Moře - HP fanfiction

Stojím v prázdné učebně , zaraženě si sedám na jednu z rozviklaných židlí a dávám se do pláče. Jak jsem mohla? Zabila jsem. Nevinnou dívku s očima které mě budou pronásledovat do konce mého života. Zoufale pokládám hlavu na lavici a nechám slzy plynout. Je toho moc, nechtěla jsem být jako rodiče, ale jsem, a přesto jsem jiná. Oni jsou smrtijedi pro zalíbení a moc, ale já pro bezpečí mých opravdových nejbližších.

To mě ale neomlouvá, ta dívka byla ... Tak mladá. Nechápu jak se Dracovi podařilo zachovat kamennou tvář. Zanedlouho se v místnosti objevuje také. Otírám si slzy z očí, musím být silná, jenže to nejde. Ochromuje mě příval dalších slz které mi zamlžují výhled. Cítím jak mě objímá. ,, Zabila jsem ji... Jsem jako oni, jsem vrah!" vzlykám a objímám ho pevněji. ,, Ne , nejsi jako oni, ty nejsi vrah. Nikdy nebudeš!" Odtrhuje mě od sebe a dívá se mi do očí. ,, Víš jak jsem to dokázal? Jak jsem dokázal se dívat na smrt, tísíců a tisíců lidí?" nechápavě se na něj dívám, i když skrz slzy vidím jen jeho rozmazanou siluetu.

,, Myslel jsem na tebe. Co by se stalo kdybych to nezvládl. Co by se stalo kdybych tě nedokázal ochránit. Neříkám že bych měl být zrovna já ten.... Prostě mysli na někoho blízkého, opravdu blízkého. Na někoho kvůli komu jses rozhodla to podstoupit." hladi mě po vlasech.

Vstávám, docházím ke dveřím, ještě než odejdu se však otáčím a šeptám : ,, Vždycky to budeš jedině ty!" pak za sebou zabouchávám dveře a ponuře se šinu na kolej. V ložnici si lehám na postel. Vím že neusnu, ne dnes, a možná nebudu nikdy klidně spát. Pod tíhou věcí co se staly.

Vzhlédnu k nebesům své postele. Vidím v nich oči oné dívky. Oči barvy moře....

Topím se. Marně se snažím o pár nemotorných temp ale z nějákého důvodu mě něco táhne dolů. Potápím se do lámavých vln abych spatřila co mě svazuje. Pohled na onu zátěž mně děsí víc než cokoli jiného. Za kotník se mně drží ta dívka, je bledá její černé vlasy poletují všude kolem jako chaluhy. Připlouvám blíž a v tu chvíli dívka prudce otvírá oči ,, Zabilas mě!" zasyčí a chytně mě svýma ledovýma rukama pod krkem...

Komentáře