Povídka: Zemřít nebo Žít #6

Již zde mám i pokračování :) nebudu Vás zdržovat začátkem, a jdeme na to :)

Po pár minutach objímání mě to už lezlo na nervy. Když jsem se snažila dostat z jeho obětí, ale on si mě přitiskl ještě víc. Neměla jsem šanci a proto jsem na něho zakřičela ,,Nech mě být"!!!! Kluk se na mě udiveně kouknul a řekl ,,Ztratila jsi paměť..To je vidět" a tehdy jsem se zeptala "Jak se to stalo"???

Toho dne jste se svojí ségrou šli ze školy. Toho dne jste ale nejeli autobusem ale taxíkem. Jeli si v klidu ale najednou se něco semlelo a auto vybouchlo. Asi za to mohly brzdy, nebo něco jiného. A tak jste se dostali do nemocnice. ,,Já mám ségru"??? " vykřikal jsme udiveně. ,,Měla jsi" řekl pomalu.,, Umřela v nemocnici." řekl pomalu, a v jeho hlase bylo slyšet smutek. ,,Mohla jsi dopadnou stejně jako ona!" řekl. ,, A jak dlouho jsem byla v nemoocnici???" byla jsem horzně zvědavá. ,,No...Nevím jestli ti to mám říkat..,, začal.,, Určitě mi to řekni!" vykřikla jsem.,,Šest měsíců" řekl pomalu. Vykulila jsem oči. Ale najednou se ozval dusot nohou. To tři holky běželi dolů ze schodiště. Všichni brečeli. Bylo mi je líto. Ta žena šla za nima. ,,No tak holčičky..Běžte domů" utěšovala je. Holky s pláčem vyběhli. I když dveře byly zavřené slyšela jsem jejich hlasy. ,,Musíme jí udělat nějaký náhrobek..jako dárek. " Otočila jsem se na toho kluks a zeptala jsem se,, Kdo je Vendy???" Zjistila jsem že to byla moje ségra.....Ke mně přišla paní dala mi pusu a už ZASE mi něco píchlo na krku a ZASE jsem upadla do hlubokého spánku... proč?!