Totální Blbosti

Princezna z vloček

Několik let je to, co malé království postihlo trápení. Král i královna zemřeli a na trůn usedla mladá, nezodpovědná, ale přesto krásná princezna Isabella. Kvůli své povaze však nebyla schopná vládnout a tak na trůn nastoupila její mladší sestra Chantal. Vlastně o nich nevíme nic, tak co takhle si o jejich životě trochu povyprávět? (Na obrázku: Isabella v růžové, Chantal v bílé.)

Před dvaceti pěti lety, se královskému páru narodila princezna Isabella a čtyři roky po jejím narození i princezna Chantal. Měly však ještě jednoho sourozence, bratra Roberta. Byl z nich nejstarší, jenže jakmile dosáhnul osmnáctých narozenin, odjel studovat mimo království. Když bylo osmnáct Isabelle, rozhodla se zůstat u své rodiny, též se proto rozhodla i Chantal, jenže o pár let později jim zemřela matka i otec a tak jim zůstal na starost trůn.

Trochu o nich už víme, měli bychom se vrátit ale zpět k příběhu. Od té doby, co je Chantal královnou, se hrozně změnila. Jednoho dne se princezny pohádaly. Isabella už dál nevydržela věčné hádky se sestrou a rozhodla se pro útěk. V zemi právě vládla zima, ale i tak se vypravila na cestu. Noc byla ledová a nebylo kde hlavu složit. Vítr vál stále silněji a neustával. Ráno se v zámku začalo zmatkovat. "Kde je princezna Isabella?!" "Kde je Isabella?!" křičeli sloužící, když nalezli Isabelin pokoj prázdný. Chantal rozhlásila pátraní. Věděl, že Isabella utekla, aby si ulevila od hádek, které se opakovaly čím dál častěji. Zima tento rok byla krutá a tak se ani jedné skupině hledačů nepovedlo Isabellu najít. Chantal celé dny proplakala, už neměla nikoho, komu by se svěřila, jen sloužící a jinak ztratila už všechny členy rodiny.

O rok později:   

O princezně Isabelle už dlouho nezaznělo ani slůvku. Někteří mysleli, že zahynula a jiní zase, že přežila a žije někde hluboko v lese. Chantal po Isabelině zmizení už nenosila nic než černou. Toho dne si jeden mladík, stejně starý jako Isabella, šel do lesa na dříví. Když řezal jeden starý a zasněžený strom, všiml si něčeho neobvyklého. Mezi stromy se něco pohnulo. Přistoupil blíž. Když se podíval za strom, nikdo tam nebyl. Rozhlížel se kolem sebe, ale nikde nikdo. Odnesl tedy nasekané dříví do svého domku na kraji lesa a znovu se vrátil na místo, kde spatřil neznámý pohyb.

Les prošel už několikrát, ale nic nenašel. Po dlouhém putování si sedl pod strom a odpočíval. Opět se zahleděl mezi stromy a uviděl znovu ten pohyb. Vstal a rozběhl se. Když zastavil, nic než sníh a stromy tam nebylo. Druhý den se vydal do města. V hospodě vše povyprávěl svým přátelům a ty už asi tušili o koho jde. Poslali ho tedy ke královně. Ta ho přijala a vyslechla ho. "Královno, tam hluboko v lese jsem viděl něco neznámého, když jsem to řekl svým známým, řekli mi, že se tu před rokem ztratila princezna Isabella, myslím, že to možná byla ona." řekl mladík. "Má sestra? Ona žije? Musíme jí najít!" vyhrkla ze sebe Chantal. Opět tedy zahájila pátrání po své ztracené sestře. Nikdo však nic nenašel, ale mladík se nevzdával a hledal dál. Zmrzlý se posadil do ještě studenějšího sněhu a usnul. Probudil se v teplé jeskyni. Vstal a podíval se k ohni. Seděla tam. Isabella. Díval se na ní jak si něco opéká na ohýnku. "Princezna. A tak šikovná. Muselo to pro ní být těžké naučit se tu přežívat..." pomyslel si. Isabella se na něj podívala. "Měl bys jít." špitla na něj a postavila se. Její bílé šaty vypadali jako sníh. "Nemohu slečno, musím Vás přivést zpět do zámku." přistoupil k ní. "Jak se jmenuješ mladý muži?" optala se poněkud posmutněle Isabella. "Nikolas madam." "Říkej mi Isabello Nikolasi! A ne, nevrátím se. Možná, že jsou smutní, ale já už jsem si zvykla na život v lesích. Nechci změnit svůj život, jen proto, že to chce někdo jiný..." řekla naštvaně a ukázala rukou směrem k východu z jeskyně. Nikolas tedy šel, ale ne domů. Na zámku ho opět přivítali. Když je dovedl k jeskyni, našli jen stále plápolající ohýnek a nějaké kůže.

Vojáci odešli, ale Nikolas stále čekal na Isabellu. "Nikolasi?!" naštvaně vběhla do jeskyně Isabella. "Tady jsi, všude jsme tě hledali!" postavil se Nikolas. "Nikolasi, řekla jsem ti, že nechci odejít, je těžký to pochopit?! Kvůli tobě musím hledat jiné místo, kde bych dál přežívala...." Isabella si klekla k ohni a začala si balit všechny věci co měla v jeskyni. "Myslel jsem to dobře...Zdá se, že už nejsi už ta normální princezna, ale jsi ledová a tvrdohlavá, ale přesto krásná a křehká jako vločka. Ty jsi princezna z vloček a ne ta co patří do zámku." vykřikl ze sebe Nikolas, ale rychle si zakryl pusu, protože se velice styděl za to co řekl. "Co si to řekl?" otázala se princezna a znovu se postavila. "Nic..." snažil se zapírat Nikolas. "Nelži..." káravě se na něj podívala. Nikolas se otočil a už se chystal odejít. Něco ho ale nutilo zůstat. "Princezno...." sklonil hlavu k zemi. "Ano?" řekla Isabella. "Víš...prostě....Nevím jak to říct." zamumlal a ona mu na to řekla "Když ti to nejde říct, řekni to jiným způsobem." Nikolas se otočil zpátky k ní a udělal krok vpřed. Podíval se jí do očí, ale znovu sklonil hlavu. "Copak?" znovu se zeptala Isabella. "Nevím, prostě to nejde."  řekl Nikolas. Znovu se otočil a nehleděl zpět, prostě šel ven z jeskyně. Princezna ale nechtěla aby odešel a tak ho na cestě několikrát zastavila, než se znovu odhodlal ke svému činu. Potom, co udělal, to co chtěl, se vzali za ruce a tak společně žili v té jeskyni už navždy a nikdy už je od té doby nikdo neviděl.

 Konec!

Snad se příběh líbil a u dalšího příběhu ČČ!  

+2

Příběhy a povídky

Autor: Lisek   |   Publikováno: 11.01.2017   |   Zobrazeno: 701x