Vše, co patří do blogu...

Puste si hudbu a čtěte klidně, užívejte si každé slovo. Mám to totiž přesně "vyladěný" na čas. :D Takže si pamatujte, že až se oběví slovíčko Když na začátku věty, tak chvilku po něm, by měla ta žena začít zpívat. Prostě klid a užívejte si to. Je to spíš něco takovýho na uvolnění. Meditačního. Trochu. :D

Stála jsem na kraji útesu a dívala se na špičaté výčnělky pode mnou. Představila jsem si, jaké to je letět. Jaký je to pocit vznášet se nad tou ostrou hroudou kamenů. Jaké je, když si vítr hraje s vlasy a hladí pokožku. Když se mi oči zavřou a jen přes víčka cítím zářivou barvu slunce.

Nedočkavě jsem se nadechla a ucítila tu správnou vůni. Vůni přírody. Vůni země, ohně, vody, vzduchu.

Je čas! Napřáhla jsem ruce a vyskočila. Objala mě nekonečná vlna čerstvého vzduchu a pak už jsem jen cítila nádherný pocit eufórie. Vznášela jsem se a nic necítila. Nebyla žádná bolest, žádné starosti. Nebylo nic. Jen já a vzduch. Vítr mi svištěl kolem uší a mé smysly zaznamenali změnu. Změnu rychlosti.

(Počkejte si chvilku na pauzičku v 0:55 a...)

Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Všechno byla jedna velká modrá šmouha, ale poznala jsem, co se děje. Padám. Rychle jsem začala mávat křídly, ale uvědomila jsem si, že žádné nemám. Zbyly mi jen ruce, které ale nemohli zbrzdit můj pád.

Odevzdaně jsem zavřela oči a nechala se silou Země přitahovat k povrchu. Vítr mi teď už nemilosrdně cuchal a rval vlasy. Oblečení mi přímo ztrhával z těla.

Je konec. Pro mě už je jen konec. Vše má svůj začátek i konec. A mě čeká už jen konec. I když...

Na tváři jsem ucítila ostré rány listů, které mi drásaly kůži až do krve. Už je to tady. Pocítila jsem slabé bodnutí po celém těle a pak už jen...

Klid. Celou mou bytosti projela vlna klidu, lehkosti, rovnováhy. Konečně jsem rozepjala křídla a vydala se vstříc zářivému průchodu, který se vynořil z temnoty přede mnou. Když jsem už stála na okraji zářivého průchodu, ohlédla jsem se. Uviděla jsem jeho postavu, jak stojí nad bílou rakví a dlaněmi má přikrytý obličej. Vypadalo to že pláče, ale pak se otočil a mě se naskytl pohled na jeho tvář. Ta krásná, dokonalá andělská tvář se chvěla v ďábelském, podlém úsměvu.