HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Anděl Lásky 2 - Příběhy
,,Ty jsi anděl!" vydechne , pokrčím rameny, za tohle dostanu pěkně vynadáno!
,, Já... Ano, jsem anděl.....Anděl co léčí lidská srdce... A ty to potřebuješ!" no výborně, ještě jsem mu mohla říct že na to ani mé šípy nefungují a můžu mu rovnou podat provaz. ,, Ty, ty jsi anděl, ty mi pomůžeš!" vypadá radostněji. ,, Ty jsi Amor! Takže stačí abys jí střelila do srdce šíp a vše bude jako dřív!" tak to je špatný.
,, Víš, takhle to nefunguje, musíš to napravit sám!" pokládám mu ruku na rameno. ,, Takže, ty mi nepomůžeš?" vzdychne. ,, Ale ano! Pomůžu, jen ne tak jak myslíš. Nejdřív mi ale musíš říct co se stalo." sedám si na postel a odhrnuji z ní vrstvu špinavého oblečení. ,, Je to dlouhý příběh.... Před dvěma lety, zamiloval jsem se do ní, a ona byla tak milá, miloval jsem ji, před pár týdny se se mnou rozešla, neřekla důvod, jen chladně oznámila že už se semnou nechce vídat.
Dnes mi řekla, že ji rodiče zasnoubily s jiným, za týden má svatbu!" propadl v pláč. ,, Ach, to je hrozné... Ale zvládneš to, vy to zvládnete!" chlácholím ho. ,, Musíte jen....." nic mě nenapadá, jsem asi ten nejhorší Amor na světe. ,, Začneme tím že si tu uklidíš!" navrhnu a poplácám ho po rameni. Přikyvuje a začíná zvedat špinavé oblečení ze země. Já odnáším nádobí do kuchyňského dřezu, pak mu ho pomáhám umýt, vsadím se že tohle nemám v popisu práce!
Pak se dává vyprat špinavé prádlo. Nakonec je potřeba vyčistit samotný pokoj. ,, No tak?" pobízím ho. On se chopí kartáče, já prachovky a za chvíli je čisto. ,, Nevěděl jsem že ten koberec je červený!" překvapeně , a i trochu šťastně se pousmívá.
,, Tak a teď ještě něco!" podávám mu papír a tužku ,, Napiš jí vzkaz!" poručím mu a on píše. Jeho slova jsou tak sladká a dojemná má však strach že se k ní dopis nedostane. ,, Neboj já to zařídím!" vycházím ven po požárním žebříku, a skryta ve stínech soumraku se plížím městem.
Její myšlenky cítím na tisíc mil, je smutná, a zároveň šťastná. Mířím k velké bílé vile a pokládám na její okno dopis. Čekám pod oknem, její výraz když ho nachází mě udivuje. Tváří se znechuceně, až nenávistně. Dopis si bere a otvírá ho. Zachycuji pár slov z jejíchg myšlenek:
Milý, hlupák, kéž bych mohla, miluji Davida.
Doufám že je to dobré znamení. Netuším ale kde strávím noc. Schazuji křídla a ukládám se v parku pod listí. Je mi zima, začíná drobně sněžit, ale musím to vydržet, jsem přece neohrožený anděl!
Komentáře
KETRINKA1
(Svět Fantazie ^^)
Moc hezký, těším se na pokračování!