Twailightina knihovnička
Zklamání, to sladké sklamání (3) - Příběhy
Zdá se mi to, nebo je dnešek přes všechny ty mraky, mlhu a déšť přece jen jasnější než včerejšek? Zdá se mi to, nebo mi spadl kámen ze srdce? Jako bych měla zase o starost míň. Nastupuji do vlaku o něco veseleji. Sedám si k okénku , vyhlížím ze zamlženého okénka, kapky deště bubnují o stěny vlaku a dodávají výhledu mrazivý nádech. ,, Ahoj." zavolá na mě Klaudie a sedá si na sedadlo naproti mě ,, Včera jsem tě tu neviděla." tázavě nadzvednu obočí. ,, Byla jsem.... U doktorky." všichni zjevně máme svá tajemství. Na víc se neptám.
,, Dáš mi opsat sešity?" přikyvuji, dál už ale sedíme v tichu. Nemáme si co říct, ne tentokrát, je to součástí tohoto divného, lehce bizardního dne. Otvírám tašku abych si zkontrolovala sešity. Matika, čeština, přírodopis... Kde mám zápisník? Vyděšeně se začnu přehrabovat v tašce. Není tam! Musela jsem ho nechat doma. Uklidňuji se a doufám že to tak je.