Vše, co patří do blogu...

Malý hororek-převtělení

Ahoj lidičky! Máte se fajn? Teď vás trochu postraším...

Převtělení

Petra se zvedla. Jak dlouho asi spala? Podívala se z okna. Už se stmívalo. Asi dost dlouho. Ale teď si to mohla dovolit, Honzík byl u babičky a ona je doma sama. Uvědomovala si moc dobře, že kdyby neposílala svého čtyřletého syna tak často k rodičům, zešílela by. Neměla nikoho, kdo by ji pomohl. Z jejího bývalého manžela se vyklubal vrah. Nechtěla něco tak úděsného znovu prožít. Dali ho do vězení na sedm let. Už je venku. Občas ji navštěvoval, nechtěla se s ním však vůbec stýkat. Nešlo konec konců o ní, ale o Honzíka. Nechtěla, aby se s nim vůbec stýkal. Honzíkovi řekla, že tatínek je pryč a že to je dobře. Ozval se zvonek. Petra se vydala po schodech dolů do předsíně. Otevřela dveře a zhrozila se. Za dveřmi stál její bývalý manžel Aleš Lakomý. Bývalý vrah Aleš Lakomý.

„Co chceš?“ zeptala se stroze.

„Chci vidět Mirečka,“ pravil Aleš a vytáhl z bundy modré autíčko.

„Jmenuje se Honzík a není tady. Jdi pryč.“

„Proč jsi ke mně taková?“ zeptal se, jako by neznal odpověď.

„Proč asi?“

„Protože jsem vrah? Tak já ti teda něco řeknu,“ Aleš se nadechl, „Já ho nezabil úmyslně. Já se bránil, napadl mně! Bránil jsem se!“

„Bránil jsi se vidlemi? To určitě. Zabil jsi ho proto, že jsi psychopat!“

Taková slova ho vždy uváděla do varu. Byl velmi vznětlivý a zvlášť nesnášel, když o něm někdo říkal že je psychopat.

„JÁ NEJSEM PSYCHOPAT!“ zařval.

Petra vycítila, že je nejvyšší čas ukončit hovor. Zabouchla dveře. Okamžitě začal do nich Aleš bušit. Potom bylo ticho. Když se Petra podívala kukátkem, spatřila jak má Aleš v ruce sádrového trpaslíka s konvičkou ze skalky a jak s ním hází směrem k domu. Z kuchyně se ozvalo tříštění skla. V ten moment by se v ní krve nedořezali. Vešla do kuchyně. Aleš k ní byl otočený zády a přehraboval se v kuchyňském šuplíku. Otočil se s nožem v ruce. Na zemi ležel rozbitý sádrový trpaslík. Měl uraženou konvičku a hlavu. Zvedla ho a praštila s ním Aleše přes hlavu. Padl na kolena. Vytrhla mu nůž a vbodla do těla.

„Proklínám tě!“ vykřikl a zemřel.

Petra měla celé ruce od krve. Na zemi byla spousta krve a jedno tělo. A tohle byla vražda.

„Co teď?“

Bylo půl jedenácté večer. Na střeše jednoho domu bylo vidět postavu, jak cpe plný sportovní pytel do komínu. 

Petra si už půl hodiny drhla ruce. Měla je už tak sedřené, že mezi Alešovou krví se objevila i její krev. Petra byla velmi nepokojná. Co když se něco semele a rodiče ji přivedou Honzíka dřív. Nechtěla, aby viděl všechnu tu krev. Pohlédla do kuchyně, na střeše tam leželo malé modré autíčko. Po tváři ji tekl pot. To s tím komínem bylo velmi namáhavé, ještě že byla tak šikovná. Konečně měla ruce čisté. Komín stejně nepoužíváme, tak na to nikdo nepřijde, pomyslela si. Vytáhla hadr a začala utírat krev v kuchyni. Když to měla hotové, pohled ji znovu padl na malé autíčko. Bylo podivné, že ho pološílená strachem a vypětím zvedla se slovy: „Honzíkovi se bude líbit.“

Konečně šla spát. 

Už zbývalo pár minut do půlnoci a Petra stále nemohla usnout. Ležela v domě a měla pocit, že tady někde je. Je v komíně a směje se ji. Bylo nešikovné umístit ho do komína, napadlo ji a uslyšela zvuk. Bzučení. Byl to komár. Neuvěřitelně velký komár. Nechala jsem dole ležet zakrvácený nůž, napadlo ji. Komár ji přistál na pravé ruce a zapíchl svůj sosák. Rychle ho smetla na podlahu. O chvíli později si uvědomila, že necítí ruku. Pravou ruku. Chtěla s ní pohnout, ale nešlo to. Potom se ruka začala hýbat sama. Ruka se zvedla a sebrala z nočního stolku pero. Vedle pera ležel papírek. Ruka na něj začala psát. Petra stále ležela a neviděla, jaký nápis se formuje na papírku. Zvedla se a pohlédla na ten nápis. Stálo tam: „To bylo velmi vychytralé s tím komínem. Kominíka asi čeká překvapení.“

„Jsi moc vtipný. Ale my topíme elektrickým topením,“ řekla ona.

Její vlastní pravá ruka ji chytla pod krkem. Ozval se úder zvonu na kostelní věži. Petře pomalu docházel dech. Druhý úder. Spadla z postele. Třetí úder. Levou rukou si rvala pravou ruku dolů z krku. Pravá byla bohužel silnější. Čtvrtý úder. Bojovala z posledních sil. Pátý úder. Šestý úder. Sedmý úder. Omdlela. Osmý úder. Devátý. Desátý. Jedenáctý. Při posledním úderu kostelního zvonu Petra zemřela. Byl to smutný úděl pro tak mladou ženu, která v životě udělala jen tu velkou chybu, že si vzala psychopata.

+1

Příběhy a povídky

Autor: Králička   |   Publikováno: 06.11.2015   |   Zobrazeno: 618x