Twailightina knihovnička

Ples (3/4) - HP fanfiction

Snažím se mu nevlepit facku, nebo mu nedat pěstí. Musím to vydržet až do konce plesu. Párkrát mě vyzívá k tanci, nechci, přesto se mu nějakým způsobem podaří mě vytáhnout na parket, netančí špatně, naopak. Kdyby to byl kdokoli jiný, byl by to dokonalý večer, jenže on to musí být zrovna Draco!

Vytrácím se v davu a vyhledávám Lyru, právě tančí s nějákým Havraspárským studentem, nechci jí to kazit, ale jde o stav nouze. Mávám na ni a ona , i když neochotně, opouští svého tanečního partnera. ,, Co se děje?" ptá se rozmrzele. ,, Draco je Dave, to on mi celou tu dobu psal!" vyhrknu a ona jen vyvalí oči. ,, Co? To je hrozný! " křikne, myslím že je to slyšet opravdu dost jasně, protože pár lidí se na ní zvědavě otáčí.

,, Mohla bys mluvit ještě hlasitěji, myslím že to Brumbál ještě neslyšel!" okřiknu ji a odcházíme z velké síně.

,, Já...Jen tomu nemůžu uvěřit, co hodláš dělat?" ptá se.

,, Neví, jen , snad doufám že ať je to jakákoli z jeho her, nebude už trvat dlouho!"

,, To ale , nejde to! Co když mluví pravdu!" křikne Lyra a já se pousměju ,, Ano, a mozkomorové nám přináší štěstí!" podotknu, nevím co dál, mám se vrátit, vím že bych měla. Chvíli tam jen tak stojím,, Běž za tím svým Havraspárským géniem." řeknu, a Lyra odchází, ví že by mi stejně nemohla pomoci.

Stojím u okna a pozoruji padající sníh, každá vločka se třpytí ve svitu měsíce. Pohlédnu na svůj přívěšek, opravdu je od něj, od člověka co mi ubližoval, kterého jsem nenáviděla, proč ho jednoduše nezahodím?

Zdá se že něco, ať už je to cokoli, mi v tom brání, jedna část mého já, ta část schovaná hluboko uvnitř, je ráda že mi ho dal právě on. Ale , když si připustím že všechno byla jen jeho krutá lež, .......

Z očí mi vyhrknou slzy, nesnažím se tomu zabránit, jen tam stojím a koukám na zasněžené Bradavické pozemky.

******

Hledám ji v davu tančících párů, netuším kde je, tak rychle se mi ztratila. Měl jsem to líp promyslet, ne to na ni jen tak vychrlit, teď si můžu jen vyčítat jaký jsem tupec.

Narážím na Lyru a nějákého jejího "kamaráda",, Lyro, kde je?" ptám se, ona jen kroutí hlavou a tváří se nepřátelsky.

Vycházím ven ze síně, kromě pár plačících dívek a dvou zamilovaných párů zde není nikdo až na.... Stojí u okna a soustředěně hledí ven. Přicházím blíž, váhám, mám jí to vysvětlovat? Existuje šance že by mě mohla mít kdy ráda, nebo mě dokonce milovat?

Všímám si že jí po tváři tečou slzy, opravdu hodně jsem to zkazil....

+2

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 08.09.2015   |   Zobrazeno: 645x