Totální Blbosti

Křik...Jak krásná melodie 2

Sedíme na postelích a povídáme si. Z chodby se začínají ozývat velké rány. Všechno co drželo mučitele od nás se najednou zřítilo a on se dostal dovnitř.Všechno, čím jsme mohli zabarikádovat dveře vyhodil. Potom si mě odvedl do velkého sálu, určený na plesy. Lusknul a já měla na sobě nádherné šaty. Tlesknul a na malém balkonku se objevili muzikanti, kteří začali hrát. Potom mě pevně chytil za boky a začal se mnou tančit. Jeho stisk byl tak pevný, že jsem nedokázala dýchat a po několika otočkách upadám do spánku. Když se proberu, už jsem mezi kamarády ve věži, ale stále mám na sobě šaty. Alex mi podala skleničku vody s otázkou " Co se tam s tebou dělo?". Chvilku jsem přemýšlela, ale pak jsem s jistotou odpověděla "Nejprve mě navlékl do těchto šatů, potom začala hrát hudba a začal se mnou tančit. Jeho ruce mě držely tak pevně, že jsem omdlela a pak už nic nevím..." sklonila jsem hlavu a podívala se po pokoji. "A kde je Jonathan?" optala jsem se tentokrát já. "Odvedli ho zpět do sklepení.." odpověděla mi Olivia. "Je pryč od té doby, co tě sem přinesli v bezvědomí."  ještě dodala Mel. "Jinak máš hezké šaty." snažila se mě rozveselit Alex. Lehce jsem se usmála, ale úsměv mi nevydržel dlouho.

Druhý den si pro mě opět přišel mučitel. Vzal mě do sklepení. Nechápala jsem, proč zrovna tam, ale jedno jsem věděla jistě, něčím mě chce potrápit. Znovu tlesknul a celé sklepení se rozzářilo. Na konci chodby byla cela. Postrčil mě k ní. "Jonathane?" špitla jsem. Podíval se na mě smutným pohledem, ale pak ho zase odvrátil. "Už o tebe nemá zájem slečinko..." zadíval se na mě mučitel. "Já ho měla pouze jako kamaráda. A jestli si mě chcete vzít tak to jste se spletl vy pitomče!" vykřikla jsem na něj a utekla zpět do věže, protože jinam jsem ani utéct nemohla. Naštvaně se díval mým směrem. Jonathan se chtěl smát, místo toho se smál jen v duchu. Řekla jsem, že ho mám za kamaráda, ale hluboko ve svém srdci jsem cítila něco jiného.

"Co se děje Sarah?" ptaly se mě zvídavě holky. "Viděla jsem Jonathana..." odpověděla jsem. "A řekla jsem mučiteli pitomče..." musela jsem dodat. Se smíchem se na mě všechny podívaly. Tak moc jsem se nechtěla do Jonathana zamilovat, ale stalo se a mě se zdají, čím dál horší sny o něm. Častokrát jsme se ve snu líbali, nebo se spolu smáli. Další den si pro mě opět přišel mučitel. Odvedl mě do sklepení a tam mě zamknul. Má cela byla hned vedle té kde byl zamčený Jonathan. Celé hodiny jsme si povídali. Já se snažila neprozradit, ale on byl celkem v pohodě, takže se nic nedalo poznat. Když přišel mučitel řekl, cituji: "Jak krásný jste pár, vážně spolu nechodíte?" lehce jsem se začervenala, ale držela jsem vážnou tvář. Odemknul mou celu "Už ses konečně umoudřila?" otázal se mě. V mém oku se objevil plamen "Ne!" vyhrkla jsem. Chytl mě za krk a začal mě škrtit. "Nech ji být!" ozvalo se z druhé cely. Mučitel mě hned pustil a já popadla dech. "Ale, ale. Tak přeci jen..." zasmál se. Když se nedíval, popadla jsem kámen a hodila ho na něj. Přesná trefa do hlavy. Jakmile omdlel, popadla jsem klíče a odemkla Jonathanovi celu. Chytla jsem ho za ruku a společně jsme utíkali pro holky.

 Pokračování příště....

+4

Příběhy a povídky

Autor: Lisek   |   Publikováno: 02.01.2017   |   Zobrazeno: 688x