě zase líbat. ,,Katherinko,jsi to ty..Katherinko" Najednou mi to došlo Katherin jsem já!!!!ALe zas mi pořádně lezlo na nervy, to její Catherinko! Doktor mě pomalu zved s postele a postavil mě. Snažila jsem udržet rovnováhu ale nešlo to. Spadla jsem přímo na dokora. A doktor jen řek ,,Tak jí dáme vozíček,ale jenom na tento týden,další týden jí zkuste postavit na hohy" ,,VOZÍČEK!!!!!!!!!!!" Vykřikla jsem. Paní zašeptala ,,Jsem tak ráda že slyším tvůj hlas." A doktor zese neřekl nic a posadil mě na vozíček. Potom jsme pomalu vyjeli na chodbu. Když jsme vyjeli ven oslepilo mě sluneční světlo. Zavřela jsem oči. Za pár minut jsme je zase otevřela a uviděla různobarevný svět,a i jiné lidi. Problém byl v tom že se na mě všichni koukali...............................
Přišli jsme až k nějakému domu. Měl dvě patra, a vypadal dost hezky.Aspoň nebydlím v nějakém rozvalině, a usmála jsem se. Vedle domů stál kluk. Když mě uviděl běžel ke mmně jako o závod. Popad mě za krk a začal mě líbat objímát a šeptát milá slovíčka. ,,Katherinko,kolik měsícu jsem na tebe čekal". Já jsme nic neříkala jen na něho koukala. Byl hezký.Fakt se mi líbil.....