Lara a Lily - Smutek

Zaslechla jsem kytaru. Nádherná melodie se vznášela po chodbě. Vycházela ze Sebastianova pokoje. Nevím proč mě tak přitahovala, ale byla zvláštní. Když jsem vešla k němu do pokoje, seděl na posteli a držel v ruce právě tu kytaru. Potom co zjistil, že stojím ve dveřích odložil jí. Nevím proč se mi zdál tak posmutnělý. Bylo u něj vidět, že se necítí dobře. Začínal být zase bílý jako stěna. Pomalu jsem přišla k němu a sedla si na postel. Byl jako tělo bez duše. ,,Děje se něco?" optala jsem se tiše a on zvedl hlavu ze svého klína. Řekl jen ,,Budu chvilku sám..." nevěděla jsem o co jde a pak už jsem odešla. Po ani ne půl hodině jsem zaslechla klepání. A ano....Sebastian vešel do dveří. Byl jako utržený ze řetězu. Nechápala jsem co ho to popadlo, ale chytil mě za ruku. Byla jsem vyděšená, ale usmívala jsem se, když sem zjistila o co mu jde.

Ráno jsem se probudila, ale on tam nebyl. Šla jsem k němu do pokoje a tam taky nebyl. Prohledala jsem celý dům a on nikde. Bála jsem se o něho. Utíkala jsem do sklepa a našla fotku, kterou jsem tam nikdy neviděla. Byla jsem na ní já a Sebastian, který najednou z té fotky zmizel. Uslyšela jsem hluk a otočila jsem se. Byl to Sebastian. Hned se zase rozplynul. Nevěděla jsem co se děje a byla jsem úplně mimo. Najednou se někdo objevil z druhé strany. Držel v ruce skleněnou kouli. Byl v ní Sebastian. Ten člověk se strašlivě zasmál a znovu se vypařil. Jako kdyby Sebastian věděl, že to přichází a přišel se se mnou rozloučit! Bojím se o něj....

Pokračování příště...